ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1825.2020.3
sp. zn. 25 Cdo 1825/2020-671
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: ACQUIRE CZ, s. r. o., se sídlem U Santošky 11/2285, Praha 5, IČO 27378420, zastoupená JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem Mikuláše z Husi 382/12, Praha 4, proti žalovanému: V. V. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 289/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. 25 Co 314/2019-610, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. 25 Co 314/2019-610, a dále rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2019, č. j. 7 C 289/2014-544, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. 25 Co 314/2019-610, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2019, č. j. 7 C 289/2014-544, ve věci samé, změnil jej pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předmětem sporu je náhrada škody vzniklé na lodi svěřené žalovanému na základě smlouvy o úschově lodi, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 8. 2012. Žalobkyně tvrdila, že loď byla při předání žalovanému v bezvadném stavu a s plným příslušenstvím. Žalovaný tvrdil, že loď byla ve stejném stavu, v jakém ji žalobkyně vyzvedla dne 10. 4. 2014, tj. bez oplachtění, motoru, spacího, stolního a kuchyňského zařízení (plynová bomba, vařič), s plesnivou matrací, oprýskaným nátěrem lodi i dřevěných komponentů na palubě lodi, které byly zvlhlé a hrozila u nich hniloba, prasklým plexisklem u vstupních dveří do kajuty, nefunkční vysílačkou v kajutě a baterií na osvětlení. Žalobkyně nejdříve v žalobě ze dne 10. 10. 2014 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 100.000 Kč, který představoval odhad hodnoty poškozených a ztracených věcí, po výzvě soudu k doplnění žalobních tvrzení k prokázání výše škody změnila dne 21. 5. 2018 svá tvrzení a částku 100.000 Kč požadovala jako náhradu rozdílu mezi tržní cenou lodi před poškozením a po poškození. Okresní soud připustil změnu žaloby a následně zavázán právním názorem odvolacího soudu posoudil námitku promlčení vznesenou žalovaným, neboť po změně žaloby na náhradu škody spočívající ve snížení tržní ceny lodi je tento nárok zjevně promlčený dle §106 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud se s tímto právním závěrem ztotožnil a doplnil, že nárok na náhradu škody za ztrátu či poškození věcí je odlišný od nároku na náhradu škody představující snížení tržní ceny věci a nejedná se o změnu právní kvalifikace.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky změny žalobního nároku a dovolací soud má posoudit vyřešenou právní otázku jinak. Dovolatelka má za to, že její podání ze dne 21. 5. 2018 nebylo změnou žaloby, ale pouze jejím doplněním požadujícím jiné ohodnocení vzniklé škody, a spadá tak do výlučného právního posouzení soudem. Okresní soud tedy neměl připouštět změnu žaloby, neboť tak zatížil řízení vadou. Dovolatelka považuje loď za věc hromadnou, která měla být jako celek poškozena a jako celek tedy odškodněna. Z uvedeného důvodu považuje dovolatelka námitku promlčení za nedůvodnou, protože i v případě změny žalobního nároku byl běh promlčecí doby zastaven podáním původní žaloby. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť v otázce posouzení námitky promlčení v návaznosti na odlišně vymezený způsob vyčíslení skutečné škody se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu a tato právní otázka dosud nebyla v daných souvislostech dovolacím soudem řešena. Dovolání je důvodné.
Vzhledem k tomu, že v daném případě nejde o porušení povinnosti stanovené právními předpisy, nýbrž o porušení povinnosti ze smlouvy, neuplatní se přechodné ustanovení §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), nýbrž ustanovení §3028 odst. 3 o. z., podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. jiné než týkající se práv osobních, rodinných a věcných – viz odst. 2) vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy, tj. především zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Tato odlišná úprava intertemporálních ustanovení je odůvodněna tím, že v případě právních povinností převzatých právním jednáním (smlouvou), je pro ochranu důvěry v právo rozhodující okamžik právního jednání; k tomuto okamžiku totiž jednající zvažuje rizika svého jednání (srov. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, 2018, s. 1657, m. č. 11-14).
Podle §443 obč. zák. při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
Za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci je újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením. Zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci - buď rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, anebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že oprava je možná a k tomu potřebné náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000, uveřejněný pod C 1433 v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2189/2011, Soubor C 13084). Vycházet z rozdílu obvyklé ceny věci před a po poškození je vhodným způsobem určení výše náhrady zejména v situaci, kdy obnovení původního stavu opravou věci není dost dobře možné, např. pokud by v případě nemovitostí obnovení věci znamenalo vybudování nové stavby, nikoliv návrat nemovitosti do původního stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3074/2010, Soubor C 13078). Z uvedené judikatury vyplývá, že oba způsoby určení výše škody jsou jen dvěma možnými alternativami uplatnění téhož nároku. Při určení rozsahu náhrady škody není soud vázán způsobem, jaký žalobce navrhuje ke stanovení její výše (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 224/2010).
Uplatnil-li žalobce včas podanou žalobou nárok na náhradu škody uvedením do původního stavu, nemůže žalovaný úspěšně uplatnit námitku promlčení jen proto, že po uplynutí promlčecí doby žalobce změnil žalobní návrh tak, že požadoval náhradu škody v penězích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2911/2013, uveřejněný pod číslem 55/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) Tím spíše nemůže žalovaný uplatnit námitku promlčení jen proto, že žalobce žádá vyčíslení náhrady škody jedním ze dvou možných způsobů.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že dovolatelka uplatnila žalobou nárok na náhradu škody spočívající ve ztrátě či zničení kompletního oplachtění, přídavného závěsného motoru Yamaha 4, spacího, stolního a kuchyňského zařízení v kajutě lodi (plynová bomba a vařič), 2 kusy matrací byly plesnivé, nátěr lodi byl oprýskaný (modrý v dolní části kýlu po celém obvodu a bílý na celé palubě), dřevěné komponenty na celé palubě byly oprýskané a zvlhlé, vstupní dveře do kajuty byly rozbité (prasklé plexisklo), vysílačka v kajutě a baterie byly nefunkční. K úspěšnému uplatnění tohoto nároku bylo nutné prokázat, že tyto věci byly skutečně na lodi při jejím převzetí do úschovy a měly hodnotu dovolatelkou konkrétně uvedenou v žalobě a při vyzvednutí chyběly nebo byly zničeny či znehodnoceny. Náhradu této škody bylo možno napravit buď navrácením chybějících věcí a uvedením poškozených součástí a příslušenství lodi do původního stavu či poskytnutím peněžního plnění v hodnotě odpovídající chybějícím a poškozeným věcem. Právě k prokázání těchto předpokladů vyzval okresní soud dovolatelku k doplnění žalobních tvrzení a důkazů. Dovolatelka však následně změnila svůj požadavek tak, že žalobní částka představuje rozdíl mezi tržní (obvyklou) cenou lodi před úschovou a po jejím vyzvednutí. Ke zjištění tohoto rozdílu by bylo třeba vést dokazování, to však neznamená, že jde o uplatnění jiného nároku.
K otázce totožnosti žalobního návrhu již dovolací soud v minulosti rozhodl, že o změnu žaloby (§95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Rozdílný způsob vyčíslení škody na věci však není sám o sobě odlišným vylíčením skutkového stavu.
Závěr odvolacího soudu tedy není správný. Nárok na náhradu škody spočívající v poškození či odcizení součástí a příslušenství věci je totožný s nárokem na náhradu škody představující snížení tržní (obvyklé) ceny věci. K promlčení části tohoto nároku by mohlo dojít pouze, pokud by po uplynutí promlčecí doby požadovala žalobkyně na náhradě škody více než v původní žalobě.
Dovolatelka tvrdila, že příslušenstvím lodi byly mj.: 1. oplachtění lodi – celkem 3 ks plachet (2 + 1 náhradní) plus lanoví; 2. přídavný závěsný motor YAMAHA 4; 3. palubní vysílačka značky Marine, typ NASA Marine; 4. akumulační baterie, výrobce VARTA, kapacita 150 Ah; 5. lednička ISOTHERM; 6. skládací jídelní stolek; 7. skládací židle 2 ks; 8. sestava kuchyňského nádobí: 3 ks hrnců - smalt, 4 ks talířů - plast, 4 kompletní sady příborů - nerez, 4 sklenice - plast, 1 ks naběračka - smalt, 1 ks vařečka - dřevo, 2 ks kuchyňských nožů - nerez; 9. přenosný vařič plynový a plynová bomba; 10. spací matrace 6 ks, výrobce Schwarz, 2 sady povlečení, 2 sady lůžkovin; 11. mikrovlnná trouba, výrobce Whirpool, které byly poškozeny či chyběly úplně. Ačkoli tedy dovolatelka mohla utrpět majetkovou újmu spočívající ve ztrátě např. kuchyňského náčiní, ložního prádla či skládacího jídelního setu, je zjevné, že absence tohoto zařízení by se na tržní (obvyklé) ceně plachetnice žádným způsobem neprojevila, naopak v případě oplachtění či chybějícího motoru by se snížila i tržní (obvyklá) hodnota lodi. Odvolací soud se však nezabýval otázkou, zda tato skutková tvrzení odpovídají po právní stránce vzniku škody na lodi, anebo škody vzniklé poškozením či ztrátou věcí, které nejsou součástí lodi.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání ve věci samé bylo podáno důvodně. Nejvyšší soud proto podle §243e o. s. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé i v závislých výrocích nákladových [proti nim žádné námitky vzneseny nebyly a ani dovolacímu přezkumu nepodléhají, viz §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]; důvody zrušení přitom platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu