ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.224.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 224/2021-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce P. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 394/17, proti žalované I. L. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Sušilova 1609/8, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 100/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. srpna 2020, č. j. 69 Co 107/2020-213, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 2019, č. j. 16 C 100/2019-177, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem označeného nemovitého majetku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně jako předběžnou řešil otázku platnosti darovací smlouvy ze dne 27. října 2008, na základě které žalobce (coby dárce) daroval žalované (coby obdarované) (ideální) polovinu ve smlouvě označeného nemovitého majetku, přičemž „v čl. V. smlouvy je uvedeno, že ‚obdarovaný se zavazuje k placení poloviny měsíční splátky uvedené v článku I. do splacení dluhu u Českomoravské spořitelny (úvěrová smlouva č. 0487992-0-01).‘“ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „Článek I. (ani jiné ustanovení) darovací smlouvy však neobsahuje jakoukoli zmínku o splátkách, tento obsahuje pouze prohlášení dárce (žalobce) o tom, že je vlastníkem předmětných pozemků, ke kterým dárce nabyl vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne 27. 10. 2005. Ustanovení V. darovací smlouvy je tak neplatné pro nesrozumitelnost a neurčitost, neboť z něj nelze vydedukovat, od kdy a v jaké výši by měly být splátky, které by měla žalovaná platit…Podle názoru soudu je darovací smlouva platná, když nebylo jakkoli prokázáno, že by byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.“
Konečně soud prvního stupně v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku (dále již „odůvodnění rozsudku“) vyložil, že: „se zabýval výkladem a projevem vůle účastníků také jak tento projev vůle vyplýval z výpovědí obou účastníků. Účastníci byli v té době manželé a oba akceptovali, že nebylo konkrétně dohodnuto, jakým způsobem by měla žalovaná půjčku splácet v době, kdy byli manželé. Nebyl dohodnut žádný postup, jak by účastníci měli postupovat v případě ukončení soužití či rozvodu manželství. Zejména s ohledem (na) obvyklou judikaturu, kdy se má na smlouvu pohlížet jako na platnou, má soud za to, že není možné z tohoto dovodit, že by byla uzavřena smlouva úplatná, která by byla zastřena smlouvou darovací…Ze všech těchto shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že předmětná darovací smlouva ze dne 27. 10. 2008 byla uzavřena platně, nebyla tedy shledána neplatnou a nebyl zde shledán ani důvod pro to, aby žalobce mohl od smlouvy odstoupit.“
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. srpna 2020, č. j. 69 Co 107/2020-213, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem žalobce, že by plnění poloviny splátek (žalovanou) bylo třeba považovat za protiplnění vůči daru v tom smyslu, že by se jednalo vzájemná plnění z jednoho úkonu. Vyložil dále, že předmětnou darovací smlouvu „hodnotí jako smlouvou (smlouvu) platnou, obsahující dva úkony, a to darovací smlouvu na spoluvlastnické podíly na nemovitostech dle §628 a násl.obč. zák. a dohodu o převzetí plnění poloviny měsíční splátky hypotečního úvěru dle §534 obč. zák. Nejedná se o vzájemná plnění z jednoho úkonu, jedná se o dva samostatné úkony, darování není nikde ve smlouvě vázáno oproti plnění poloviny splátek, tedy že za darování budou plněny splátky. Smlouva obsahuje výslovné a bezpodmínečné vyjádření vůle podíly na nemovitostech darovat a dar přijmout (čl. II darovací smlouvy), jiná vůle účastníků odlišná oproti tomuto písemnému vyjádření z dokazování nevyplývá (§35 odst. 2 obč. zák.). Vedle darování pak byla uzavřena i dohoda o převzetí plnění, kdy žalovaná se (jako již obdarovaná) zavazuje k tomuto plnění. Samo nesprávné označení smlouvy jako (čistě) darovací, když šlo ve skutečnosti o dva úkony, nezakládá neplatnost darování ani dohody o převzetí plnění, podstatný je obsah úkonu. Nejde zde ani o případ simulovaného úkonu, závazky stran jsou uvedeny ve smlouvě a nic se nezastírá.“
V další části odůvodnění rozsudku se odvolací soud zabýval závazkem žalované ke splácení poloviny splátky hypotečního úvěru a shledal jej „za určitý již ze samotného obsahu smlouvy, když je jednoznačné, o jaký šlo úvěr a je též jasné, kolik je u každé placené splátky polovina (splátka se vydělí dvěma)…Zbývá tak otázka, zda dohoda o převzetí plnění může být neplatná proto, že účastníci byli v té době manželé, když je též otázkou, z jakých prostředků mohlo být na dohodu plněno. Krajský soud však dospívá k závěru, že tehdejší manželství účastníků nevede k neplatnosti ujednání, když taková dohoda mezi manžely nebyla zákonem zakázána, ani nelze považovat takové plnění za nemožné (může být plněno i z výlučných prostředků).“
Odvolací soud dále k odstoupení žalobce od předmětné darovací smlouvy „pro neplnění poloviny splátek žalovanou“ uvedl, že „porušení dohody o převzetí plnění nemá za následek možnost odstoupení od smlouvy darovací, protože jde o dva oddělitelné úkony, nejde o vzájemná plnění z téhož úkonu. Pro nesplnění jednoho ujednání lze odstoupit pouze v části toho kterého samostatné ujednání, nikoli tedy současně ohledně darování, u darování žalovaná v žádném prodlení jako obdarovaná nebyla a není.“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není - jak bude dále vyloženo - ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Žalobce v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. ohledně nesprávného právního posouzení věci z důvodu pochybení odvolacího soudu při výkladu projevu vůle účastníků předmětné darovací smlouvy.
Předpoklady přípustnosti dovolání žalobce vymezuje s tím, že:
1. „při řešení otázky výkladu právního jednání a neplatnosti darovací smlouvy, respektive jejího právního posouzení jako smlouvy smíšené, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu…
2. právní otázka hmotného práva, zda závazek obdarovaného k placení poloviny měsíčních splátek na výlučný dluh dárce splňuje požadavek bezúplatnosti jako pojmového znaku darovací smlouvy, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.“
K otázce ad 1 dovolatel namítá, že: „Pokud odvolací soud označil darovací smlouvu ze dne 27. 10. 2008 jako smíšený právní úkon, obsahující dva právní úkony, a to darovací smlouvu na spoluvlastnické podíly a dohodu o převzetí plnění poloviny měsíční splátky hypotečního úvěru, postupoval v rozporu se zákonnými výkladovými pravidly o právním úkonu a i v rozporu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, neboť tento právní výklad odvolacího soudu neodpovídá vůli účastníků, tedy mé osoby a osoby žalované.“
Této dovolací argumentaci žalobce ovšem nelze přisvědčit. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (zejména z jeho bodů 6 a 7) zcela jasně vyplývá, že s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, které v dovolacím řízení nelze jakkoli revidovat (k tomu srov. §241a odst. 1, §243f odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud dospěl k závěru, že v listině označené jako „Darovací smlouva nemovitosti“ jsou obsaženy dva právní úkony, a to 1) darovací smlouva a dále 2) „dohoda o převzetí plnění poloviny měsíční splátky hypotečního úvěru dle §534 obč. zák.“ Odvolací soud přitom v odůvodnění svého rozsudku ve vztahu k právním úkonů 1) a 2) zdůraznil, že: „Nejedná se o vzájemná plnění z jednoho úkonu, jedná se o dva samostatné úkony, darování není nikde ve smlouvě vázáno oproti plnění poloviny splátek, tedy že za darování budou plněny splátky.“
Dovolatel kromě toho nesprávně ztotožňuje smíšenou smlouvu se dvěma právními úkony. Smíšená smlouva ovšem představuje dvou či vícestranný právní úkon, v němž jsou obsaženy prvky dvou či více smluvních typů, přičemž ustanovení §491 odst. 3 obč. zák. (tj. za předchozí civilní úpravy) stanovilo, že na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. V tomto případě ovšem odvolací soud nedospěl k závěru, že by v listině označené jako „Darovací smlouva nemovitosti“ byla obsažena smíšená smlouva blíže vyloženého obsahu, nýbrž že uvedená listina zachycuje, respektive obsahuje dva (na sobě nezávislé) právní úkony, což i v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, který je třeba na daný případ aplikovat, bylo dovolené.
Rozhodnutí odvolacího soudu tedy - oproti mínění dovolatele - nezávisí na vyřešení otázky posouzení obsahu smíšené smlouvy - označené jako „darovací smlouva“, nýbrž s ohledem na skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, na vyřešení otázky, zda v listině označené jako „Darovací smlouva nemovitosti“ , mohou být obsaženy dva na sobě nezávislé právní úkony. Odvolací soud si tuto právní otázku odpověděl kladně, neboť s ohledem na skutkový základ věci a s přihlédnutím k vlastnímu obsahu posuzované listiny uzavřel, že v této listině jsou via facti obsaženy dva (na sobě vskutku nezávislé) právní úkony (viz shora již učiněná citace z dotčené části odůvodnění jeho rozsudku).
Takovému právnímu závěru odvolacího soudu, v situaci, kdy skutková zjištění v dovolacím řízení nelze nijak revidovat, nelze upřít relevanci, neboť jde o závěr, který má oporu právě ve skutkovém základu věci. Ostatně i soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil z výslechu žalované mj. zjištění, že: „žalovaná se chtěla na všem podílet, chtěla, aby měl manžel určitou jistotu, a proto se zavázala na placení úvěru“ , což ovšem nemá věcnou (z pohledu učiněného právního úkonu) spojitost s vlastním darováním předmětného spoluvlastnického podílu na nemovitém majetku.
Kromě toho ani z výslechu žalobce soud prvního stupně neučinil žádné zjištění ve smyslu věcné souvislosti 2) právního úkonu s darováním – 1) právním úkonem, tedy ve smyslu zjištění, že ze strany žalobce podmínkou darování bylo, že žalovaná bude souhlasit se svým závazkem pravidelně přispívat na splácení předmětné hypotéky. Navíc soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalobce o tom, že k uzavření darovací smlouvy mělo dojít proto, že žalovaná měla provést výběr z účtu ve výši 300.000,- Kč s tím, že pokud žalobce neuzavře darovací smlouvu a nedaruje žalované polovinu pozemků, tak mu peníze nevrátí (viz bod č. 41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Lze tedy uzavřít, že prostřednictvím dovolací argumentace upínající se ke shora formulované právní otázce ad 1 se dovolateli přípustnost jeho dovolání nepodařilo založit.
Dovolatelem zformulovaná právní otázka ad 2 je pak závislá na vyřešení právní otázky 1), neboť dovolatel vychází z nesprávného závěru, že v daném případě předmětný platební závazek žalované je součástí smíšené smlouvy a nepředstavuje samostatný právní úkon, zatímco odvolací soud dospěl k závěru o dvou na sobě nezávislých právních úkonech obsažených na jedné listině. Za této situace proto prostřednictvím dovolatelem zformulované právní otázky 2) přípustnost dovolání nelze posuzovat, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu rovněž nezávisí.
Samotná skutková polemika v dovolání, jak již bylo shora vyloženo, je nepřípustná, nemůže představovat dovolací důvod ani na jejím podkladě nelze vymezit předpoklad přípustnosti dovolání. Rovněž prostá právní polemika s právním názorem odvolacího soudu, tj. bez právně relevantního vymezení příslušného (jedné ze čtyř v úvahu přicházejících variant) předpokladu přípustnosti dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2020, sp. zn. 24 Cdo 232/2020, in htpps://nsoud.cz), přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá. To se týká i odkazu dovolatele na jím označená rozhodnutí dovolacího soudu, která dovolatel zmiňoval právě v souvislosti s vymezením právních otázek 1) a 2), na jejich vyřešení – jak již bylo zmíněno – rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
Ze všech vyložených důvodů bylo proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu