ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3863.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3863/2020-705
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci opatrovankyně B. N. , narozené dne XY omezené ve svéprávnosti, trvale bytem XY, fakticky bytem v XY, zastoupené stálou opatrovnicí E. S., narozenou dne XY, bytem XY, za účasti původní stálé opatrovnice J. K., narozené dne XY, bytem v XY, o prodloužení doby omezení svéprávnosti a o opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 0 P 101/2008, o dovolání J. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2020, č. j. 17 Co 218/2019-536, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. března 2019, č. j. 0 P 101/2008-509, rozhodl o prodloužení omezení svéprávnosti posuzované způsobem vyloženým ve výroku I., výrokem II. odvolal J. K., gen. shora, z funkce stálé opatrovnice opatrovankyně, které uložil, aby do 10 dnů od právní moci rozhodnutí předložila soudu závěrečný účet ze správy jmění opatrovankyně a řádně předala správu jmění nově jmenované stálé opatrovnici opatrovankyně, když navazujícím výrokem III. opatrovankyni jmenoval stálou opatrovnicí E. S., gen. shora, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání (tehdy) stálé opatrovnice J. K. proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud usnesením ze dne 30. března 2020, č. j. 17 Co 218/2019-536, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. potvrdil (výrok I. usnesení odvolacího soudu) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu, a to do jeho výroku I. (kterým byly potvrzeny výroky II. až IV. rozsudku soudu prvního stupně odvolání a jmenování nové stálé opatrovnice, o vymezení povinností nového stálé opatrovnice a o náhradě nákladů odvolacího řízení) podala J. K., bývalá stálá opatrovnice opatrovankyně (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž předpoklad přípustnosti svého dovolání vymezuje s tím, že: „za otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, považuji otázku, zda lze za neplnění povinností opatrovníka vedoucí k jeho odvolání ve smyslu §463 odst. 2 obč. zák. považovat nepředložení vyúčtování správy jmění soudu ve lhůtě neuložené zákonem nebo soudním rozhodnutím.“ K této otázce pak dovolatelka předkládá svou dovolací argumentaci. Zdůrazňuje, že: „neplnění povinnosti opatrovníka…dle mého názoru nemůže vyplývat z nedostatečné součinnosti se soudem, když jinak jako opatrovníka veškeré zákonem a soudním rozhodnutím stanovené povinnosti plním.“
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání dovolatelky není – jak bude vyloženo níže – ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Z písemného vyhotovení odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (bod č. 8 odůvodnění) je zřejmé, že:
a) odvolací soud nejen přisvědčil rozhodnutí soudu prvního stupně o odvolání dovolatelky z funkce opatrovnice opatrovankyně z důvodu, že: „stálá opatrovnice neplní zcela řádně své povinnosti s výkonem opatrovnictví, neboť především řádně a včas nedokládá, jakým způsobem nakládá s finančními prostředky opatrovankyně“ , ale
b) své rozhodnutí založil také na důvodu, že: „v současné době bydlí opatrovankyně…se stálou opatrovnicí (roz. dovolatelkou) , není o ni řádně postaráno, neboť byt není udržován v pořádku a čistotě, v bytě je zima a je otázkou, jak je pro opatrovankyni zajišťována strava a dostatečná hygiena. Stálá opatrovnice tak i podle názoru odvolacího soudu neplní řádně své povinnosti, a je proto namístě postup podle ustanovení §463 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož je opatrovníka, který neplní své povinnosti, zapotřebí odvolat.“
Vzhledem k tomu, že dovolatelka závěr odvolacího soudu ad b) v dovolání nijak nenapadá (neuplatňuje proti němu žádnou dovolací argumentaci představovanou uplatněným dovolacím důvodem a vymezenou variantou předpokladu přípustnosti dovolání), pak je nasnadě, že prostřednictvím dovolací argumentace upínající se pouze k závěru odvolacího soudu ad a) přípustnost dovolání i ve vztahu k závěru odvolacího soudu ad b) nemůže být založena. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na svou ustálenou rozhodovací praxi, podle které spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 30 dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 3986/2013, nebo ze dne 21. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, in https://nsoud.cz ).
Dovolání dovolatelky není tedy přípustné a Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání dovolatelky směřující proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (objektivně) nepřípustné.
Tímto rozhodnutím byl současně konzumován návrh dovolatelky na odložení vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu.
Nad rozsah výše uvedeného (tj. bez vlivu na výsledek tohoto dovolacího řízení) dovolací soud považuje za vhodné uvést, že defekty opatrovníka při zajišťování hospodaření s majetkem opatrovance mohou ve světle zjištěných skutkových okolností vést rozhodující soud k závěru, že ustanovený opatrovník výkonem své funkce nenaplňuje (esenciální) ochranu zájmů opatrovance (srov. §457 o. z.), pročež jsou dány důvody k jeho odvolání z této funkce (srov. §463 odst. 2 o. z.).
Jestliže dovolatelka v dovolání zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel, a na podkladě své skutkové verze (že z její strany výkon funkce opatrovníka byl naopak bezvadný) vyvozuje (oproti odvolacímu soudu) oponentní právní názor, pak v zásadě nepřípustně uplatňuje dovolací důvod založený na skutkovém základě, který ovšem v dovolacím řízení nelze (neboť de lege lata způsobilým dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. je, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) uplatňovat; na podkladě této skutkové a z ní vyplývající právní polemiky přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. totiž nelze založit.
Kumulace negativních skutkových zjištění o defektním způsobu výkonu funkce opatrovnice ze strany dovolatelky, jak je vyložena (též i formou odkazu na prvoinstanční rozhodnutí) v odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného usnesení, vskutku nemohla vyústit v jiné rozhodnutí, než v odvolání dovolatelky z funkce stálé opatrovnice opatrovankyně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu