ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3354.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 3354/2021-643
sp. zn. 24 Cdo 3357/2021
sp. zn. 24 Cdo 3358/2021
sp. zn. 24 Cdo 3359/2021
sp. zn. 24 Cdo 3360/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce F. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, o vklad práva do katastru nemovitostí a nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 8/2015, o dovoláních žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017 č.j. 4 Co 50/2016-109, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017 č.j. 4 Co 51/2016-113, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2018 č.j. 4 Co 121/2018-207, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2021 č.j. 4 Co 251/2020-287 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2021 č.j. 4 Co 192/2021-623, takto:
I. Řízení o dovoláních žalobce se zastavují .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se (žalobou podanou podle části páté o.s.ř.) domáhal, aby bylo zrušeno rozhodnutí Katastrálního úřadu XY, Katastrálního pracoviště XY ze dne 6.8.2014 č.j. XY, kterým byl zamítnut návrh žalobce na povolení vkladu změny vlastnického práva k nemovitosti XY, XY v k.ú. XY, a aby byl „vklad výhrady věcného práva“ a „vklad poznámky spornosti“ ohledně uvedené nemovitosti ve prospěch žalobce povolen.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.1.2017 č.j. 4 Co 50/2016-109 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.1.2016 č.j. 27 C 8/2015-93, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podáním dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2015 č.j. 4 Co 55/2015-69. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce řádně nedoložil své majetkové poměry (na výzvu soudu, která mu byla doručena dne 20.11.2015, vůbec nereagoval).
Vrchní soud v Praze dále usnesením ze dne 30.1.2017 č.j. 4 Co 51/2016-113 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.1.2016 č.j. 27 C 8/2015-95, kterým byla ukončena účast Katastrálního úřadu XY, Katastrálního pracoviště XY, se sídlem v XY, v tomto řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že správní orgán, který vydal rozhodnutí v soukromoprávní věci, není účastníkem řízení podle části páté o.s.ř.
Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání (č.l. 122 a č.l. 130), v nichž zároveň opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o.s.ř. Tuto žádost žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 7.8.2017 č.j. 27 C 8/2015-174 znovu zamítl, neboť žalobce opětovně věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry.
Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 19.11.2018 č.j. 4 Co 121/2018-207 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2018 č.j. 27 C 8/2015-193, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a zároveň bylo zastaveno i dovolací řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2015 č.j. 4 Co 55/2015-69. Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, který za situace, kdy dřívější návrhy žalobce na osvobození od soudních poplatků z dovolání byly opakovaně pravomocně zamítnuty usneseními soudu prvního stupně ze dne 7.1.2016 č.j. 27 C 8/2015-93 a ze dne 7.8.2017 č.j. 27 C 8/2015-174 pro nedoložení majetkových poměrů žalobce a kdy žalobce ani nyní (v novém návrhu ze dne 1.11.2017) netvrdí žádnou změnu poměrů oproti poměrům existujícím v době rozhodování soudu o jeho předešlých návrzích, řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků z dovolání zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Protože žalobce ani přes výzvu soudu nezaplatil vyměřený soudní poplatek z dovolání, bylo podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. správně zastaveno i příslušné dovolací řízení
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (opět nezastoupen advokátem) další dovolání (č.l. 212), ve kterém znovu požádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nato byl žalobce usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.7.2020 č.j. 27 C 8/2015-270 vyzván, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádná dovolání, a zároveň byl poučen, že neučiní-li tak do patnácti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví; žalobce na uvedenou výzvu nereagoval.
Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 10.2.2021 č.j. 4 Co 251/2020-287 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.9.2020 č.j. 27 C 8/2015-271, kterým byla zastavena řízení o dovoláních žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.2017 č.j. 4 Co 50/2016-109, ze dne 30.1.2017 č.j. 4 Co 51/2016-113 a ze dne 19.11.2018 č.j. 4 Co 121/2018-207, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že za stavu, kdy žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil nedostatek povinného zastoupení, nebylo možno postupovat jinak, než tato dovolací řízení podle ustanovení §241b odst. 3 věty třetí o.s.ř. zastavit.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (stále nezastoupen advokátem) další dovolání (č.l. 291), ve kterém znovu požádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o případné ustanovení advokáta. Nato byl žalobce opětovně usnesením Městského soudu v Praze ze dne ze dne 30.3.2021 č.j. 27 C 8/2015-315 vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení a zároveň byl poučen, že neučiní-li tak do patnácti dnů, bude dovolací řízení zastaveno; žalobce uvedené výzvě opět nevyhověl.
Vrchní soud v Praze následně usnesením ze dne 19.8.2021 č.j. 4 Co 192/2021-623 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2021 č.j. 27 C 8/2015-472, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.2.2021 č.j. 4 Co 251/2020-287, a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že postupoval správně, jestliže za situace, kdy žalobce přes výzvu soudu opět nesplnil podmínku povinného zastoupení, příslušné dovolací řízení podle ustanovení §241b odst. 3 věty třetí o.s.ř. zastavil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (stále nezastoupen advokátem) v pořadí páté dovolání (č.l. 630), ve kterém opět požádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o případné ustanovení advokáta.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) přezkoumal první dvě dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29.9.2017, neboť těmito dovoláními je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 30.9.2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a zbývající tři dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v příslušných pozdějších zněních (dále jen „o.s.ř.“). Po přezkoumání všech pěti dovolání dospěl k závěru, že ve všech případech není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení §241 o.s.ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Ze žádného z pěti dovolání podaných proti v záhlaví označeným usnesením odvolacího soudu nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel zastoupen advokátem a že by jeho prostřednictvím byla jednotlivá dovolání podána. Protože žalobce současně neprokázal ani netvrdil, že má sám právnické vzdělání, je zřejmé, že zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení uvedenou v ustanovení §241 o.s.ř. nesplnil. Z obsahu spisu se přitom podává, že na žádnou z několika řádných výzev soudu prvního stupně (ze dne 16.7.2020 č.j. 27 C 8/2015-270 a ze dne 30.3.2021 č.j. 27 C 8/2015-315), které směřovaly k odstranění tohoto nedostatku, žalobce nereagoval, ačkoli byl o následcích nesplnění výzvy řádně poučen. Současně je nepochybné, že i tak byla žalobci ve všech případech nutnost splnění této zákonem stanovené podmínky povinného zastoupení známa, neboť spolu s podáním každého jednotlivého dovolání zároveň požádal kromě osvobození od soudních poplatků z podání dovolání také o ustanovení zástupce z řad advokátů. Ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o.s.ř. a osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 o.s.ř. přitom spolu úzce souvisí v tom smyslu, že splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků u dovolatele je podmínkou pro možné ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o.s.ř. pro dovolací řízení. Soud přitom může o takové žádosti dovolatele kladně rozhodnout pouze tehdy, odůvodňují-li to nepříznivé majetkové poměry dovolatele, které musí dovolatel řádně doložit (prokázat). Tuto žádost žalobce soud prvního stupně dvakrát pravomocně zamítl (usneseními ze dne 7.1.2016 č.j. 27 C 8/2015-93 a ze dne 7.8.2017 č.j. 27 C 8/2015-174), neboť žalobce opakovaně nedoložil své majetkové poměry. V dalších případech již nebylo třeba tuto žádost dovolatele řešit, protože za situace, kdy žalobce nedokládá žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů (a – jak se podává z obsahu spisu – z jeho dosavadního postoje je patrné, že tak ani nehodlá náležitým způsobem učinit), jde o věc pravomocně rozhodnutou (srov. odvolacím soudem zmíněné usnesení Ústavního soudu ze dne 7.8.2014 sp. zn. III. ÚS 1511/14 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2013 sp.zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že za daného stavu, kdy žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů byly (pro nedoložení majetkových poměrů žadatele) opakovaně zamítnuty a žalobce ani nyní (v rámci posledního dovolání) nedokládá žádnou relevantní změnu svých majetkových poměrů, již nebylo třeba žalobce opětovně vyzývat, aby pro podání dovolání proti napadeným usnesením splnil podmínku povinného zastoupení podle ustanovení §241 o.s.ř., neboť za výše popsané situace je zřejmé, že žalobce je již dostatečně obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (ktomu srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8.8.2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2014 sp. zn. 30 Cdo 3052/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2016 sp.zn. 30 Cdo 3716/2015), a současně není důvod žalobci advokáta pro řízení o dovolání ustanovit. Dovolací soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. a řízení o dovoláních žalobce podaných proti v záhlaví označeným usnesením odvolacího soudu zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu