ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1042.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1042/2019-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a. s. , IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV – Podmokly, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 - Karlín, proti žalovanému: J. Z. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava - Moravská Ostrava, o 63 093 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 263/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2018, č. j. 57 Co 77/2018-302, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 11. 2017, č. j. 36 C 263/2013-272, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 213 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 42 880 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III), mezi žalobcem a státem (výrok IV) a mezi žalovaným a státem (výrok V).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 9. 2018, č. j. 57 Co 77/2018-302, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II (výrok I), dále jej změnil ve výrocích III, IV a V o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Proti výroku II o náhradě nákladů řízení rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítal nesprávné posouzení otázky procesního práva, konkrétně toho, že odvolací soud neměl ve věci aplikovat §142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení s tím, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu. Je naopak přesvědčen, že měl ve věci úspěch z 68 % a odvolací soud měl potvrdit postup soudu prvního stupně, který o náhradě nákladů řízení rozhodl podle §142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle částečného úspěchu ve věci.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení, je dovolání žalovaného, které směřuje pouze proti výrokům o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, objektivně nepřípustné. Dovolací soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a žalobkyně by tedy zásadně měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak s přihlédnutím k objektivní nepřípustnosti dovolání, jakož i k obsahu vyjádření žalobkyně, jejíž argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze odměnu advokáta za podané vyjádření považovat za náklad účelně vynaložený (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu