ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2680.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2680/2020-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., v právní věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) , narozenou dne XY, zastoupenou opatrovníkem Městem Černošice, se sídlem městského úřadu – odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Praze 2, Podskalská č. 1290/19, dceru matky K. F. , narozené dne XY, bytem XY, a otce J. F., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 332/5, o popření otcovství, k návrhu otce na prominutí zmeškání lhůty pro odvolání, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 24 Nc 1001/2018, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2019 č. j. 32 Co 320/2019-123, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Otec napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019 č. j. 32 Co 320/2019-123, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 6. 2019 č. j. 24 Nc 1001/2018-91, kterým otci nebylo prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení tohoto soudu ze dne 11. 9. 2018 č. j. 24 Nc 1001/2018-25.
Dovolání otce není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že po zvážení všech okolností případu nebyly důvody pro prominutí zmeškání lhůty) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“. Tam, kde má účastník zástupce a zmeškaný úkon mohl zástupce učinit, se musí důvod zmeškání týkat zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. 22 Cdo 4459/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 25 Cdo 4001/2017). Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Současně je nutno mít na zřeteli, že jde – jak si je tohoto vědom i sám dovolatel – o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1650/2015, uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3383/2013)
Při zkoumání omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty soud musí vždy vycházet z konkrétních (individuálních) okolností každého jednotlivého případu. Z obsahu spisu se však žádné omluvitelné důvody ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu nepodávají a netvrdí je ostatně ani samotný dovolatel. V projednávané věci byl otec po celou dobu řízení zastoupen advokátem (tedy osobou poskytující právní služby), který mohl příslušný procesní úkon učinit. Podstata argumentace otce – ve vztahu k důvodům zmeškání lhůty – zde tkví nikoliv v tom, že by jeho tehdejšímu zástupci ve včasném učinění příslušného procesního úkonu bránila překážka objektivní povahy (či jiná srovnatelná ospravedlnitelná okolnost), pro kterou by byl z úkonu vyloučen, nýbrž namítá, že zmeškal lhůtu k podání odvolání v důsledku pochybení jeho tehdejšího zástupce, který s ním nedostatečně spolupracoval (komunikoval), a dovolatel se přitom „spolehl na jeho odbornost“. Nesprávný procesní postup advokáta v takovém případě může založit odpovědnost advokáta za škodu podle ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších přepisů; zásadně však nelze takové pochybení advokáta řešit prostřednictvím institutu prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. a považovat jej za omluvitelný důvod, pro který účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu učinit včas příslušný procesní úkon.
Ve prospěch opačného názoru nelze úspěšně namítat, že v daném případě se neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání negativně promítne do práv a zájmů dvou nezletilých dětí – AAAAA, k níž dovolatel otcovství popírá, a BBBBB, který je biologickým synem dovolatele a v jehož „nejvyšším právním zájmu“ je „mít větší příspěvek na výživu a větší dědictví“. Je jistě mimo pochybnost, že významným hlediskem v řízení o popření otcovství podle ustanovení §792 o. z. je – spolu s veřejným pořádkem - nejlepší zájem dítěte (v prvé řadě ovšem toho dítěte, k němuž je otcovství popíráno), avšak toto hledisko má (mělo) právní relevanci pro rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ ze dne 11. 9. 2018 č. j. 24 Nc 1001/2018-25, kterým byl pravomocně zamítnut dovolatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Pro úsudek soudu podle ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. jsou však podstatné pouze okolnosti, pro které nemohl účastník (jeho zástupce) zmeškaný procesní úkon učinit, nikoli specifika určitého typu soudního řízení nebo skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu o věci samé.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl dále věcí zabývat, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu