ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1802.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1802/2020-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: J. K. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Štěpánkou Brožovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 44/31, Beroun, proti žalované: BILLA, spol. s r.o., IČO 00685976 , se sídlem Modletice 67, Říčany u Prahy, zastoupená Mgr. Luďkem Hladěnou, LL.M., advokátem se sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: HDI Versicherung AG, se sídlem Edelsinnstraße 7-11, Vídeň, Rakouská republika, zapsaná u obchodního soudu ve Vídni pod FN 91142 h, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu HDI Versicherung AG, organizační složka, IČO 27636062, se sídlem Jugoslávská 29, Praha 2, zastoupená Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, o náhradu nemajetkové újmy 120.822 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 110 C 50/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. 25 Co 215/2019-151, 25 Co 322/2019, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 25 Co 215/2019-151, 25 Co 322/2019, změnil výrok o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek a ve zbytku potvrdil rozsudek ze dne 22. 5. 2019, č. j. 110 C 50/2018-94, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 8. 2019, č. j. 110 C 50/2018-124, a ve spojení s usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 110 C 50/2018-131, jímž Okresní soud v Berouně uložil žalované zaplatit 120.822 Kč spolu s úrokem z prodlení, rozhodl o nákladech řízení a povinnosti uhradit soudní poplatek; rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení bolestného za zranění žalobkyně v provozovně žalované. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně utrpěla subtrochanterickou tříštivou zlomeninu kosti stehenní vedoucí k totální náhradě kyčelního kloubu, když dne 17. 9. 2016 v prodejně žalované na adrese Plzeňská 230, Beroun, upadla poté, co ji automatické dveře prodejny sevřely a porazily na zem. Bezpečnostní prvky dveří žalobkyni nedetekovaly, neboť procházela mimo střed dveří, kde ji detekční paprsek hlavního bezpečnostního radaru nezachytil, a současně ji zde nezachytily ani postranní senzory, které detekují pohyb, přičemž žalobkyně se pohybovala pomalu za pomoci francouzských holí a pravděpodobně se na krátkou chvíli i zastavila. Bolestné bylo stanoveno znaleckým posudkem znalce MUDr. Michala Šlégla ze dne 26. 12. 2017 na celkem 456,5 bodu, a tedy částku 120.822 Kč. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná odpovídá za vzniklou újmu žalobkyně podle §2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyni byla způsobena újma v souvislosti s provozem žalované automatickými dveřmi umístěnými v její prodejně. Žalované se nepodařilo prokázat, že vynaložila veškerou rozumnou péči na to, aby ke škodě nedošlo. Jakožto provozovatel provozovny měla zajistit bezpečný přístup všem osobám, bez ohledu na jejich případný hendikep. Jiný vstup do provozovny nebyl možný a osoba průměrného rozumu spotřebitele musela předpokládat, že i pokud se bude pohybovat pomalu nebo se ve dveřích pozastaví, nezavřou se a navíc nárazem. Nemohla-li žalovaná zajistit nezavření automatických dveří u pomaleji se pohybujícího zákazníka či zákazníka, který se mezi dveřmi zastaví, bylo na ní, aby zajistila vstup na prodejnu jiným způsobem nebo aby na toto nebezpečí zákazníky upozornila. Skutečnost, že byly dveře servisované a odpovídaly technickým normám, včetně požadované tlačné síly pro uzavírání, neznamená, že byly bezpečné pro všechny osoby.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a to v otázce výkladu vynaložení veškeré rozumné péče nezbytné ke zproštění se odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. V řízení prokázala, že automatické dveře byly v době úrazu žalobkyně plně funkční a bez závad, pravidelně servisovány a vyrobeny v souladu s technickými normami. Počínala si při provozní činnosti s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání v oboru i obecným zkušenostem, a učinila vše, co se jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální. Odvolací soud klade na žalovanou v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, a rozhodnutím ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, přepjaté požadavky. Přípustnost dovolání dovodila z rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, kde Nejvyšší soud připustil možnost dovolacího soudu přezkoumávat úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, a to v případě její nepřiměřenosti, což je v projednávaném sporu naplněno. Závěrem navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá a žalobkyni se ukládá povinnost nahradit náklady dosavadních řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Druhá věta §2924 o. z. je řazena mezi právní normy s relativně neurčitou hypotézou, která umožňuje soudům, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezily samy hypotézu právní normy z širokého, předem neomezeného okruhu okolností; dovolací soud tak může úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018). Nejvyšší soud nepovažuje úvahu odvolacího soudu za zjevně nepřiměřenou a rozpornou s dosavadní judikaturou dovolacího soudu k podmínkám odpovědnosti provozovatele za škodu vzniklou jeho provozní činností. Naopak, lze se ztotožnit se závěrem, že žalovaná si jako řádný a odborně způsobilý provozovatel nepočínala. Nebyla-li schopna zajistit nezavření automatických dveří u osob, které se pohybují pomalu či se mezi dveřmi zastaví, měla zajistit vstup do prodejny jiným způsobem nebo na nebezpečí sevření dveřmi upozornit před jejich použitím při vstupu do provozovny. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že dveře byly bez závad, vyrobeny v souladu s technickými normami a pravidelně servisovány, neboť ani plnění povinností vyplývajících z právních předpisů nemusí postačit ke zproštění odpovědnosti, nebylo-li učiněno vše, co se v souvislosti s provozem jeví jako racionální. Jak totiž vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, bezprostřední příčinou vzniku újmy na zdraví žalobkyně nebyla porucha dveří, jejich vadné fungování či technický stav, takže poukaz na soulad s technickými normami a řádnou údržbu nemůže představovat relevantní liberační důvod, neboť se vztahuje k okolnostem, které újmu nevyvolaly. Ke kolizi vedlo nepatřičné nastavení automatického zavírání dveří, které nereagovalo na způsob chůze žalobkyně, což je rovněž okolnost vyplývající z technické povahy a vlastností věci použité při provozní činnosti, zakládající objektivní odpovědnost provozovatele podle §2924 o. z.; k této okolnosti ovšem dovolatelka v průběhu řízení žádný liberační důvod neuplatnila.
Žalovaná napadla dovoláním výslovně též výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Ze všech těchto důvodů dovolací soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu