ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1922.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1922/2021-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Barborou Blahutovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, IČO 00064581, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 48/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 53 Co 358/2020-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 12. 7. 2016 domáhal přezkoumání postupu žalovaného při jeho nenavržení na opakování mandátu přísedícího Městského soudu v Praze, zda nedošlo k diskriminaci podle článku 29 Listiny základních práv a svobod z důvodu zdravotního postižení a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč.
Žaloba byla Obvodním soudem pro Prahu 1 věcně projednána a rozsudkem ze dne 5. 4. 2019, č. j. 11 C 48/2016-101, zamítnuta. Soud prvního stupně uzavřel, že neexistuje právní nárok na funkci přísedícího ani legitimní očekávání znovuzvolení, žalobce svou újmu spatřoval v nedostatečném odůvodnění postupu zastupitelů žalovaného, kteří jeho nenavržení do opětovné funkce přísedícího žádným způsobem nezdůvodnili. Obvodní soud konstatoval, že zastupitelé nemají povinnost své rozhodnutí žalobci jakkoli zdůvodňovat a neexistuje právní nárok na uvedení důvodu nenavržení k volbě přísedícím. Nebyl tedy prokázán vznik nemajetkové újmy, ani nesprávný úřední postup žalovaného.
K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem Městského soudu ze dne 7. 11. 2019, č. j. 53 Co 250/2019-128, potvrzen, neboť se odvolací soud plně ztotožnil se závěry obvodního soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce blanketní dovolání a současně požádal o ustanovení advokáta, nikoli o osvobození od soudního poplatku. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. 11 C 48/2016-154, ustanovil žalobci pro podání dovolání Mgr. Hanu Berkovou, advokátku se sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 6. 2020, č. j. 11 C 48/2016-157, vyzval žalobce k odstranění vad dovolání, a usnesením ze dne 11. 8. 2020, č. j. 11 C 48/2016-159, k zaplacení poplatku z dovolání ve výši 7.000 Kč. Obě usnesení byla řádně doručena k rukám advokátky dovolatele.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2020 č. j. 11 C 48/2016-162, bylo výrokem I dovolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a výroky II a III bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že řízení ani žalobce nejsou ze zákona osvobozeni od poplatkové povinnosti, dovolatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 7.000 Kč ve lhůtě 15 dnů s poučením podle §9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud dovolací řízení zastaví, a přesto poplatek nebyl zaplacen.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 53 Co 358/2020-181, výrokem I odmítl odvolání proti výroku III napadeného usnesení, výrokem II potvrdil usnesení obvodního soudu ve výrocích I a II a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl námitku odvolatele, že se domníval, že je od soudních poplatků osvobozen. Žalobci byl sice ustanoven zástupce z řad advokátů a podmínkou pro ustanovení takového zástupce je naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, obvodní soud se tedy těmito podmínkami musel zabývat, avšak závěr, že je odvolatel osvobozen od soudních poplatků neučinil, neboť o osvobození odvolatel nepožádal. Současně odvolací soud připomenul, že žalobce nemohl být v očekávání, že jej poplatková povinnost nestíhá, když byl k zaplacení soudního poplatku vyzván a řádně poučen o následcích jeho nezaplacení. Následně podanou žádost o osvobození od soudních poplatků shledal opožděnou, neboť tak bylo možno učinit pouze v době běhu lhůty pro jeho zaplacení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání s odůvodněním, že v době trvání lhůty pro zaplacení soudního poplatku z dovolání vyzval ustanovenou advokátku, aby podala žádost o osvobození od soudních poplatků. Dále uvedl, že nesplnění pokynu klienta advokátem nelze přičítat k jeho tíži, a požádal o ustanovení dalšího advokáta pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 2. 2021, č. j. 11 C 48/2016-205, ustanovil dovolateli pro dovolací řízení Mgr. Barboru Blahutovou, advokátku se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1. Následně byl dovolatel na základě své žádosti usnesením téhož soudu ze dne 27. 4. 2021, č. j. 11 C 48/2016-219, osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu.
V doplnění dovolání dovolatel uvedl, že napadá poslední usnesení odvolacího soudu ve výrocích II a III a že dovolání je přípustné pro řešení procesní otázky zajištění přístupu osoby se závažným zdravotním postižením ke spravedlnosti, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatel uvádí, že soud měl zajistit šetření jeho práv a umožnit mu jejich plný výkon, což se v daném případě nestalo. K tomuto postupu slouží i institut osvobození od soudních poplatků. Dovolatel odkazuje na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a domáhá se účinného přístupu ke spravedlnosti. Tvrdí, že v usnesení o ustanovení advokáta bylo současně učiněno rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, nebo že jej tak žalobce důvodně interpretoval. Dále dovolatel uvádí, že k podání žádosti o osvobození od soudních poplatků zmocnil předchozí ustanovenou advokátku a že neměl přístup k internetu z důvodu vládních restrikcí souvisejících s omezením Covid 19, a tedy s ohledem na jeho zdravotní postižení se měl těmto okolnostem věnovat soud. Závěrem dovolatel doplnil, že o osvobození od soudních poplatků požádal v odvolacím řízení a opět prokázal, že je osobou se zdravotním postižením. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhuje dovolatel, aby dovolací soud toto usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že ačkoli byl dovolatel řádně vyzván a poučen o povinnosti zaplatit soudní poplatek a následcích jeho nezaplacení, neučinil tak ve stanovené lhůtě, ani nepodal žádost o osvobození od soudních poplatků. Až následně po vydání usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku podal opožděnou žádost, kterou se již soud prvního stupně nemohl zabývat. Za této situace je zastavení dovolacího řízení plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, nebo ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2376/2020).
Tvrzení dovolatele, že si rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř., jelikož jsou u něj dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., interpretoval tak, že je od soudních poplatků osvobozen, je zjevně nepravdivé, neboť ze samotné komunikace s předchozí právní zástupkyní předložené dovolatelem vyplývá, že advokátka se dovolatele ptala na zaplacení soudního poplatku, na což dovolatel reagoval pověřením k žádosti o osvobození od soudních poplatků. Rovněž byl o možnosti přiznat osvobození od soudních poplatků pouze na výslovný návrh žadatele dovolatel již informován na počátku projednávání dané věci, když nalézací soud dovolateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků a k odvolání dovolatele odvolací soud toto usnesení rozhodnutím ze dne 2. 6. 2017, č. j. 53 Co 193/2017-43, zrušil s tím, že o osvobození dovolatel nežádal a bez tohoto návrhu nelze takové rozhodnutí učinit. Rovněž výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 11. 8. 2020, č. j. 11 C 48/2016, obsahovala poučení o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků.
Ostatně tento skutkový závěr potvrzuje i dovolatel, když namítá, že k podání žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti v době běhu lhůty k jeho zaplacení zmocnil předchozí ustanovenou advokátku, a že ta jeho pokyn nedodržela. Ačkoli dovolatel uvádí, že tato skutečnost nemůže být přičítána k jeho tíži, rovněž ji nelze překlenout k tíži žalovaného. Došlo-li k pochybení advokáta při zastupování klienta, nelze takové pochybení napravovat v neprospěch druhé strany a porušit tím podmínky spravedlivého procesu, nýbrž nápravu lze hledat pouze v uplatnění nároku na náhradu škody proti advokátovi podle §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5819/2017).
Na řešení otázky zajištění přístupu osoby se zdravotním postižením ke spravedlnosti rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, resp. odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval, a ani dovolacímu soudu není zřejmé, jak mělo zdravotní postižení dovolateli bránit v přístupu ke spravedlnosti. Dovolatel v řízení opakovaně prokazoval gastroenterologické obtíže či krátkodobá respirační onemocnění, žádné mentální či psychické obtíže netvrdil, ani v dovolání konkrétně neuvedl, v čem mu mělo jeho zdravotní postižení bránit či omezovat v přístupu ke spravedlnosti ve srovnání se zdravou osobou. Obdobné platí pro odůvodnění restrikcemi pandemie Covid 19. K řešení takto vymezené právní otázky tedy dovolání není přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 8. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu