ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.763.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 763/2021-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce A. L. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159, proti žalované K. C. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, o určení vlastnictví k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 37/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. října 2020, č. j. 22 Co 1019/2020-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Iva Jahelky, advokáta se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. května 2020, č. j. 12 C 37/2018-111, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. XY, který leží v katastrálním území XY (dále již „pozemek“), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. října 2020, č. j. 22 Co 1019/2020-148, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které není – jak bude dále vyloženo – ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž předpoklady přípustnosti svého dovolání vymezuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení „otázek zásadního právního významu, které v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny:
1./ Zda lze považovat účastníka kupní smlouvy nabytého v dobré víře, jestliže věděl o probíhajících soudních řízeních ohledně spornosti vlastnictví nemovitostí.
2./ Zda lze považovat za platnou plnou moc listinu podepsanou jinou osobou.
3./ Zda ochrana dobré víry má vždy přednost před ochranou vlastnického práva, a to zejména za situace, kdy vlastnické právo bylo nabyto na základě pravomocných soudních rozhodnutí a zapsáno v katastru nemovitostí.“
Esenciální podmínkou ke kvazimeritornímu posouzení přípustnosti dovolání je, že dovolatel uplatní ve smyslu §237 o. s. ř. jednu ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání, tedy mj. s vymezením (formulací) příslušné otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a při jejímž řešení se odvolací soud 1) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolatelem zformulované právní otázky ad 1) až 3) ovšem nepředstavují otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí.
V případě první právní otázky dovolatel vychází ze své skutkové verze odvolacím soudem rozhodované věci, tj. že předmětný účastník „věděl o probíhajících soudních řízeních ohledně spornosti vlastnictví nemovitosti“ , ačkoliv odvolací soud vyšel z jiného skutkového zjištění (k tomu srov. bod č. 9 a násl. odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu). Jelikož dovolací soud není oprávněn revidovat skutková zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, a vzhledem k tomu, že dovolacím důvodem může být pouze nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), nikoliv pochybnosti dovolatele týkající se skutkového základu věci, pak je z uvedeného zřejmé, že prostřednictvím této dovolací argumentace (dovolacího důvodu a vymezeného předpokladu přípustnosti dovolání) přípustnost dovolání nelze založit.
Rozhodnutí (stran nosných důvodů týkajících se právně kvalifikačního závěru) odvolacího soudu nezávisí ani na řešení druhé právní otázky. Námitka dovolatele ohledně „neexistence“ právního zastoupení L. S. v jiném soudním řízení nebyla odvolacím soudem shledána za relevantní s tím, že případné procesní vady tohoto typu nemohou v posuzovaném případě vyvolat jakékoliv hmotněprávní důsledky. Na řešení této druhé otázky proto rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
Rozsudek odvolacího soudu ovšem nezávisí ani na řešení třetí právní otázky, neboť odvolací soud svůj právně kvalifikační závěr, respektive své právní posouzení věci nezaložil na aplikační úvaze, že – jak dovolatelem v jeho dovolání podsouváno – „ochrana dobré víry má vždy přednost před ochranou vlastnického práva“ , nýbrž svou stěžejní aplikační úvahu – s přihlédnutím k nosnému skutkovému základu věci – založil na závěru, že v době, kdy žalovaná uzavírala předmětnou kupní smlouvu (dne 16. srpna 2013), jednala v dobré víře, přičemž z dokazování nevyplynula žádná právně významná okolnost, jež by měla tuto její dobrou víru zpochybňovat. Pokud dovolatel i v tomto úseku vychází z jiné skutkové verze, nezbývá dovolacímu soudu, než odkázat na již shora uvedené o nemožnosti revidovat skutkový základ sporu v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na své usnesení ze dne 5. března 2021, sp. zn. 24 Cdo 3703/2020, v němž mj. vyložil a odůvodnil právní názor, že dovolání není (také) přípustné, jestliže je založeno na zpochybňování skutkových zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud a která v dovolacím řízení nelze nijak revidovat. Za předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nelze považovat samu okolnost, že odvolací soud při (meritorním) rozhodování svůj právně kvalifikační závěr založil na určité množině v řízení zjištěných skutkových okolností, ač podle přesvědčení dovolatele správně měl odvolací soud v řízení provedené důkazy verifikovat s odlišným (jiným) výsledkem a z nich učinit jiná skutková zjištění, která by (podle názoru dovolatele) nutně musela vést k jinému (odlišnému) právnímu posouzení věci.
Především však ke všem třem dovolatelem zformulovaným právním otázkám nutno uvést, že otázky typu posuzování dobré víry ve vztahu k ochraně vlastnického práva z hlediska reflexe právní reality oproti stavu zápisů v katastru nemovitostí nebo posuzování platnosti (podle dosavadní civilní právní úpravy) právního úkonu či (nyní v poměrech nového civilního kodexu) právního jednání anebo posuzování dobrověrného jednání nabyvatele vlastnického práva k nemovitému majetku za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, byly dovolacím soudem opakovaně v rámci dovolacího přezkumu řešeny, a vyřešeny jistěže vždy v daném skutkovém kontextu toho kterého posuzovaného případu.
Nelze ovšem posuzovat přípustnost dovolání na podkladě prosté skutkové a právní polemiky, navíc v procesní situaci, kdy na vyřešení takto dovolatelem zformulovaných právních otázkách dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
Lze proto uzavřít, že pokud dovolatel právně kvalifikační závěr odvolacího soudu odpovídajícím způsobem (§237 o. s. ř.) nepromítne do zformulované právní otázky, která by vskutku vystihovala gros aplikačního závěru odvolacího soudu v jím vydaném rozhodnutí, a řešení této právní otázky odvolacím soudem v rozhodnutí nekonfrontuje s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (třeba i z pohledu, že daná právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), pak je třeba konstatovat, že takto vyložená dovolací argumentace (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a vymezené varianty předpokladu přípustnosti dovolání) v zásadě znemožňuje dovolacímu soudu zabývat se vůbec přípustností tohoto dovolání.
Dovolací soud nepřehlédl, že přímo do podaného dovolání bylo vloženo „právní stanovisko k otázkám dobré víry ve světle judikatury Ústavního soudu a k otázkám zastoupení advokátem“ , které pro advokáta dovolatele zpracoval JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., advokát, se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, a v němž je k předmětnému případu ze tří aspektů (dobrá víra žalované při uzavření kupní smlouvy ze dne 16. srpna 2013 ve světle judikatury Ústavního soudu, povinnosti advokáta při zastupování účastníků kupní smlouvy dne 16. srpna 2013 při existenci právních vad a platnost plné moci ze dne 10. července 2011 udělené advokátovi, nepodepsané klientem, ale jinou osobou) podáván expertní vhled do popisované materie. Nicméně s přihlédnutím k výše učiněné formulaci předmětných tří právních otázek dovolatelem dovolacímu soudu ani v tomto případě nepřísluší za dovolatele dotvářet jeho dovolací argumentaci, spojovat či slučovat jeho v dovolání uplatněné segmenty argumentace tak, aby tyto v konečné (precizované) podobě vskutku již představovaly seznatelné vymezení té které varianty předpokladu přípustnosti dovolání.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 7. 5. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu