ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2254.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2254/2020-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. F. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Radilem, LL.M, advokátem se sídlem v Praze 7, Ovenecká č. 78/33, proti žalovaným 1) P. P. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Karlem Šebestou, advokátem se sídlem v Řevnicích, U Vodojemu č. 1154, a 2) M. F. , narozenému dne XY, bytem v XY, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 413/2017, o dovolaní žalované 1) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. února 2019, č. j. 12 C 413/2017-201, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. května 2019, č. j. 12 C 413/2017-207, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 12 Co 280/2019-274, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. prosince 2019, č. j. 12 Co 280/2019-279, takto:
I. Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 12 Co 280/2019-274, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. prosince 2019, č. j. 12 Co 280/2019-279, se odmítá ; jinak se řízení o dovolání žalované 1) zastavuje .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Radila, LL.M, advokáta se sídlem v Praze 7, Ovenecká č. 78/33; ve vztahu mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.11.2019, č.j. 12 Co 280/2019-274, ve znění usnesení ze dne 10.12.2019, č.j. 12 Co 280/2019-279, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14.2.2019, č.j. 12 C 413/2017-201, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6.5.2019, č.j. 12 C 413/2017-207, kterým bylo určeno, že P. P. a M. F. nejdou dědici ze závěti ze dne 26.11.2008 zůstavitele M. Z., zemřelého dne 11.3.2010, posledně bytem v XY (výrok I.). V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že soud I. stupně správně a úplně zjistil právně relevantní skutečnosti, že tento skutkový stav nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení a že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků, přičemž shrnul ustálenou judikaturu týkající se postupu soudu při hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Odvolací soud rovněž ve svém rozhodnutí dovodil, že „v souzeném případě všechny tři znalecké posudky splňují uložené zadání, jednotliví znalci v nich dospívají k určitým, jasným a srozumitelným závěrům, které vycházejí z podkladových materiálů“, že „dané závěry pak nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy, naopak potvrzují zjištěné skutkové okolnosti“, a že „jednotlivé závěry znaleckých posudků taktéž odpovídají pravidlům logického myšlení“ (bod 18. odůvodnění), a dospěl k závěru, že „všechny tři znalecké posudky se zcela shodují na tom, že zůstavitel trpěl demencí pohybující se v mírném až středním pásmu“ (bod 19 odůvodnění). Proto odvolací soud uzavřel, že tyto skutečnosti, jakož i další skutečnosti, které vyplynuly z dokazování, jednoznačně svědčí o tom, že zůstavitel nebyl schopen účelného a cíleného jednání do budoucnosti, a že tedy nebyl důvod pro vypracování dalšího (revizního) znaleckého posudku.
Žalovaná P. P. podala dovolání „proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2019, č.j. 12 Co 280/2019-274 (v části výroku I.), ale i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14.2.2019, č.j. 12 C 413/2017-201 (v části výroku I.)“. V dovolání (jehož přípustnost spatřuje v tom, že „napadená rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v otázce výkladu §132 občanského soudního řádu“) uvedla zejména, že „soudy pochybily při hodnocení provedených důkazů“ a že nepostupovaly v souladu s §132 občanského soudního řádu, jestliže „soud při hodnocení důkazů vyšel výlučně z jednoho znaleckého posudku, nevypořádal se s rozpory mezi znaleckými posudky, s jejich formálními nedostatky a při hodnocení věci nepřihlížel k ostatním v řízení provedeným důkazům“.
Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované 1) proti rozsudku obvodního soudu podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006). Dále se již proto zabýval pouze dovoláním žalované 1) podaným proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §237 o.s.ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Z obsahu dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je zcela zřejmé, že dovolatelka v konečném důsledku nesouhlasí se soudem zjištěným skutkovým stavem [vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména namítá-li, že „soud při svém hodnocení důkazů vyšel výlučně z jednoho znaleckého posudku“, že se „nevypořádal s rozpory mezi znaleckými posudky a jejich formálními nedostatky“, že „při hodnocení věci nepřihlížel k ostatním v řízení provedeným důkazům“ a že „soudy bezdůvodně neprovedly důkazy navržené dovolatelkou“) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (namítá-li, že „se soudy spokojily s velmi nepřesně zjištěnými údaji ohledně stavu zůstavitele a rozhodly na základě pravděpodobnosti, nikoliv jistého a pochyby nepřipouštějícího zjištění zdravotního stavu zůstavitele“), a dovozuje-li vlastní (odlišný) právní názor na věc], který je výsledkem hodnocení v řízení provedených důkazů, včetně znaleckých posudků, které dovolatelka hodnotí odlišně, než soud. Takový nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který je výsledkem volného hodnocení důkazů a není neodůvodněný ani rozporný s obsahem spisu, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.8.2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 31.10.2017, sp. zn. I. ÚS 3863/16). Jde zcela zjevně o vyslovení nesouhlasu se způsobem, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) prováděl dokazování ohledně způsobilosti zůstavitele k pořízení závěti ze dne 26.11.2008. Skutková zjištění odvolacího soudu však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, jak je zřejmé z ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.
Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud postupoval podle ustálené judikatury, podle níž se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.2.2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.3.2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.2020, sp. zn. 33 Cdo 472/2020).
Nadto, zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány i předložením listinného důkazu – odborného vyjádření osoby zapsané v seznamu znalců obsahujícího odborný závěr, který odporuje odbornému závěru obsaženému ve vypracovaném znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce, příp. znaleckého ústavu, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce, příp. zpracovatelů znaleckého posudku) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem – odborným vyjádřením osoby zapsané v seznamu znalců (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.5.2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008).
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, dovolání žalované 1) směřující proti rozsudku odvolacího soudu (ve znění doplňujícího usnesení) podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť – jak výše uvedeno – v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.
Návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť jako návrh akcesorický není projednatelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, podle něhož, jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu