ECLI:CZ:NS:2021:24.ND.246.2021.1
sp. zn. 24 Nd 246/2021-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobkyně CREOL Invest s.r.o. , se sídlem v Olomouci, Okružní č. 1300/19, IČO 27791068, zastoupené Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem na Vsetíně, Stará cesta č. 676, proti žalované D. M. – M. , se sídlem na XY, IČO XY, o zaplacení částky 650,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 255/2020, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 255/2020, projedná a rozhodne Okresní soud v České Lípě .
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu v České Lípě návrh na zaplacení částky 650,- EUR s příslušenstvím. Žalovaná je slovenskou podnikající fyzickou osobou. Žalobkyně se domáhá ceny plnění za provedenou mezinárodní přepravu na základě přepravní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 18. 5. 2021, č. j. 14 C 255/2020-24, předložil věc podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že absentují podmínky pro zjištění místní příslušnosti a nelze je ani zjistit.
Okresní soud v České Lípě v souladu s ustanovením čl. 71 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), aplikoval v dané věci čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále také „Úmluva CMR“). Na tomto základě dovodil, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů, avšak vzhledem k tomu, že ani podle Úmluvy CMR, ani podle §84 až §89a o. s. ř. nelze místní příslušnost soudu určit, věc v souladu s ustanovením §105 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §11 odst. 3 o. s. ř. postoupil Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy CMR spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo určené k vydání zásilky, přičemž Česká republika i Slovenská republika jsou smluvními státy Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy CMR má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Brusel I bis, a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva CMR.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem Okresního soudu v České Lípě, podle kterého nelze místní příslušnost určit podle ustanovení §84 až §89a o. s. ř. Místní příslušnost není upravena ani žádným ustanovením Úmluvy CMR. Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (viz čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle §11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v České Lípě, v jehož obvodu se podle tvrzení žalobkyně nachází místo vydání zásilky a k tomuto soudu byla navíc žaloba podána.
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne procesní soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu