ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1419.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1419/2021-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: GasNet, s. r. o., IČO 27295567, se sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti žalované: M. P. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, o 88.582,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 166/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2020, č. j. 17 Co 290/2019-371, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Šmída.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, č. j. 12 C 166/2015-347, zamítl žalobu na zaplacení 88.582,76 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodnou žalobu na náhradu škody spočívající v neoprávněně odebraném plynu za období od 30. 4. 2011 do 29. 4. 2013 na adrese XY, neboť žalovaná nebyla neoprávněným odběratelem plynu ve smyslu §74 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, č. j. 17 Co 290/2019-371, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017 a sp. zn. 32 Cdo 1862/2018 a uvedl, že v období od 30. 4. 2011 do 29. 4. 2013 měla žalovaná pronajaty k provozování kadeřnictví nebytové prostory odpovídající příslušnému odběrnému místu v domě na Mošnově ulici 666/2 v Jihlavě nájemní smlouvou uzavřenou s původním vlastníkem této nemovitosti společností Jihlavan, a.s., do jehož práv a povinností z této nájemní smlouvy vstoupili dne 15. 11. 2011 manželé D., kteří užívali další nebytové prostory v téže nemovitosti. Součástí nájemní smlouvy bylo ujednání jejích účastníků nejen o placení nájemného, ale i o placení záloh za služby spojené s nájmem, a to za dodávku elektřiny, vody a plynu. Žalovaná po celou rozhodnou dobu řádně platila vlastníkům (pronajímatelům) nemovitosti stanovené zálohy za plyn a náklady spojené s dodávkou plynu jí byly vlastníkem (pronajímatelem) nemovitosti v jednotlivých příslušných obdobích přeúčtovávány. Za této situace se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná se nedopustila neoprávněného odběru plynu, neboť nebylo její povinností jako nájemce mít samostatně uzavřenu smlouvu o dodávce plynu, tato povinnost pro ni nevyplývala z žádného právního předpisu ani z nájemní smlouvy. Současně nebyl zjištěn žádný zásah žalované do měřícího zařízení. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná není subjektem odpovědným za žalobkyní tvrzenou škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1165/2018 a sp. zn. 25 Cdo 1803/2017) při stanovení, kdo je pasivně legitimovanou osobou ve sporu o náhradu škody z titulu neoprávněného odběru plynu. Tím je podle něj žalovaná, která plyn odebrala a spotřebovala, neboť v rozhodné době odběrné místo užívala na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor. Názor soudů obou stupňů by mohl vést až k absolutní nevymahatelnosti pohledávek za neoprávněný odběr plynu, kdy by potenciálně pasivně legitimované osoby mohly svými soukromoprávními ujednáními, které ze strany aktivně legitimované osoby není možné nijak ovlivnit ani ověřit, převádět mezi sebou svou odpovědnost za neoprávněný odběr. Energetický zákon přesně zakotvuje, kdo je pasivně legitimovanou osobou k náhradě škody za neoprávněný odběr plynu, přičemž tuto skutečnost není možné modifikovat soukromoprávní dohodou s třetí stranou (např. tím, že nájemce má ve smlouvě s pronajímatelem sjednáno, že bude pronajímateli hradit zálohy za plyn). Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud změnil rozhodnutí soudů obou stupňů, žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a před dovolacím soudem.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že není přípustné ani důvodné. Plynoměr nebyl v jejím vlastnictví, nebylo její povinností ověřovat to, zda vlastník (pronajímatel) nebytových prostor zajistil řádnou evidenci a připojení plynoměru, když podle nájemní smlouvy měl povinnost dodávat plyn do pronajatých prostor pronajímatel (původně společnost Jihlavan a. s., poté manželé D.). Ve smlouvě o nájmu bylo sjednáno, že s předmětem nájmu jsou spojeny služby spojené s užíváním nájmu (elektrická energie, voda, plyn), a za tyto služby žalobkyně na základě vystavených faktur řádně platila pronajímateli. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, resp. jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není však podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V posuzované věci žalobkyně vymezila jako předpoklad přípustnosti dovolání odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při určení, kdo je pasivně legitimovanou osobou ve sporu o náhradu škody z titulu neoprávněného odběru plynu.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je neoprávněný odběr plynu podle §74 energetického zákona objektivním stavem, ke kterému dochází při naplnění znaků některé ze skutkových podstat zde uvedených. Zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele a k založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně plyn odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační, či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je z jiného důvodu odběratelem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018).
Při posouzení otázky pasivní věcné legitimace se odvolací soud neodchýlil od odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť závěr o tom, že žalovaná nenese odpovědnost za škodu spočívající v neoprávněně odebraném plynu, učinil odvolací soud na základě skutkových zjištění (jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, dovolací soud je jimi vázán podle §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.), že žalovaná jako nájemce nebytových prostor měla podle smlouvy o nájmu pronajímateli hradit mimo jiné zálohy za plyn, které řádně platila na základě faktur vystavených pronajímatelem (vlastníkem – Jihlavan, a. s., poté manželé D.), přičemž žalovaná neměla uzavřenu samostatně smlouvu o dodávce plynu ani nebylo zjištěno, že by do měřícího zařízení (plynoměru) učinila jakýkoli zásah. Odvolací soud rovněž správně zdůraznil, že nelze klást k tíži žalované, že se v nemovitosti nacházelo žalobkyní neevidované a jí nepřipojené měřící zařízení, jehož prostřednictvím měl být do nemovitosti dodáván plyn. Dovolatelka účinným způsobem nezpochybnila ani skutkové zjištění, že nebyl prokázán odběr plynu žalovanou přes neregistrované zařízení v situaci, kdy nebyla jedinou nájemkyní nebytových prostor v domě.
Protože dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tudíž i v části týkající se náhrady nákladů řízení, není dovolání proti výroku o nákladech řízení podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu