ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3356.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3356/2020-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce J. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Praze 10, Leknínová 3033/7, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, IČO 65993390, zastoupené Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, o náhradě za vyvlastnění, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 19/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019, č. j. 4 Co 57/2019-192, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 4 Co 57/2019-192 není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1302/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3221/2019).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3221/2019, kterým navázal na dosavadní judikaturu zabývající se přezkumem výroku o náhradě za vyvlastnění v civilním řízení soudním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1302/2019) vysvětlil, že ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby, dopravní, vodní a energetické infrastruktury (dále jen „zákon o urychlení výstavby“), stanovuje, že lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání nebo nahrazení správních rozhodnutí vydaných v řízeních podle §1 se zkracují na polovinu (zmeškání této lhůty přitom podle §28 odst. 2 věty prvé za středníkem zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, nelze prominout). Jestliže zákon výslovně stanovuje zkrácení lhůt nejen pro přezkoumání správních rozhodnutí, ale i pro podání žalob na nahrazení správních rozhodnutí, potom uvedené ustanovení nevyhnutelně dopadá i na lhůty pro podání žalob podle části páté o. s. ř., neboť dospěje-li soud v řízení podle části páté o. s. ř. k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem, kterým nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno (§250j odst. 1 a 2 o. s. ř.); na uvedeném ničeho nemění ani ustanovení §2 odst. 4 zákona o urychlení výstavby, neboť ani formulace znění tohoto ustanovení nevede k popření výslovného znění ustanovení §2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože žalobci, který v dovolacím řízení nebyl úspěšný, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nevzniklo, a náklady na zastoupení advokátem, v dovolání úspěšné účastnice, která je státní příspěvkovou organizací, do jejíhož předmětu činnosti patří problematika náhrad za vyvlastnění, nelze považovat za účelně vynaložené (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1135/14, nebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1877/10), nebylo žádnému z účastníků dovolacího řízení přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu