ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.29.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 29/2021-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobců a) K. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Mostě, Josefa Ressla č. 1808/3, b) H. J. , narozené dne XY, bytem ve XY, a c) J. B. (dříve J.), narozené dne XY, bytem ve XY, obou zastoupených JUDr. Janem Kočím, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova č. 2044/3, proti žalovanému M. R. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi č. 134/15, o určení dědického práva a neplatnosti závěti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 204/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2020, č. j. 15 Co 141/2020-200, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Markéty Soukupové, advokátky se sídlem v Mostě, Josefa Ressla č. 1808/3.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním b) a c), oprávněným společně a nerozdílně 6 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Kočího, advokáta se sídlem v Praze 2, Ladova č. 2044/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, č. j. 67 C 204/2018-166, určil, že závěť ze dne 19. 12. 2016, údajně podepsaná zůstavitelem, zemřelým dne 27. 12. 2016, je neplatná, a určil, že žalobci a), b) a c) jsou dědici zůstavitele, a rozhodl o nákladech řízení. Žalobci byli povoláni za dědice závětí zůstavitele pořízenou ve formě notářského zápisu, žalovaný předložil allografní závěť datovanou pozdějším datem. Soud zjistil, že žalobce a) žil se zůstavitelem v družském poměru a žalobkyně b) a c) jsou neteřemi zůstavitele. Žalovaného ani svědky podepsané na allografní závěti nikdo z rodiny zůstavitele ani z rodiny žalobce a) nikdy neviděl. Podle úředního záznamu o podání vysvětlení žalovaného na Policii ČR se měl žalovaný seznámit se zůstavitel na jaře 2016, když byl navštívit svého kamaráda v nemocnici, kde se na chodbě potkal se zůstavitelem. Žalovaný měl požádat své dva kamarády, aby požádali zůstavitele o finanční pomoc, ti mu sdělili, že mu zůstavitel pomoci nemůže, později když se žalovaný vrátil do ČR, mu přinesli závěť zůstavitele, na níž jsou podepsáni jako svědci jejího pořízení. V době pořízení allografní závěti se žalovaný nacházel ve vězení ve Vídni. Soud založil své rozhodnutí na znaleckém posudku Mgr. Lenky Plzákové, podle nějž je sporný podpis na allografní závěti padělaný. Stejný závěr vyplývá i ze znaleckého posudku vypracovaného v rámci trestního řízení. Proti svědkům závěti je vedeno trestní řízení, jsou obviněni ze spáchání podvodu ve stadiu pokusu, v průběhu vyšetřování bylo zajištěno další paré předmětné sporné závěti, dále je vedeno prověřování možného trestného činu krádeže vloupáním do bytu zůstavitele. Kopie tohoto posudku nebyla ke zprávě služby kriminální policie přiložena, neboť v době žádosti ještě bylo nahlížení do trestního spisu obhájcům obviněných odepřeno. Znalecký posudek Mgr. Lenky Plzákové, podpořený závěry znaleckého posudku z trestního řízení, je rovněž v souladu s ostatními provedenými důkazy. Žalovaným předložené odborné stanovisko z oboru písmoznalectví není znaleckým posudkem, jeho závěry jsou nadto neúplné a nejednoznačné.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. června 2020, č. j. 15 Co 141/2020-200, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil s odůvodněním odvoláním napadeného rozsudku. Oba dva znalecké posudky dospěly ke stejnému závěru, že sporný podpis na předložené závěti není variantou pravého podpisu zůstavitele. Správně nebylo přihlíženo k odbornému stanovisku, neboť se nejedná o znalecký posudek.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Má za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, zda je znalecký posudek vypracovaný znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou úplný a přesvědčivý, a dále zda lze provést důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, který nebyl součástí spisu, a se kterým se nemohl seznámit a vyjádřit se k němu. Pro vymezení přípustnosti dovolání rovněž pokládá otázku, zda lze při posuzování odborného vyjádření vypracovaného soudními znalci učinit závěr, že je jako soudní znalce nelze vyslechnout. Konečně předkládá dovolatel otázku, zda lze neposkytnout účastníkovi k jeho žádosti srovnávací materiál k vypracování oponentního znaleckého posudku, když tento srovnávací materiál má k dispozici druhý účastník řízení.
Žalobce a) považuje dovolání žalovaného za nepřípustné a uvádí, že znalecký posudek z trestního řízení byl předložen v rámci jeho vyjádření k odvolání žalovaného, přičemž odvolací soud nepovažoval za nutné ho provádět.
Žalobkyně b) a c) považují dovolání za zjevně bezdůvodné.
Zpochybňování závěrů znaleckého posudku žalovaným představuje polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, dovolání lze však podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), dovolatel tímto proto uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2538/2017).
Namítá-li dovolatel, že nebyly vyslechnuty osoby, které vypracovaly jím předložené odborné vyjádření, pak je mimo jakýchkoli pochybností, že předložená listina nemá náležitosti znaleckého posudku, což netvrdí ani dovolatel, a proto byla předložená listina hodnocena soudy pouze jako důkaz soukromou listinou, pročež nebylo nutné zpracovatele tohoto vyjádření vyslechnout, přestože jsou tyto osoby soudními znalci. Tato námitka je proto zjevně bezdůvodná, pročež nezakládá přípustnost dovolání.
Jde-li o znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení, v řízení byla jako důkaz provedena zpráva služby kriminální policie ČR, v níž byly uvedeny závěry tohoto znaleckého posudku, a tyto závěry byly v souladu s v řízení provedeným znaleckým posudkem předloženým žalobci, který se žalovanému v řízení nepodařilo kvalifikovaným způsobem zpochybnit. Soudy měly proto dostatečný skutkový podklad pro svůj závěr o padělání podpisu zůstavitele, když soudům nevyvstaly pochybnosti o správnosti znaleckého posudku vypracovaného znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou, který byl jako důkaz v řízení proveden, a tato znalkyně byla soudem též vyslechnuta. Proto nebylo nezbytné provádět důkaz i znaleckým posudkem z trestního řízení, z nějž zjevně nevyplývaly opačné závěry než ze znaleckého posudku, vypracovaného znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou, přičemž dalším důvodem neprovedení znaleckého posudku z trestního řízení byla i skutečnost, že jej policejní orgán nechtěl zpřístupnit žalovanému, když v té době bylo ještě nahlížení do trestního spisu obviněným odepřeno. Soudy učiněný závěr o padělání podpisu zůstavitele nadto koresponduje i se skutkovými zjištěními z ostatních provedených důkazů, že dovolatele ani jeho známé, kteří byli podepsání na závěti jako svědci jejího pořízení, nikdo z blízkých ani příbuzných zůstavitele nikdy neviděl ani o nich neslyšel, a dovolatel ani nebyl schopen doložit svůj tvrzený přátelský vztah se zůstavitelem, přičemž se měl se zůstavitelem seznámit teprve necelý rok před jeho úmrtím a v době sepsání sporné závěti se nacházel v zahraničí ve vězení. Dovoláním napadené rozhodnutí proto nespočívá na řešení dovolatelem předkládané otázky „provedení důkazu, který nikdy nebyl součástí soudního spisu“, a dovolání proto není přípustné ani pro řešení této otázky.
Jestliže dovolatel namítá, že mu nebyl poskytnut srovnávací materiál, aby si mohl také nechat vypracovat znalecký posudek, představuje obsahově tato námitka tvrzenou vadu řízení; k vadám řízení však dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v projednávané věci však přípustnost dovolání založena nebyla. Tato námitka přitom opět směřuje ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku, který mohl dovolatel zpochybňovat kladením otázek při výslechu znalce, což se mu však nepodařilo. Pokud by soudům pochybnosti o správnosti znaleckého posudku vyvstaly, mohly zadat vypracování revizního znaleckého posudku; zda jsou o správnosti posudku pochybnosti přitom záleží vzhledem k zásadě volného hodnocení důkazů na úvaze soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu