ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2364.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 2364/2021-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. H., zemřelé dne 5. června 2016, posledně bytem XY, za účasti 1) AAAAA (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, zastoupeného zákonnými zástupci A. H., bytem XY, a M. H., bytem XY, právně zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha č. 121/8, 2) M. H., narozeného XY, bytem XY, 3) A. H., narozeného XY, bytem XY, a 4) Belmonan Finance a.s., se sídlem v Praze 8, Primátorská 296/38, IČO 05026172, zastoupené Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Mánesova č. 808, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 D 557/2016, o dovolání M. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 14. února 2019, č. j. 15 Co 394/2018-187, takto:
Usnesení krajského soudu se ve výroku II., kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 24.5.2018, č.j. 24 D 557/2016-140, zamítl návrh na likvidaci pozůstalosti po V. H., zemřelé dne 5.6.2016 (dále též jen „zůstavitelka“), podaný dne 1.6.2017 společností Belmonan Finance a.s. Zamítnutí návrhu soud odůvodnil tím, že v době podání návrhu ještě nebylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela (usnesení bylo vydáno dne 22.1.2018 a nabylo právní moci dne 28.2.2018), že existuje další zdroj možného uspokojení věřitele Belmonan Finance a.s., a to v rámci zahájené exekuce, v níž již byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitostí ve vlastnictví A. H., na kterých vázne zástavní právo k zajištění pohledávek tohoto věřitele, a je zde také odpovědnost dědiců M. H. a M. H. za dluhy zůstavitelky do výše ceny nabytého dědictví (přičemž věřitel není vázán oceněním majetku provedeným pro účely určení obvyklé ceny pozůstalosti), a tyto zdroje možného uspokojení pohledávek věřitele by měly postačovat k jeho uspokojení.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 14. 2. 2019, č. j. 15 Co 394/2018-187, rozhodl, že se zamítá návrh M. H. na přerušení řízení do vyplacení výtěžků zpeněžení nemovitých věcí v rámci probíhajících insolvenčních řízení (výrok I.), a k odvolání věřitele Belmonan Finance a.s. změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24.5.2018, č.j. 24 D 557/2016-140, tak, že se návrh na likvidaci pozůstalosti podaný dne 1.6.2017 nezamítá (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že od insolvenčního správce dostal informaci, že ke zpeněžování majetku dlužníka A. H. zatím nedošlo, a v insolvenčním řízení dlužníka M. T. dojde k plnému uspokojení pouze zajištěné pohledávky navrhovatele 12,854.924,15 Kč, k nezajištěné pohledávce ve výši 8,326.164,56 Kč dosud není známa výše částky, která bude mezi všechny nezajištěné věřitele (s pohledávkami v celkové výši 15,531.537,15 Kč) rozdělena, a je zde další pohledávka přihlášená do pozůstalosti ve výši 3,000.000,- Kč, která sama o sobě převyšuje obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti stanovenou pravomocným usnesením soudu, a k žádné opravě obvyklé ceny pozůstalosti ve smyslu ustanovení §180 odst. 2 z.ř.s. nedošlo. Na základě těchto zjištění vyslovil, že probíhající insolvenční řízení nejsou pro závěr o předlužení dědictví zásadní, a není tak důvod pro přerušení řízení. Dále pak, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro nařízení likvidace pozůstalosti podle ustanovení §195 z.ř.s., neboť pozůstalost není bez majetku, o vypořádání majetku ve společném jmění manželů bylo rozhodnuto ke dni 28.2.2018 a není rozhodující, že toto rozhodnutí nebylo pravomocné ke dni podání návrhu na likvidaci, stanoveno bylo předlužení majetku zůstavitelky a o dědictví nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal M. H. dovolání, a to proti výroku II. (když uvedl, že proti bodu I. není dovolání přípustné, i když ve skutečnosti jsou oba výroky vzájemně propojeny). Přípustnost dovolání opírá o to, že předkládaná otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena a měla by být posouzena jinak, než napadeným rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že není splněna podmínka stanovení výše předlužení dědictví, jednak proto, že předlužení nebylo konstatováno samostatným výrokem či samostatným usnesením, jednak proto, že v mezidobí došlo ke změně okolností, a proto, i kdyby bylo samostatné rozhodnutí o předlužení dědictví vydáno, není možné rozhodnout o nařízení likvidace, dokud zde není nové pravomocné usnesení, které by stanovilo aktuální výši předlužení. Odvolací soud však aktuální stav aktiv a pasiv pozůstalosti podle §180 odst. 1 ve spojení s odst. 2 z.ř.s. nezohlednil, resp. v rámci rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení dospěl k závěru, že zde není otázka, která by měla pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Přitom jde o zjištění výsledku zpeněžování majetku ve dvou insolvenčních řízeních, v nichž jsou řešeny totožné závazky, které byly přihlášeny do pozůstalostního řízení, a podle ustanovení §180 odst. 2 z.ř.s. je povinností soudu před pravomocným rozhodnutím o dědictví zohlednit nové skutečnosti, které mají vliv na již vydané usnesení podle §180 odst. 1 z.ř.s. I když na samotném počátku může být konstatováno předlužení, následný zánik závazku může vést k opačnému závěru. Změna okolností může nastat zejména v případech, kdy existuje více dlužníků závazku a jedním z nich je zůstavitel, závazek však byl zaplacen jiným spoludlužníkem. V takovém případě by nedávalo smysl, aby soud v řízení o pozůstalosti rozhodoval o již neexistujícím závazku, a stejný vliv to má i na potencionální likvidaci pozůstalosti. Ačkoli odvolací soud v dané věci sám zjistil změnu v okolnostech rozhodných pro předlužení pozůstalosti a nařízení její likvidace, rozhodnými okolnostmi se blíže nezabýval, informace, ze kterých vycházel, nebyly úplné, z odůvodnění usnesení neplyne, že by byly přesné. Dovolatel sám pak s odkazem na vedená insolvenční řízení provedl „hrubé výpočty“, z nichž dovozuje předpoklad, že rozdíl mezi aktivy a pasivy pozůstalosti „se bude pohybovat spíše kolem nuly“. Tím, že odvolací soud vycházel z neúplných podkladů, dospěl podle dovolatele ke zkresleným závěrům ohledně předpokládané výše uspokojení pohledávek věřitelů v insolvenčních řízeních, nehledě na to, že ocenění aktiv pozůstalosti je pravděpodobně pod obvyklou tržní cenou, což doložil i věřitel Belmanon Finance a.s. srovnatelnými nabídkami na prodej nemovitých věcí, ale odvolací soud to označil za nepodložené úvahy. Dovolatel proto navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Podáním ze dne 8.11.2019 dovolatel soudu sdělil, že podle zprávy insolvenčního správce založené v insolvenčním rejstříku odd. B pod č. 119 dne 5.6.2019 bylo v rámci insolvenčního řízení 4.6.2019 vyplaceno ve prospěch věřitele Belmonan Finance a.s. 12,854.929,15 Kč a že v případě menší pohledávky (8,326.164,56 Kč) náleží v rámci stejného insolvenčního řízení podle konečné zprávy insolvenčního správce ze dne 5.9.2019, zveřejněné v insolvenčním rejstříku v odd. B pod č. 122 dne 6.9.2019, věřiteli částka 1,976.259,39 Kč.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), se Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabýval tím, zda je dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu přípustné.
Podle ustanovení §237 o.s.ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu bylo v dané věci pro rozhodnutí soudu o návrhu věřitele na likvidaci pozůstalosti významné, zda a jaký význam má skutečnost, že jsou k uspokojení věřitele Belmonan Finance a.s. vedena i insolvenční řízení s dalším dlužníkem totožných závazků, které byly uplatněny v řízení o pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla za účinnosti zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání dovoláním napadeného výroku II. usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §195 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, nebo na návrh státu, jemuž má připadnout pozůstalost proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na návrh věřitele, který prokázal svou pohledávku, jíž odpovídá dluh patřící do pasiv likvidační podstaty, likvidaci pozůstalosti, jestliže a) nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti podle §153 nebo 154, b) bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manžela, zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí (§162), c) bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele (§180), d) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví (§184 až 187).
Na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku, společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců o pasivech pozůstalosti soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení (§180 odst. 1 z.ř.s.).
Zjistí-li soud dříve, než bude řízení o projednání pozůstalosti pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které odůvodňují změnu usnesení vydaného podle odstavce 1, provede potřebnou opravu samostatným usnesením (§180 odst. 2 z.ř.s.).
Při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů soud vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost. V odůvodněných případech lze cenu zjistit znaleckým posudkem (§181 odst. 1 z.ř.s.).
Soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci (§20 odst. 1 z.ř.s.).
Soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§21 z.ř.s.).
V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. K novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny (§28 odst. 1 z.ř.s.).
V projednávané věci ze spisu vyplývá, že jako dědici zůstavitelky V. H. byli zjištěni její vnuci AAAAA, M. H. a A. H. (kteří neodmítli dědictví, k němuž je zůstavitelka povolala závětí ze dne 29.5.2016, když současně vydědila svého syna A. H. a ten své vydědění uznal). Tito dědici učinili společně při jednání dne 10.1.2017 prohlášení o pozůstalostním majetku, obsahující i majetek ve společném jmění zůstavitelky a pozůstalého manžela. Při jednání dne 11.5.2017 uzavřeli s pozůstalým manželem F. H. dohodu o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, podle níž do pozůstalostního jmění patří polovina pozemku st. XY, jehož součástí je stavba čp. (bydlení), polovina pozemku st., jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), a polovina pozemku p.č. XY zahrada, vše v k.ú. XY, s polovinou všech součástí a příslušenství, vše v obvyklé ceně 900.000,- Kč, dále práva a povinnosti majitele označeného účtu vedeného Českou spořitelnou a.s., oceněná zůstatkem na tomto účtu 1.000,- Kč, práva a povinnosti majitele označeného účtu vedeného ČSOB a.s., oceněná zůstatkem na tomto účtu 16.415,50 Kč, a náhradová pohledávka proti pozůstalému manželovi F. H. Do seznamu aktiv pozůstalosti pak byly kromě majetku pocházejícího z dohody o vypořádání společného jmění manželů zařazeny i pozemky st., jehož součástí je stavba č.p. XY (bydlení), st. (na němž stojí stavba č.p. XY) a p.č. XY zahrada, vše v k.ú. XY, vše v obvyklé ceně 1,200.000,- Kč, a označené cenné papíry v obvyklé ceně 12.612,- Kč. Do pasiv pozůstalosti byly zařazeny náklady pohřbu ve výši 28.040 ,- Kč, dluh u společnosti AH B. c. ve výši 3,000.000,- Kč (k němuž zůstavitelka přistoupila jako solidární dlužník původních dlužníků A. a M. H.), směnečný dluh u společnosti Belmonan Finance a.s. ve výši 12,854.924,- Kč a 8,326.164,- Kč (zůstavitelka jako směnečný rukojmí za společnost H. s.r.o., nyní společnost M. T. v úpadku). Poté, co byl za nezletilého dědice AAAAA udělen souhlas s neodmítnutím dědictví (rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 13.2.2017, č.j. 7 Nc 6001/2017-11), souhlas s uplatněním výhrady soupisu pozůstalosti a nahrazením soupisu společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku a s uzavřením dohody o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů (rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 14.8.2017, č.j. 7 Nc 6017/2017-25), pozůstalostní soud usnesením ze dne 22.1.2018, č,j. 24 D 557/2016-128, stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění manželů 2,161.777,20 Kč (výrok I.), schválil dohodu o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů uzavřenou dne 11.5.2017 (výrok II.) a stanovil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti 2,293.500,50 Kč, výši dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti 24.209,636 Kč, výši předlužení pozůstalosti 21,916.135,50 Kč (výrok III.); usnesení nabylo právní moci dne 28.2.2018. Usnesením ze dne 24.5.2018, č.j. 24 D 557/2016-140, zamítl návrh věřitele Belmanon Finance a.s., podaný dne 1.7.2017, na likvidaci pozůstalosti, které odvolací soud po projednání odvolání věřitele při němž zamítl návrh AAAAA na doplnění dokazování o aktuálním stavu insolvenčního řízení úpadce A. H.) usnesením ze dne 14.2.2019, č.j. 15 Co 394/2018-187, změnil tak, že se návrh na likvidaci pozůstalosti nezamítá (viz shora), s tím, že rozhodnutí o nařízení likvidace vydá po vrácení spisu notář, jako soudní komisař.
Řízení o pozůstalosti, včetně rozhodování o nařízení likvidace pozůstalosti, patří mezi tzv. nesporná řízení, která jsou upravena zákonem č. 292/2013 Sb. Pro taková řízení platí vyšetřovací zásada, jak vyplývá z ustanovení §20 odst. 1 a §21 z.ř.s. Je tedy povinností soudu náležitě vyšetřit skutečnosti významné pro rozhodnutí, a to i tehdy, pokud samotní účastníci řízení nenavrhnou odpovídající důkazy. Pro odvolací řízení podle ustanovení §28 z.ř.s. platí, že v něm mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, a že k novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny. Tato obecná pravidla, jež charakterizují v zásadě všechna nesporná řízení, jsou pro řízení o pozůstalosti konkretizována mimo jiné i v ustanovení §180 odst. 2 z.ř.s., které soudu ukládá provedení opravy vydaného usnesení, kterým byla stanovena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti, popřípadě výše předlužení, pokud dříve, než bude řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno, zjistí nové skutečnosti, které odůvodňují změnu již vydaného usnesení.
Uvedená pravidla odvolací soud v dané věci důsledně nerespektoval, když se ohledně předlužení pozůstalosti spokojil pouze se zprávou insolvenčních správců o stavu insolvenčních řízení, návrh dědice AAAAA na doplnění dokazování usnesením zamítl. Přitom právě skutečnost, že zůstavitelka nebyla jediným dlužníkem předmětných tří závazků a že z již zjištěných informací o probíhajících insolvenčních řízeních s dalšími spoludlužníky bylo možné usuzovat na jejich uspokojení (byť třeba jen částečné), lze nepochybně mít za „novou skutečnost“ ve smyslu ustanovení §180 odst. 2 z.ř.s., která odůvodňuje změnu dříve vydaného a již pravomocného usnesení podle §180 odst. 1 z.ř.s. Navíc, M. H. zpochybnil i správnost ocenění nemovitých věcí zařazených do majetku pozůstalosti (tvrdil, že byly podhodnoceny), což by v případě správnosti tohoto tvrzení ovlivnilo stanovenou obvyklou cenu aktiv pozůstalosti a tím i čistou hodnotu pozůstalosti, resp. výši předlužení. S ohledem na to, že zejména v případě značné výše dluhů pozůstalosti má stanovení obvyklé ceny majetku patřícího do pozůstalosti zcela zásadní význam pro další průběh řízení (zda bude pozůstalost předlužena a tím splněn základní předpoklad pro nařízení likvidace pozůstalosti), bylo třeba při vznesené námitce uvážit i případné ocenění označeného majetku znaleckým posudkem; konstatování v odůvodnění napadeného usnesení, že k žádné opravě obvyklé ceny pozůstalosti ve smyslu §180 odst. 2 z.ř.s. nedošlo, aniž by se soud námitkami směřujícími právě k vydání takové opravy zabýval, neodpovídá vyšetřovací zásadě, která je pro řízení o pozůstalosti stanovena.
Pokud odvolací soud rozhodl bez skutkových zjištění významných k vyvození právních závěrů, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Lze dodat, že dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že pro splnění předpokladů nařízení likvidace pozůstalosti, je rozhodující stav v době rozhodování o návrhu na likvidaci; žádný význam nemá, že návrh na likvidaci byl v dané věci podán dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Uvést lze také to, že ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by o předlužení pozůstalosti mělo být rozhodnuto samostatným rozhodnutím, jak se domnívá dovolatel – ustanovení §195 odst. 1 z.ř.s., stanovící předpoklady pro nařízení likvidace, pod písm. c) zcela jednoznačně odkazuje na ustanovení §180, tj. usnesení o stanovení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti, popřípadě výše předlužení.
Jestliže dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku II. zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé (§243g odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Věcným rozhodnutím o podaném dovolání se stal bezpředmětným návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu