ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1137.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1137/2021-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Wood-agro s.r.o., IČO 26226332, se sídlem Řepka 10, 679 23 Lomnice, zastoupená JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem Čeňka Růžičky 767/8, 625 00 Brno, proti žalovanému: Myslivecký spolek Brusná, z.s., IČO 01495879, se sídlem Brusná 9, 679 23 Lomnice, zastoupený JUDr. Jaroslavem Tesákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jaselská 940/23, 602 00 Brno, o 148 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 71/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 17 Co 259/2019-334, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se domáhala náhrady škody vzniklé jí na zemědělské plodině (kukuřici) za rok 2014, která jí byla způsobena lesní zvěří, za kterou podle ní odpovídá žalovaný jako uživatel honitby.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, č. j. 77 C 71/2015-291, ve spojení s usnesením ze dne 11. 3. 2021, č. j. 77 C 71/2015-342, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 890 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu na zaplacení dalších 141 740 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody vzniklé žalobkyni v roce 2014 na zemědělské plodině (kukuřici) lesní zvěří, již uplatňovala po uživateli honitby (žalovaném). Soud věc posoudil podle §52 a 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, č. j. 17 Co 259/2019-334, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal dovolání žalovaný s tím, že věc závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. má být vyřešena jinak. Nesouhlasí se závěry žalobkyní předloženého znaleckého posudku Ing. Navrátila, který byl zpracován na základě neobjektivních, zavádějících a nepravdivých informací a neobsahuje doložku podle §127a o. s. ř., přičemž na základě toho posudku pak byl zpracován i posudek Ing. Božkovským, ze kterého soudy obou stupňů vycházely. Dovolatel dále namítal, že tvrzení žalobkyně, že musela kvůli škodám kukuřici nakoupit, bylo vyvráceno výpovědí svědka S., který potvrdil vytvoření fiktivní kupní smlouvy za navýšenou kupní cenu. Ohledně náhrady nákladů řízení spatřoval nesprávnost v tom, že náklady byly žalobkyni přiznány, přestože byla v řízení úspěšná pouze v 5 % požadované výše škody. Navrhl změnu rozsudku odvolacího soudu tak, že žalobě bude vyhověno, popřípadě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovoláním žalovaného byl napaden celý potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu, tedy mimo jiné i v části, jíž odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby v částce 141 740 Kč s příslušenstvím. Ohledně této části výroku rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalovaného subjektivně přípustné [§243b, 218 písm. b) o. s. ř.], neboť v této části bylo dovolateli vyhověno a nevznikla mu tak žádná újma (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod C 154).
Dovoláním napadeným výrokem I rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen i vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 6 890 Kč. Tato částka však nepřevyšuje limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k příslušenství se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu podle nepřihlíží) a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok. Proto je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu i v této části nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je pak vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl.
Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu