ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.377.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 377/2021-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, v právní věci navrhovatele P. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, o přivolení k zásahu do integrity zletilého, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 23 Nc 603/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2020, č. j. 8 Co 1169/2020-28, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel u Okresního soudu v Prachaticích (dále též jen „soud prvního stupně“) podal dne 14.11.2019 návrh, jímž se domáhal povolení euthanasie. Soud prvního stupně posoudil návrh na povolení euthanasie jako návrh na rozhodnutí o přivolení k zásahu do integrity. Konstatoval, že z jeho rozhodovací činnosti a z úřední činnosti (dotazu Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Co 664/2020, směřovanému soudu prvního stupně) je mu známo, že obdobné návrhy byly opakovaně navrhovatelem podány již v minulosti. U Okresního soudu v Pardubicích je v současné době vedeno řízení o přivolení do zásahu do integrity navrhovatele pod sp. zn. 21 Nc 451/2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že později zahájené řízení nemůže být nadále vedeno pro nedostatek podmínky řízení (překážka věci zahájené), přičemž tato vada není odstranitelná a je tedy namístě řízení zastavit. Z vyložených důvodů proto soud prvního stupně usnesením ze dne 31.8.2020, č.j. 23 Nc 603/2020-20, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12.10.2020, č. j. 8 Co 1169/2020-28, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též jen „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolatel je přesvědčen o tom, že „napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci“. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud v napadeném usnesení „odchýlil od zavedené rozhodovací praxe soudu dovolacího, konkrétně od jeho rozhodnutí týkajících se problematiky překážky řízení spočívající v existenci již zahájeného řízení v téže věci (litispendence).“ Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud v této souvislosti uvádí, že je mu z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že se dovolatel řadou návrhů a žalob domáhá povolení euthanasie. Podání, která navrhovatel činí, jsou zjevně obdobná jako v dalších případech.
V projednávané věci je nezpochybněným zjištěním, že účastník tohoto i dřívějšího (případně překážku působícího) řízení je totožný a že navrhovatel (dovolatel) uplatňuje stejný předmět procesního nároku.
Otázka existence překážky zahájeného řízení nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v rozhodovací praxi dovolacího soudu, pokud zhodnotil (a v odvolacím řízení i dotazem na dané probíhající řízení též ověřil), že v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 21 Nc 451/2018 a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožnými skutkovými tvrzeními a totožným účastníkem řízení (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 46, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2016, sp. zn. 30 Cdo 4310/2014).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že uplatněnou dovolací argumentací (dovolací důvod a vymezený předpoklad přípustnosti dovolání) se dovolateli přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nepodařilo, a proto bylo dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 5. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu