ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1570.2020.3
sp. zn. 25 Cdo 1570/2020-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka, proti žalovanému: M. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Františkem Jarošem, advokátem se sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov, o 55.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 207 C 14/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2020, č. j. 20 Co 284/2019-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 1. 2020, č. j. 20 Co 284/2019-288, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 8. 2019, č. j. 207 C 14/2015-250, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 55.000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jedná se o třetí rozhodnutí ve věci náhrady částky, jíž žalobce zaslal žalovanému k opravě jeho vlastního automobilu, který žalovanému půjčil k cestě na dovolenou do Chorvatska a jemuž se při zpáteční cestě zadřel motor. Po předchozím kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4326/2018, vyšly soudy z právního závěru, že v dané věci byla uzavřena smlouva o výpůjčce vozidla žalobce, a tedy byl žalobce povinen předat vozidlo ve stavu způsobilém k řádnému užívání a žalovaný byl povinen jej chránit před poškozením, ztrátou či zničením. Žalobce tvrdil, že před vypůjčením vozidlo prošlo celkovou kontrolou a je v dobrém technickém stavu, bylo proto na žalovaném, aby prokázal, že vozidlo ještě před jeho vypůjčením nebylo ve stavu způsobilém k řádnému užívání, v opačném případě nese odpovědnost za jeho poškození. Jelikož se v řízení neprokázala příčina zadření motoru, neunesl žalovaný břemeno důkazní a odpovídá žalobci za škodu, která mu vznikla poškozením vozidla, na jehož opravu musel vynaložit žalovanou částku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil při řešení právní otázky od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že daná otázka dosud nebyla vyřešena a také má být posouzena jinak. Dle dovolatele nebylo pro věc podstatné, jak ke škodě došlo, neboť byla napravena, avšak základem sporu je právní jednání, k němuž mezi účastníky došlo při poskytnutí financí. Dále dovolatel namítá, že byl schopen vozidlo vrátit i bez zahraniční opravy, avšak žalobce trval na opravě. Soudy rovněž uvedly, že svědkyně G. vypověděla, že během cesty kontrolka teploty vydávala zvukový signál, avšak z protokolu o výslechu svědků je zřejmý opak. Dovolatel se domnívá, že prokázal řádné užívání vozidla a břemeno tvrzení i důkazní ohledně porušení právní povinnosti by měl nést žalobce. Poznání skutečné příčiny zadření motoru vozidla znemožnil žalobce tím, že jej prodal na náhradní díly ještě před podáním žaloby, jedná se tedy o zneužití práva, neboť žalovaný neměl možnost dokázat příčinu vzniku škody. Závěrem dovolatel zpochybnil rovněž výši škody. Konečně dovolatel nesouhlasí ani s výší nákladů řízení, neboť ve věci bylo rozhodováno opakovaně a tím došlo k nárůstu právních úkonů, což on nezavinil. Proto navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a dále požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Usnesením ze dne 25. 6. 2020, č. j. 25 Cdo 1570/2020-305, Nejvyšší soud zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není přípustné podle §237 o. s. ř.
V projednávané věci nebylo sporu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva svými znaky podřaditelná pod ustanovení o smlouvě o výpůjčce ve smyslu §659 a násl. obč. zák., což ostatně dovolatel uváděl od počátku. Jádrem sporu byla škoda, která na vozidle vznikla a k jejímuž odstranění zaslal žalobce žalovanému částku 55.000 Kč. Pro věc tak bylo klíčové, kdo za tuto škodu odpovídá. Jak již uvedl dovolací soud v předchozím rozsudku, bylo povinností žalobce jako půjčitele předat věc vypůjčiteli ve stavu způsobilém k řádnému užívání, a žalovaný byl oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; a současně byl povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. Odpovědnost za stav vozidla byla tedy v době výpůjčky pouze na dovolateli a vyskytla-li se na vozidle závada, byl k jejímu odstranění povinen, neboť byl povinen věc vrátit bez vad. Z výše uvedeného je zřejmé, že právě příčina vzniku škody byla základem sporu, naopak poskytnutí financí žalobcem sporné nebylo. Dovolatel od počátku nerozporoval, že částku 55.000 Kč mu žalobce zaslal na opravu vozidla, neboť dovolatel neměl dostatek finančních prostředků, a že tedy nešlo o dar či jiné finanční plnění. Bez opravy nemohlo být vozidlo vráceno žalobci dle §661 obč. zák. Tato částka proto představuje náhradu škody, neboť její vynaložení umožnilo dovolateli vrátit vypůjčený vůz bez vad. Hodnota vozidla či jeho zbytková cena je pro výši škody bez významu.
Jestliže ze zákonné úpravy i ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá povinnost žalobce jako půjčitele předat věc vypůjčiteli ve stavu způsobilém k řádnému užívání a žalobce tvrdil a prokazoval, že před vypůjčením vozidla prošlo celkovou opravou a kontrolou v autoservisu XY a že bylo v dobrém technickém stavu, bylo na dovolateli, aby tvrdil a prokazoval, že vozidlo nebylo ve stavu způsobilém k řádnému užívání, a že za poškození vozidla tedy nenese odpovědnost. Tyto závěry vyslovil Nejvyšší soud již v předchozím kasačním rozhodnutí, odvolací soud je respektoval a dovolací soud nemá důvod na nich cokoli měnit.
Dále dovolatel zpochybnil proces hodnocení důkazů a závěry z nich vyvozené. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Ve vztahu k námitce zneužití práva dovolatel neuvedl řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, v tomto rozsahu trpí dovolání vadou znemožňující dovodit naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Odvolací soud již uvedl, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval a z obsahu spisu nevyšlo najevo, že by žalobce nechal zadřený motor i zapůjčené vozidlo později zlikvidovat s cíleným, přímým či zlým úmyslem zbavit dovolatele možnosti prokázat příznivá tvrzení v tomto řízení. I toto je skutkový závěr nepodléhající přezkumu dovolacím soudem.
Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení je dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (ve znění od 30. 9. 2017) nepřípustné.
Jelikož dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu