ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1443.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1443/2020-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobce: P. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, proti žalovaným: 1. J. M. , narozený XY a 2. M. M. , narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem se sídlem Vaníčkova 1112/27, Ústí nad Labem, o zaplacení 114.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 C 232/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2020, č. j. 10 Co 43/2019-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.398 Kč k rukám JUDr. Luboše Hendrycha, advokáta se sídlem Vaníčkova 1112/27, Ústí nad Labem, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 8. 2018, č. j. 70 C 232/2016-109, zamítl žalobu o zaplacení částky 114.200 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce vlastní rodinný dům, jenž sousedí s domem žalovaných. Mají společnou jednu vnitřní zeď, jíž vedla odpadová kanalizace z WC v patře obou domů, která dále pokračovala pod podlahou obývacího pokoje žalovaných do jímky na jejich zahradě. Po havárii potrubí v únoru 2014 žalovaní zaslepili odpadovou trubku a přemístili své WC z prvního patra do přízemí, žalobci tuto havárii oznámili a navrhli další postup, mj. také přemístit WC. Žalobce žádal rekonstrukci odpadového potrubí a následně žaloval částku 114.200 Kč z titulu ušlého zisku, neboť nemohl nemovitost užívat ani pronajmout. Okresní soud odmítl všechna tvrzení žalobce a uzavřel, že žalobce neprokázal, že by byl spoluvlastníkem rozvodu vnitřní kanalizace. I kdyby ale spoluvlastníkem celé kanalizační soustavy žalobce byl, neměli žalovaní povinnost provést jeho opravu, protože by v takovém případě rozhodovali spoluvlastníci většinou hlasů a v případě rovnosti hlasů by rozhodoval soud. Žalovaní tedy neměli ani zákonnou ani smluvní povinnost udržovat či opravit odpadní potrubí, nebyly tedy prokázány předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu (ani zavinění, ani porušení právní povinnosti), soud se nezabýval vznikem škody a její výší. Nadto doplnil, že žalobce sám prováděl rekonstrukci svého domu, a mohl tedy učinit svůj dům nezávislý na odpadním potrubí žalovaných, tento způsob řešení byl technicky i finančně výhodnější, proto jednání žalobce shledal v rozporu s dobrými mravy.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 1. 2020, č. j. 10 Co 43/2019-137, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, když se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Připomněl, že závěr, kdo je vlastníkem odpadní trubky, je právní otázkou, jíž může zodpovědět pouze soud, a v tomto ohledu by byl výslech navrhovaných znalců zbytečný. Potvrdil závěr, že žalobce není vlastníkem ani spoluvlastníkem vnitřní kanalizace procházející nemovitostí žalovaných, že žalovaní neporušili prevenční povinnost, když naopak zabránili vzniku větších škod po havárii a informovali žalobce. Tento postup shledal odvolací soud adekvátním a připomněl, že stejnou prevenční povinnost měl i žalobce. Jelikož nebylo prokázáno protiprávní jednání žalovaných, nebyla dána jejich odpovědnost za škodu. Odvolací soud nadto doplnil, že žalobce vyzval žalované k opravě kanalizační přípojky dne 26. 2. 2015, žalobou se však domáhal škody na ušlém nájemném za dobu od 15. 3. 2014 do 15. 1. 2015, tedy by tento nárok neobstál ani při porušení právní povinnosti žalovanými.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při hodnocení právní otázky, zda účastníci sporu jsou spoluvlastníky společné zdi a v ní vedoucí kanalizační roury, a zda zaslepení odpadní roury žalovanými byl zásah do oprávněných práv žalobce. Dovolatel má za to, že se odvolací soud měl zabývat otázkou vydržení vlastnického práva či služebnosti inženýrské sítě a dále, že z výslechu znalců měl vyvodit závěr o společném vlastnictví kanalizace. Pro případ, že by žalobce měl vlastnické či jiné právo ke kanalizaci, má za to, že žalovaní porušili prevenční povinnost a žalobce má právo na náhradu ušlého zisku. Další námitky směřují proti posouzení obsahu písemné komunikace mezi účastníky o provedení opravy kanalizace. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího i okresního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně ve věci sám rozhodl.
Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že pokládají rozsudek odvolacího i okresního stupně za věcně správný a dovolání za zcela nedůvodné a nesplňující podmínky přípustnosti dle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné podle §237 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na skutkovém závěru, že v únoru 2014 došlo k havárii na odpadní trubce, a že po zjištění havarijního stavu celé domovní kanalizace bylo oznámení žalobci a zaslepení trubky opatřením k zamezení vzniku škod, a tedy naplněním prevenční povinnosti dle §2900 o. z. Proti těmto závěrům odvolacího soudu nevznesl dovolatel žádné námitky. Podstatné pro rozhodnutí nebylo, zda je odpadní kanalizace ve spoluvlastnictví dovolatele, ale zda měli žalovaní povinnost, kterou porušili, a v jejímž důsledku byla způsobena dovolateli škoda, a to s negativním závěrem.
Ačkoli dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky existence vlastnického či jiného práva dovolatele k odpadní trubce, při jejímž řešení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neuvedl ani konkrétní rozhodovací praxi dovolacího soudu, ani jaký právní závěr by z ní měl vyplývat. V tomto rozsahu trpí dovolání vadou znemožňující dovodit naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Z tohoto důvodu se rovněž nelze zabývat otázkou, zda v případě, že má dovolatel vlastnické či jiné právo ke kanalizaci ve společné zdi, bylo její zaslepení žalovanými zásahem do jeho oprávněných práv. K tomu lze pouze doplnit, že již okresní soud uvedl, že i kdyby byli účastníci řízení spoluvlastníky vnitřní kanalizace, nebyli by žalovaní povinni provést její opravu, neboť by se v takovém případě rozhodovalo většinou hlasů.
Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (protiprávní jednání), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání mají žalovaní vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle §7 bodu 5 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 5.700 Kč. Advokát žalovaných učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 4. 5. 2020, za který mu vzhledem k zastoupení dvou osob náleží dvojnásobná odměna podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky, snížená o 20 % podle §12 odst. 4 vyhlášky. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 4 vyhlášky a 21% náhrada DPH, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 11.398 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu