ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.758.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 758/2021-568
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) P. A. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická č. 276/20, b) J. A. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové č. 394/19, a c) M. A. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická č. 276/20, proti žalované D. Š. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 297/12, o určení vlastnictví nemovitostí ke dni úmrtí zůstavitele, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 121/2012, o dovolání žalobců a) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020, č. j. 35 Co 58/2020-483, takto:
I. Dovolání žalobců a) a c) se odmítá .
II. Žalobci a) a c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Reginy Soukupové, advokátky se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 297/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č. j. 7 C 121/2012-402, zamítl žalobu na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideálních ¾ v rozsudečném výroku specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že zůstavitel v době uzavření darovací smlouvy dne 7. 9. 2010, kterou daroval své manželce (žalované) předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech, netrpěl duševní poruchou, která by ho činila nezpůsobilým k tomuto úkonu, ač byl v určitém směru ovlivněn až přehnanou péčí manželky (žalované) v důsledku obav o jeho zdravotní stav. Byť zůstavitel nebyl fyzicky dostatečně mobilní, na základě provedených důkazů nelze učinit závěr, že by darovací úkon učinil v tísni nebo při nátlaku žalované. Vztahy zůstavitele s jeho dětmi (žalobci) nebyly uspokojivé, což vysvětluje jeho rozhodnutí darovat předmětný spoluvlastnický podíl manželce. Soud dále neshledal darovací smlouvu ani v rozporu s dobrými mravy, neboť ačkoli jsou žalobci spoludlužníky u úvěrů, které byly použity na opravu předmětné nemovitosti, žalovaná se placení úvěru nevyhýbá a v průběhu řízení projevovala ochotu se s žalobci v tomto směru dohodnout.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 5. 2020, č. j. 35 Co 58/2020-483, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podíl na nemovitostech byl manželce zůstavitele darován, nejedná se o žádnou správu nemovitostí, jak fabulují žalobci na základě dopisu nazvaného „Sdělení otce dětem“. V dopise vysvětlil žalobcům a synovi žalované důvody darování a vyzval je, aby sdělili, zda mají zájem podíl na nemovitostech následně získat. Ti na výzvu nereagovali, což podle znění dopisu/výzvy zůstavitele bylo chápáno jako odmítnutí dědictví. Na základě znaleckého posudku a výpovědí svědků nelze uzavřít, že by zůstavitel v době učinění darovací smlouvy trpěl duševní poruchou. Žalobci netvrdili, že by zůstavitel daroval spoluvlastnický podíl na základě fyzického donucení či bezprávné výhružky. Z důkazů nevyplývá, že by darování bylo učiněno na základě konkrétního nátlaku žalované či omylem. Nelze dovodit ani neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy na základě tvrzení, že žalobci byli zbaveni dědického práva ke ¾ předmětné nemovitosti, ale zůstala jim odpovědnost za hrazení úvěrů na její rekonstrukci. Svého podílu se vzdali, neboť nereagovali na výzvu zůstavitele. Obsahu tohoto dopisu nic nemění na jednoznačném úmyslu zůstavitele darovat svůj spoluvlastnický podíl žalované. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně poskytl poučení o koncentraci řízení na prvním jednání dne 4. 12. 2013. Na posledním jednání byli účastníci poučeni podle §119a o. s. ř. Odvolací námitky ohledně nevyslechnutí některých navrhovaných svědků neshledal odvolací soud důvodnými, neboť soud I. stupně provedl široké dokazování. Výslech předchozí manželky zůstavitele (matky žalobců, spoluvlastnice zbylé ¼ předmětných nemovitostí) sice neprovedl, ale vyšel z jejího písemného vyjádření, další navrhovaný svědek se omluvil ze zdravotních důvodů, jeho písemné vyjádření přitom svědčí v neprospěch žalobců, a soud z něj nevycházel. Jde-li o neprovedený navrhovaný výslech účastníka, ten je mimořádným důkazním prostředkem, který je přípustný, nelze-li tvrzené skutečnosti prokázat jinak, to v projednávané věci není naplněno.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) a c) dovolání. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že se odvolací soud při posuzování otázek hmotného a procesní práva odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za právní otázku označují neplatnost darovací smlouvy za situace, kdy obšírně vyjmenovávají skutkové okolnosti případu, z čehož má vyplývat neplatnost pro nedostatek určitosti a srozumitelnosti vůle, vážnosti vůle dárce a obdarované, svobody vůle a pro porušení dobrých mravů. V této souvislosti jako dovolací důvody uvádějí, že obsah darovací smlouvy není objektivně seznatelný, že nebyly řádně posouzeny okolnosti uzavření smlouvy, že obdarovaná neměla v úmyslu řídit se podmínkami smlouvy a nesvobodu vůle zůstavitele. Rozpor s dobrými mravy shledávají v tom, že jsou zavázaní hradit úvěry použité na rekonstrukci předmětné nemovitosti. Dále dovolatelé předestírají otázku nepřezkoumatelnosti a vnitřní rozpornosti odůvodnění. Přípustnost dovolání vymezují též otázkou hodnocení důkazů, kdy namítají extrémní rozpor skutkových zjištění soudu s provedenými důkazy. Pro vymezení přípustnosti závěrem předestírají otázku absence poučení podle §118a o. s. ř.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobců uvádí, že žalobci předkládají vykonstruované a neprokázané úvahy, a navrhuje jejich dovolání odmítnout.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Překládají-li dovolatelé otázku, zda je darovací smlouva neplatná při vyjmenování veškerých skutkových okolností případu, nepředkládají tím konkrétní právní otázku hmotného nebo procesního práva ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Dovolatelé dovozují neurčitost či nesrozumitelnost darovací smlouvy uzavřené mezi zůstavitelem a žalovanou z dopisu zůstavitele, ve kterém uvádí, za jakých podmínek jim žalovaná v budoucnu předmětný spoluvlastnický podíl převede. Úmysl zůstavitele darovat tento spoluvlastnický podíl žalované však zhodnotil odvolací soud jako jednoznačný, žádnou konkrétní právní otázku v této souvislosti dovolatelé nevymezují, pouze polemizují s posouzením odvolacího soudu.
Dovolatelům nelze přisvědčit ani v tom, že by napadené rozhodnutí bylo v této části nepřezkoumatelné pro vnitřní rozpornost a v důsledku toho porušeno právo na spravedlivý proces. Zůstavitel ve svém dopise sděluje žalobcům, za jakých podmínek jim žalovaná převede předmětný spoluvlastnický podíl. Skutečnost, že se o něm zůstavitel zmiňuje jako o „dědictví“, ačkoli již spoluvlastnický podíl není v jeho vlastnictví, když jej daroval žalované, nezakládá vnitřní rozpornost závěru odvolacího soudu, že zůstavitel učinil jednoznačně darování.
Při zpochybňování vážnosti vůle zůstavitele dovolatelé rovněž žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva nevymezují a uplatňují prostou polemiku se závěry odvolacího soudu. Odvolací soud se zabýval okolnostmi uzavření smlouvy a dospěl k závěru, že z důkazů nevyplývá, že by darování bylo učiněno na základě konkrétního nátlaku žalované. Jestliže dovolatelé dovozují opak, napadají tím skutková zjištění a hodnocení důkazů soudem, čímž uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod (podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Obdobné platí i pro zpochybňování svobody vůle zůstavitele, kdy dovolatelé namítají, že se soud nezabýval kontextem případu, ve skutečnosti však opět nesouhlasí s tím, jaká skutková hodnocení soud z provedených důkazů učinil, když rozporují míru ovlivnění zůstavitele. Soud přitom žádný konkrétní nátlak na zůstavitele neshledal, a dovolatelé žádnou konkrétní právní otázku opět neformulují.
Dovolatelé dále zpochybňují vážnost vůle žalované uzavřít darovací smlouvu, kdy v této spojitosti namítají nesprávné hodnocení důkazů a extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Zabývají se přitom nezavkladováním věcného břemene ve prospěch zůstavitele, kdy tuto okolnost však odvolací soud neshledal pro projednávanou věc významnou, a dále dovozují nedostatek vážnosti vůle žalované uzavřít darovací smlouvu z jejího údajného následného porušení darovací smlouvy; ve skutečnosti však tento jimi prosazovaný závěr o nedostatku vážnosti vůle žalované nemá oporu v dokazování. Odvolací soud přitom vyložil, že žalovaná se snaží se žalobci dohodnout ohledně splácení úvěrů, a rovněž své závěry odůvodnil tím, že žalobci nevyhověli požadavkům vzneseným vůči nim zůstavitelem v jeho dopise. Námitkám o nepřezkoumatelnosti rozsudku v této části nelze přisvědčit, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí vytýkanými nedostatky netrpí.
Ohledně namítané nemravnosti darovací smlouvy dovolatelé opět předestírají prostou polemiku se závěry odvolacího soudu bez formulování konkrétní právní otázky hmotného nebo procesního práva. Soudy neučinily zjištění, že by darovací smlouvou byl sledován nemravný cíl nebo měla nemravné důsledky, když mezi zůstavitelem a žalobci nepanovaly dobré vztahy a zůstavitel ve svém dopise souvisejícím s darovací smlouvou sděloval žalobcům požadavky ohledně jejich chování vůči své osobě. Ačkoli dovolatelé předestírají, že se odvolací soud vůbec nezabýval okolnostmi případu, ve skutečnosti vyjadřují prostý nesouhlas s tím, jak okolnosti případu odvolací soud vyhodnotil. Soudy se v řízení zabývaly namítanou nemravností darovací smlouvy a srozumitelně odůvodnily, proč této námitce nepřisvědčily, když vyložily, že se žalovaná se žalobci snaží dohodnout ohledně splácení úvěrů, že vztahy mezi zůstavitelem a žalobci byly problematické, a že zůstavitel stanovil, za jakých podmínek jim má být v budoucnu předmětný spoluvlastnický podíl žalovanou převeden, a že žalobci tyto zůstavitelovy požadavky nesplnili, když na jeho dopis nereagovali.
Dovolatelé dále namítají porušení práva na spravedlivý proces z důvodu, že nebyly provedeny výslechy dvou navrhovaných svědků a výslech účastníka řízení. Již odvolací soud však tyto námitky žalobců vypořádal, když ve vztahu ke každému z těchto neprovedených důkazních návrhů konkrétně a přesvědčivě vyložil, proč nebyly provedeny. Rovněž dovolací soud shledává tyto důvody logickými a přesvědčivými, ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, a v neprovedení těchto navrhovaných výslechů nelze spatřovat projev libovůle. Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.
Dovolatelé spatřují porušení práva na spravedlivý proces též v tom, že nebyli poučeni ve smyslu ustanovení §118a o. s. ř. (aniž by výslovně konkretizovali, k porušení které poučovací povinnosti podle odst. 1 až 4 citovaného ustanovení podle jejich názoru došlo - podle obsahu námitek zřejmě mají na mysli odst. 3 citovaného ustanovení). Brojí obecně proti tomu, že nebyli poučeni o neunesení důkazního břemene, aniž by blíže specifikovali, ohledně kterých konkrétních skutkových tvrzení měli být poučeni o neunášení důkazního břemene. Soudy dostatečně zjistily skutkový stav věci, bylo provedeno rozsáhlé dokazování (kromě znaleckých posudků vycházel soud I. stupně např. také z výpovědí 15 svědků). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu postup podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci, není třeba k poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. přistupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3773/2007). S těmito závěry je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a) a c) na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu