ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3107.2021.2
sp. zn. 24 Cdo 3107/2021-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce hlavního města Prahy , identifikační číslo osoby 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Městské částí Praha 22 , identifikační číslo osoby 00240915, se sídlem v Praze 22, Nové náměstí 1250/10, zastoupené Mgr. Josefem Přibylem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 254/15, proti žalované M. R. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 193/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 72 Co 448/2020-260, takto:
Právní moc výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 72 Co 448/2020-260, pokud jím byl ve vyhovujícím výroku potvrzen ve výroku I rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 9. 2020, č. j. 15 C 193/2019-181, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání, jinak se návrh žalované na odklad právní moci zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2020, č. j. 15 C 193/2019-181, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, vše v katastrálním území XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY (výrok I), dále zamítl žalobu co do požadavku na určení, že žalobce je vlastníkem stavby č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY, v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 523,34 Kč (výrok III) a vedlejšímu účastníkovi pak z téhož důvodu částku 8 228 Kč (výrok IV). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2021, č. j. 15 C 193/2019-300, byl označený rozsudek ve výrocích pod bodem I a II opraven podle §164 o. s. ř. tak, že zřejmá chyba v psaní, záležející v nesprávném údaji o listu vlastnictví č. XY byla opravena na správný údaj „XY“
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I, o věci samé a ve výrocích III a IV, o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem shora označených pozemků a stavby, když za neplatnou považoval kupní smlouvu ze dne 8. 9. 2004, kterou ohledně označených pozemků uzavřel vedlejší účastník
– Městská část Praha 22 a J. R. (právní předchůdce žalované). Soudy shodně přisvědčily argumentaci žalobce, že uzavřená kupní smlouva je od svého počátku absolutně neplatná, neboť její obsah nekoresponduje s usnesením zastupitelstva Městské části Prahy 22, kterým byl (za předem stanovených podmínek) předmětný prodej schválen.
Rozsudek odvolacího soudu žalovaná napadla s podrobnější argumentací dovoláním, v němž navrhla – mimo jiné - odklad právní moci uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu, a to s odůvodněním odkazujícím především na povahu uplatněného nároku. Žalovaná, s odkazem na komentářovou literaturu vztahující se k problematice odkladu vykonatelnosti v souvislosti s podaným dovoláním připomenula chronologii využívání sporných pozemků, značné investice učiněné již jejím právním předchůdcem, využívání sporných pozemků ke kynologické činnosti, pořádání kulturních a jiných akcií a také zdůraznila, že v případě jejího úspěchu v dovolacím řízení by mohlo dojít ke vzniku dalších časově náročných a nákladných sporů (o náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení apod.). Rovněž na podporu své argumentace odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 28 Nd 279/2017, ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Nd 365/2017, v nichž dovolací soud vyhověl odkladu právní moci rozhodnutí týkajících se určení vlastnického práva k pozemkům.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle §243 písmeno b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), podaný návrh na odklad právní moci shledal opodstatněným jen zčásti.
Podle §243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby, než účastníka řízení.
Právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je (může být) dovolání přípustné (subjektivně i objektivně), k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. Tato podmínka pak není splněna ve vztahu k té části dovolání, kterou dovolatelka výslovně napadá i rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů). Potud totiž přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. a již proto je pojmově vyloučeno ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnout o odkladu jejich právní moci.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval již jen tou částí návrhu na odklad právní moci, která se týkala výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen žalobě vyhovující výrok soudu prvního stupně, o určení vlastnického práva k blíže označeným nemovitým věcem.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání – přinejmenším směřuje-li proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto ve věci samé, neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou taxativně vypočteny v ustanovení §238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. – nakonec shledáno přípustným, popř. též důvodným.
Dovolací soud v poměrech projednávané věci přihlédl k tomu, že případná dispozice s pozemky, ve vztahu k nimiž bylo napadeným rozhodnutím deklarováno vlastnické právo žalobce, by mohla mít za následek závažné ohrožení práv dovolatelky. Právní vztahy týkající se těchto nemovitých věcí by měly zůstat i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení (k tomu srov. přiměřeně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1550/2021), zvláště když vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání avizuje, že nemá v úmyslu s předmětem sporu prozatím nakládat. Nejvyšší soud přitom vzal na zřetel, že i podle pravomocného rozsudku soudu prvního stupně je na sporném pozemku vybudována stavba ve vlastnictví žalobkyně.
Nejvyšší soud z právě ukázaných důvodů, aniž by tím ovšem jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení, návrhu žalované na odložení právní moci výroku o věci samé rozsudku odvolacího soudu vyhověl a jinak jej, jako nedůvodný, zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. David Vláčil
předseda senátu