ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2552.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 2552/2021-1146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobců a) V. P. , se sídlem v XY, správce pozůstalosti po B. S. , zemřelé dne 2. března 2020, posledně bytem XY, b) T. K. , narozeného dne XY, bytem XY, c) M. A. E. K. , narozené dne XY, bytem XY, a d) M. P. K. , narozeného dne XY, bytem XY, všech zastoupených V. P., advokátem se sídlem v XY, za účasti 1) Tepláren Brno, a.s. , se sídlem v Brně, Okružní č. 828/25, IČO 46347534, 2) Statutárního města Brna , se sídlem magistrátu v Brně, Dominikánské náměstí č. 1, 3) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, Územního pracoviště Brno, se sídlem v Brně, Příkop č. 11, a 4) České republiky – Státního pozemkového úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 170/2017, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2021, č. j. 18 Co 55/2021-1120, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Návrhem ze dne 14.8.2017 se žalobci u Městského soudu v Brně domáhali přezkumu rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 6.6.2017, č.j. SPU 267047/2017, 1815/96/15-RNP, jímž jmenovaný správní orgán v řízení o nároku na vydání nemovitostí dle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) rozhodl, že B. S. není vlastníkem id. 1/9 zemědělských pozemků v okrese Brno-město a Brno-venkov (v rozhodnutí dále blíže specifikovaných), T. K. není vlastníkem id. 1/12 těchto pozemků a M. A. K. a M. P. K. rovněž nejsou jejich vlastníky, každý id. 1/18 pozemků, a že náhrada za nevydané pozemky bude poskytnuta v souladu se zákonem o půdě, neboť nárok oprávněných osob byl ve správním řízení prokázán.
Po zahájení řízení žalobkyně B. S. dne 2.3.2020 zemřela. Městský soud v Brně usnesením ze dne 4.1.2021, č.j. 94 C 170/2017-1103, rozhodl, že pokračuje v přerušeném řízení namísto žalobkyně se správcem pozůstalosti V. P., advokátem se sídlem v XY. Bylo totiž zjištěno, že B. S. povolala V. P. správcem své pozůstalosti notářským zápisem ze dne 16.5.2017, sp. zn. NZ 518/2017, a tudíž soud prvního stupně dovodil, že správce vstoupil do práv žalobkyně, o něž v řízení jde, přičemž odpadla překážka (otázka právních nástupců žalobkyně), pro niž bylo řízení přerušeno.
K odvolání účastnice 4) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.3.2021, č.j. 18 Co 55/2021-1120, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolacímu soudu bylo z úřední činnosti známo, že v řízení o pozůstalosti po zemřelé původní žalobkyni a) byla předložena listina o ustanovení správce pozůstalosti, kterou povolala V. P. „správcem veškeré její pozůstalosti, která se nachází na území České republiky nebo která byla uplatněna u českých soudů a jiných českých orgánů“, s tím, že „správce pozůstalosti je ve vztahu ke spravované pozůstalosti na území České republiky oprávněn činit úkony a právní jednání v plném rozsahu tak, jak by byla oprávněna je činit ona sama“. Uzavřel, že soud prvního stupně správně vyhodnotil a (mj. i ve shodě s názorem uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2020, sp. zn. 29 Cdo 2483/2019) dospěl k závěru, že zůstavitelkou povolaný správce pozůstalosti je jejím procesním nástupcem, se kterým lze pokračovat v řízení, a jsou tak splněny předpoklady k rozhodnutí podle §107 odst. 1 a 2 o.s.ř. Uvedl, že nesdílí námitky, že by správce pozůstalosti v režimu prosté správy nebyl oprávněn vést tento soudní spor, naopak má za to, že v rámci zákonných povinností a oprávnění správce pozůstalosti lze dospět k závěru, že správce povolaný původní žalobkyní a) by byl jejím procesním nástupcem v daném restitučním řízení i v případě, že by žalobkyně v listině neuvedla, že je oprávněn činit úkony a právní jednání v plném rozsahu tak, jak byla oprávněna je činit ona sama.
Proti usnesení odvolacího soudu podala účastnice 4) dovolání, a to z důvodu, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje jednak v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2010, sp. zn. 32 Cdo 2394/2009, ze dne 30.1.2007, sp. zn. 28 Cdo 3576/2006, ze dne 26.7.2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, a ze dne 31.1.2006, sp. zn. 30 Cdo 209/2005), když při posouzení překážky postupu řízení (za situace, kdy účastník řízení po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno) řízení nepřerušil, jednak v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla vyřešena, a to „zda vedení a pokračování v soudním řízení o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem lze podřadit pod prostou správu pozůstalosti, k níž je správce pozůstalosti oprávněn bez dalšího“. Podle jejího názoru je nepřerušení řízení v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu vyčkat skončení projednání pozůstalosti a vydání pravomocného rozhodnutí v dědickém řízení tak, aby bylo postaveno najisto, jaká konkrétní osoba nebo osoby vstoupily do práv a povinností zemřelého účastníka řízení. Odlišný postup soudní praxe připouští pouze ve zcela výjimečných případech, a to tehdy, existuje-li jediný dědic nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení. V dané věci však soud prvního stupně ani soud odvolací v rozhodnutí neuvedly důvody, pro které bylo nutné projednávanou věc podřadit pod některou z výjimek. Domnívá se, že tím, že zemřelá původní žalobkyně a) uplatnila svůj restituční nárok z rozhodnutí správního orgánu před soudem, nemůže dojít k jeho promlčení, když právě skutečnost, že by mohlo dojít k promlčení nároku, by teoreticky mohla splňovat charakteristiku vyžadovaného nebezpečí z prodlení, neboť by se nepochybně promlčením hodnota pozůstalosti snížila. I pokud by byly dány mimořádné důvody pro pokračování v řízení, považuje napadené usnesení za nesprávné z důvodu nesprávného právního posouzení otázky způsobilosti správce pozůstalosti vystupovat v řízení jako procesní nástupce zemřelé původní žalobkyně. Poukazuje na rozdíl mezi správou prostou a úplnou, s tím, že prostá správa majetku nemá nutně za účel rozmnožování svěřeného majetku, ale předně jeho konzervaci v původní podobě. Z toho pak dovozuje, že správce pozůstalosti má svou činnost zaměřit pouze na to, aby pozůstalost byla v co nejvyšší možné míře zachována, a to v takovém rozsahu, v jakém byla v okamžiku smrti zůstavitele, a je přesvědčena, že nelze dospět k závěru, že správce pozůstalosti disponuje bez dalšího oprávněním vést soudní řízení týkající se pozůstalosti, disponovat s jeho předmětem a vystupovat tak jako plnohodnotný účastník takového řízení ohledně restitučního nároku zůstavitelky dle rozhodnutí správního orgánu. Je přesvědčena, že zahájení a pokračování v soudním řízení nelze podřadit pod prostou správu majetku a že správce pozůstalosti bez souhlasu dědiců či soudu nemůže jako účastník v soudním řízení o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem bez dalšího vystupovat. S odkazem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že v řízení na místo zemřelé původní žalobkyně a) nebude dále pokračováno s V. P., a aby rozhodl, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 651/2020.
K dovolání podali žalobci b) až d) i účastnice 3) vyjádření. Žalobci b) až d) navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť není „díky jeho formálním i právním nedostatkům“ přípustné. Naopak účastnice 3) shledává dovolání jako přípustné a co do jeho důvodnosti poukazuje na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o tom, že původní žalobkyní a) [zemřelou po zahájení řízení] povolaný správce pozůstalosti je jejím procesním nástupcem, se kterým lze v řízení pokračovat, a tudíž jsou splněny předpoklady k rozhodnutí podle §107 odst. 1 a 2 o.s.ř., je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, týkající se aplikace ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), o správě pozůstalosti pro účely rozhodování podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř., podle níž smrt žalobkyně neznamená zánik práva na uspokojení přiznaného restitučního nároku, a proto lze v řízení pokračovat se správcem pozůstalosti, jehož činnost vedoucí k dovršení přiznaného restitučního nároku je činností naplňující prostou správu podle ustanovení §1405 o.z. (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 1286/2021; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 1660/2021; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2238/2021; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2261/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Protože tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu