ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.320.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 320/2021-464
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci pozůstalosti po V. P. , zemřelém dne XY, posledně bytem XY, za účasti 1) H. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova č. 361/9, 2) N. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené H. P., obecnou zmocněnkyní bytem XY, a 3) P. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem v Ostravě, Purkyňova č. 787/6, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 20 D 1292/2018, o dovolání H. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2020, č. j. 10 Co 452/2019-381, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2020, č. j. 10 Co 452/2019-381, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. června 2019, č. j. 20 D 1292/2018-294, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V řízení o pozůstalosti po V. P., zemřelém dne 2. 8. 2018 (dále též jen „zůstavitel“), zahájeném usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2018, č. j. 20 D 1292/2018-3 (kterým byl současně pověřen notář JUDr. Petr Filip Schindler, aby jako soudní komisař prováděl úkony v řízení), Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 20 D 1292/2018-294, s odkazem na ustanovení §169 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), rozhodl, že „jako se zůstavitelovými dědici bude nadále v řízení o pozůstalosti jednáno s účastníky, kterými jsou zůst. dcera N. P. a P. K.,“ a že „jako se zůstavitelovým dědicem nebude nadále v řízení o pozůstalosti jednáno s účastníkem, kterým je zůst. manželka H. P.“, a že „účast zůst. manželky H. P., jako dědice zůstavitele, se ukončuje“.
K odvolání H. P. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 10 Co 452/2019-381, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel ze zjištění, že zůstavitel pořídil pro případ smrti o svém spoluvlastnickém podílu k pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, v k.ú. XY, závětí ze dne 26. 10. 2015 ve prospěch dcery N. P., a o dalším vyjmenovaném majetku závětí se stejným datem ve prospěch P. K., a že manželku H. P. za dědičku neustanovil. Obě závěti pak posoudil jako platné právní jednání, neboť mají všechny obligatorní náležitosti allografní závěti, včetně prohlášení dvou současně přítomných svědků o tom, že zůstavitel před nimi výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a skutečnost, že podpisy svědků závěti jsou u druhé závěti umístěny na listu papíru, který není s vlastním textem závěti „pevně“ spojen, sama o sobě neplatnost závěti z formálního hlediska nezpůsobuje. V odůvodnění usnesení také uvedl, že zjištěné okolnosti ohledně vztahu svědků závěti se závětní dědičkou P. K., nejsou natolik významné, aby odůvodnily pochybnost o nezaujatosti svědků ve vztahu k obsahu předmětné závěti. Uzavřel, že v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by mohly mít vliv na vyřešení případného sporu o dědické právo po skutkové stránce a vyžadovaly tak postup podle ustanovení §170 odst 1 z. ř. s.
Proti usnesení odvolacího soudu podala H. P. dovolání, v němž jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci, a jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., když jde o otázky hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Za nesprávný považuje především závěr odvolacího soudu, že nedostatek „pevného“ spojení dvou listů allografní závěti za situace, kdy podpisy svědků závěti jsou na druhém listu, neplatnost závěti z formálního hlediska nezpůsobuje. Podle jejího názoru, nebyly-li jednotlivé listy závěti pevně spojeny tak, aby byla jednoznačně potvrzena návaznost podpisů na text vlastní závěti, nelze bez dalšího uzavřít, že podpisy skutečně reprezentují podpisy osob současně přítomných, před nimiž měl zůstavitel výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, přičemž tato námitka nabývá na důvodnosti zejména ve spojení s druhou dovolací námitkou, a to, že dědička P. K., a svědci závěti (zejména P. O.) byli osobami, u nichž zákon závětní svědectví pro úzkou vazbu a osobní zájem se závětním dědicem vylučuje. Není vyloučeno, že se závětní listinou bylo po smrti zůstavitele účelově manipulováno, např. tak, aby svou podobou připomínala závěť sepsanou ve prospěch N. P.. Soudní přezkum tvrzené nezpůsobilosti P. O. byl zjevně nedostatečný, přestože jen z výslechu P. K., mohl soud zjistit nejméně to, že tato pracovala a pracuje jako náměstkyně ředitele pro zdravotní péči v C. s. s. H., vedle toho si v roce 2015 založila společnost M + R.., která si od C. s. s. H. pronajímá prostory pro poskytování rehabilitací, jejichž objednatelem je C. s. s. H., společnost měla od počátku sídlo na adrese bytu, který je předmětem závěti v její prospěch, v této společnosti od 25. 9. 2015 působí P. O. jako jednatel a s ním pojí P. K. dlouholetý přátelský vztah. Zjištění o ekonomické závislosti P. O. a závětní dědičky nepovažoval odvolací soud za významné při posuzování jeho způsobilosti být svědkem závěti. S ohledem na uvedené je podle dovolatelky napadené usnesení nesprávné, a proto navrhuje, aby bylo dovolacím soudem zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se dále zabýval tím, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dané věci bylo pro rozhodnutí soudů ve sporu o dědické právo mimo jiné významné posouzení platnosti závěti, kterou byla za dědičku zůstavitele povolána P. K., a to z hlediska způsobu spojení listu papíru, na kterém se nachází vlastní text závěti (sepsaný advokátem) a podpis zůstavitele, s listem papíru, který obsahuje jen jména a podpisy dvou svědků závěti a advokáta. Platnost závěti, na které závisí rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli (resp. o další účasti v řízení o pozůstalosti), z uvedeného hlediska, tj. způsobu spojení dvou listů papíru, dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání je přípustné.
Kromě v dovolání vymezené právní otázky, která podle ní nebyla odvolacím soudem posouzena správně, dovolatelka také namítá, že se dovolací soud dostatečně nezabýval způsobilostí svědků závěti vykonávat takovou funkci.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje (§169 odst. 1 z. ř. s.).
V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce (§170 odst. 1 z. ř. s.).
Z ustanovení §169 odst. 1 a §170 odst. 1 z. ř. s. vyplývá, že usnesení o tom, s kým bude dále jako s účastníkem řízení jednáno a komu bude účast ukončena, je v řízení o pozůstalosti na místě pouze v případě, závisí-li vyřešení sporu o dědické právo výlučně na právním posouzení (když skutková tvrzení dosavadních účastníků řízení o rozhodných okolnostech jsou shodná), naproti tomu existující spor o rozhodujících skutkových okolnostech vyžaduje, aby ten z účastníků řízení o pozůstalosti, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší, byl k uplatnění svého dědického práva (popř. popření dědického práva jiného účastníka) odkázán na podání žaloby ve sporném soudním řízení.
Vycházeje z uvedených ustanovení §169 odst. 1 a §170 odst. 1 z. ř. s. je v dané věci zřejmé, že samotný spor mezi účastníky řízení o tom, zda je předmětná závěť platná, když sestává ze dvou listů spojených jen „kancelářskou sešívačkou“, by mohl být vyřešen přímo v řízení o pozůstalosti vydáním usnesení podle ustanovení §169 odst. 1 z. ř. s. Jestliže se však k tomuto sporu, k jehož vyřešení by „postačovalo“ právní posouzení, připojil i spor o to, zda P. O. a Z. P. splňují předpoklady pro výkon funkce svědků závěti ve smyslu ustanovení §1539 a §1540 o. z., což mimo jiné namítala H. P. již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a při jednání odvolacího soudu vznesla i pochybnosti ohledně data uvedeného na závěti (za tím účelem navrhovala vyžádání zprávy o tom, do kdy probíhalo dne 26. 10. 2015 v Praze zasedání správní rady VZP, jejímž byl zůstavitel členem), je nepochybné, že k vyřešení otázky platnosti závěti i z těchto hledisek je třeba provádět dokazování k objasnění uvedených sporných skutečností. Ostatně názor, že jde o skutečnosti mezi účastníky sporné, vyslovila v odvolacím řízení jak H. P., tak i P. K.. Při existenci sporných skutečností je na místě postup podle ustanovení §170 odst. 1 z. ř. s., tj. odkázání toho, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo ve stanovené lhůtě uplatnil žalobou ve sporném soudním řízení. Pokud se tak nestalo, trpí řízení o pozůstalosti (v němž bylo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu vydané podle ustanovení §169 odst. 1 z. ř. s.) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud připomíná, že v řízení o pozůstalosti, které je řízením „nesporným“, probíhajícím podle ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nemá soud z procesního hlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti, to je vyhrazeno řízení spornému, jehož pravidla jsou upravena v občanském soudním řádu. Z ustanovení §169 a §170 z. ř. s. také vyplývá, že soudu v řízení o pozůstalosti nepřísluší hodnotit, zda a nakolik jsou významné mezi účastníky řízení sporné okolnosti pořízení závěti (včetně v dané věci dovolatelkou tvrzené ekonomické závislosti svědka závěti na závětní dědičce), podstatný je již samotný fakt, že jsou zde rozdílná tvrzení účastníků řízení o pozůstalosti o okolnostech rozhodných pro posouzení dědického práva; takovou okolností je i to, zda osoba, která plnila funkci svědka závěti, splňovala k tomu všechny zákonné předpoklady.
Jestliže dovoláním napadené usnesení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání, ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Opavě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu