ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.477.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 477/2021-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy, v právní věci opatrovankyně D. S. , narozené dne XY, s evidenční adresou trvalého pobytu v XY, zastoupené procesním opatrovníkem W. S., narozeným dne XY, trvale bytem v XY, za účasti 1) města Havlíčkův Brod , se sídlem městského úřadu v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí č. 57, zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 6, a 2) města Králíky , se sídlem městského úřadu v Králíkách, Velké náměstí č. 5, o opatrovnictví člověka, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podsp. zn. 0 Nc 3035/2017, o dovolání města Havlíčkův Brod proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 23 Co 267/2020-206, takto:
I. Dovolání města Havlíčkův Brod se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání města Havlíčkův Brod proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2020, č. j. 23 Co 267/2020-206, není přípustné podle §237 zákonač. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „o. s. ř.“), neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Přípustnost dovolání dovolatel dovozuje z údajného odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soudem odvolacím. Dle jeho názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího v otázce, kdo má způsobilost být veřejným opatrovníkem ve smyslu ustanovení §471 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů.
Napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 6. 2020, č. j. 0 Nc 3035/2017-176, kterým soud prvního stupně mimo jiné jmenoval opatrovankyni opatrovníkem město Havlíčkův Brod (dovolatele), a vymezil práva a povinnosti opatrovníka, kterému uložil vždy jednou ročně, nejpozději k 30. 6., podávat soudu zprávu o průběhu opatrovnictví a správě jmění opatrovankyně.
Dovolatel se mýlí, pokud tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V souladu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3379/2016, na který odkazuje jak dovolatel, tak odvolací soud, soud druhého stupně postupoval systematicky za účelem zjištění relevantních okolností a jejich vyhodnocení v kontextu projednávaného případu. S odkazem na komentářovou literaturu citované usnesení dovolacího soudu sděluje následující: „ …pro určení bydliště člověka je stěžejní naplnění dvou složek: a) složka faktická a určující, tj. fakt., že se daná osoba v určitém místě zdržuje a že tam má své společenské a sociální vazby, a b) složka volní, tj. že daný člověk zároveň má úmysl se na tomto místě zdržovat trvale, chce v daném místě bydlet a svázat svůj život s tímto místem. Bydliště je tak místo, které člověk považuje za svůj skutečný, pevný a stálý domov, do kterého se hodlá vracet a kde se nachází i centrum jeho zájmů. Změna pobytu dočasného charakteru (např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, sezonní práce aj.) nemění nic na tom, kde má daný člověk své bydliště. To však neplatí, pokud by byla taková změna doprovázena okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že se osoba na novém místě pobytu již zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet (srovnej Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 304). “ Tento názor je reflektován i v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu (kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1050/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5171/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3314/2017).
Odvolací soud se těmito složkami při posuzování určení bydliště opatrovankyně důsledně zabýval. Argumentoval, s odkazem na zjištění provedená soudem prvního stupně, že opatrovankyně vedla bezdomovecký život a nemá k žádné z dříve myslitelných obcí jiný než formální vztah. V obci XY má sice evidenční adresu trvalého pobytu, avšak dlouhodobě se zde nezdržuje. V minulosti se v určitých obdobích zdržovala v obci XY, nicméně ne za účelem se zde zdržovat trvale, ale pouze z důvodu získání (zejména finanční) pomoci od jejího otce. V obci XY sice vlastní pozemek p. č. XY o výměře 96 m 2 , ten je ale korytem vodního toku. Ani v jedné ze zmiňovaných obcí opatrovankyně nemá žádné stálé sociální vazby, ani nelze shledat její úmysl se na území kterékoli z nich trvale zdržovat. Pro potřeby určení bydliště tak nelze dovodit přinejmenším složku volní. Dovolací soud se s tímto závěrem soudu odvolacího ztotožňuje.
Nejvyšší soud se také ztotožňuje s hodnocením odvolacího soudu v otázce nezbytnosti zajištění potřeb opatrovankyně. S přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu a specifickým potřebám z něj vyplývajících je nezbytné jí zajistit adekvátní zázemí před ukončením hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, kde setrvává v léčení. Po ukončení léčby a jejím přemístění do adekvátního zařízení, bude možné při splnění dalších podmínek s ohledem na změnu okolností přistoupit ke jmenování opatrovníka jiného, příslušného dle aktuálního místa bydliště.
S přihlédnutím ke skutečnosti, že opatrovankyni nelze určit reálné bydliště nikde jinde, je účelné ji pro zajištění ochrany jejích potřeb jmenovat veřejného opatrovníka v osobě obce, v níž se zdržuje ve zdravotnickém zařízení, a to nikoliv jen po krátkou dobu. Jmenovat veřejným opatrovníkem obec, kterou by dělila od opatrovankyně větší vzdálenost naopak v souladu s potřebami opatrovankyně není. Dovolatel přitom roli veřejného opatrovníka zastat může, neboť je obcí s pověřeným obecním úřadem, která vykonává rozšířenou působnost ve smyslu ustanovení §1 zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, ve znění pozdějších předpisů (viz příloha k zákonu č. 314/2002 Sb.).
Lze proto uzavřít, že odvolací soud vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti pro výběr veřejného opatrovníka a postupoval v souladu se zákonem i předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, na níž dovolací soud neshledává žádné důvody cokoliv měnit.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání města Havlíčkův Brod dle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3) věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu