ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.236.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 236/2021-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní žalobce: P. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem Sakařova 1631, Pardubice, proti žalované: I. N. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Martou Fedorkovou, advokátkou se sídlem Mostecká 290/3, Hradec Králové, o 1.750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 89/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2019, č. j. 19 Co 343/2019-101, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2019, č. j. 19 Co 343/2019-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 14 C 89/2016-89, odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 1.750.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud podle §43 o. s. ř. vyzval žalobce k doplnění žaloby, jíž se domáhal náhrady škody za zdravotní újmu ve výši 1.750.000 Kč s tvrzením, že žalovaná je členkou zločinecké bandy vedené bohatou zlodějkou B., jež se žalobce snažila dohnat k sebevraždě. Žalobce přes řádné poučení o tom, v jakém rozsahu je třeba žalobu doplnit, žalobu o potřebné vylíčení skutkových okolností a odůvodnění výše požadovaného odškodnění nedoplnil, v řízení pro tento nedostatek nebylo možné pokračovat, proto soud žalobu odmítl.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 19 Co 343/2019-101, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Konstatoval, že žalobce v řízení před okresním soudem žalobu řádně nedoplnil a tvrzení doplnil až v rámci odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby, přičemž uvedl zcela nová tvrzení, zejména ve vztahu k části nároku ohledně 250.000 Kč; vylíčení skutku, jehož se měla žalovaná dopustit, pak není příliš podrobné. Podle odvolacího soudu nelze toto doplnění pokládat za učiněné včas. Podle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 22 Co 3773/2008, a ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 738/99) je lhůta určená k doplnění žaloby ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. lhůtou soudcovskou, jejíž uplynutí neznačí možnost žalobu doplnit později, závěr o existenci vady podání bránící pokračování v řízení se ovšem váže k objektivně určenému stavu řízení v době, kdy soud tento závěr vyslovuje. Nedoplnil-li tedy žalobce své podání ani ve stanovené lhůtě, ani k datu vydání usnesení soudu prvního stupně, v němž soud vyvodil zákonem předvídané následky neurčitosti žaloby, je třeba danou skutečnost klást k tíži žalobce. Doplnění žalobních tvrzení v odvolacím řízení pak již nelze pokládat za přípustné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž dovozuje, že rozhodnutí spočívá na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu, případně, o níž je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně. Dovolatel zdůrazňuje, že unesení o odmítnutí žaloby nenabylo s ohledem na podané odvolání právní moci, nemělo tedy žádné bezprostřední následky, ani v podobě odmítnutí žaloby. Odvolací soud se v souladu se zásadou odkazovanou ve svém rozhodnutí měl řídit objektivně určeným stavem řízení existujícím v době, v níž svůj závěr vyslovuje, tedy v době rozhodování o podaném odvolání. Byly-li vady žaloby k datu rozhodnutí soudu odstraněny, pak byl odvolací soud tímto stavem vázán a měl usnesení o odmítnutí podání zrušit, jelikož překážka bránící pokračování v řízení již odpadla. Závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu reprezentovanou usnesením ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, umožňující odstranění vad podání až do rozhodnutí odvolacím soudem. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba neodmítá, případně je zrušil v souladu s §243e o. s. ř.
Žalovaná ve svém vyjádření označila jednání žalobce a jeho osočování její osoby za šikanózní a zlovolné, věcně a právně nesmyslné, činěné v zájmu způsobit žalované škodu a útrapy. Jeho argumentace pak nenasvědčuje tomu, že by podané dovolání mohlo být důvodné, naopak je třeba mít za správné závěry soudu odvolacího. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť otázku včasnosti doplnění podání ve smyslu §43 o. s. ř. odvolací soud řešil v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Je ustálenou soudní praxí (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003), že i v případě odmítnutí žaloby soudem prvního stupně podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. umožňuje procesní předpis (srov. ustanovení §167 a §154 odst. 1 o. s. ř., podle kterých je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nebo, nebylo-li vyhlášeno, v době jeho vydání, což platí též na usnesení o odmítnutí žaloby), aby žalobce odstranil vady žaloby i poté, co již uplynula lhůta k tomu soudem stanovená, popřípadě co soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí žaloby, avšak nejpozději – pokud bylo proti usnesení soudu prvního stupně podáno včas odvolání osobou k němu oprávněnou – do té doby, dokud o odmítnutí žaloby nerozhodne odvolací soud (viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3417/2019, či ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 383/2019). Tomu odpovídá i judikatura zmiňovaná odvolacím soudem, podle níž závěr, že pro vadu podání nelze pokračovat, je třeba vázat ke stavu řízení v době, kdy soud rozhoduje. Včasnost doplnění žaloby ve smyslu §43 o. s. ř. tudíž nelze vztahovat v případě odvoláním řádně a včasně zpochybněného napadeného odmítacího usnesení okresního soudu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, ale až ke dni rozhodnutí soudu odvolacího. Z těchto důvodů není správný závěr odvolacího soudu o opožděnosti doplnění žaloby, pokud bylo provedeno až v odvolacím řízení.
Nejvyšší soud tím nepředjímá, zda podání bylo skutečně náležitě doplněno a zda lze na jeho základě dále pokračovat v řízení (odvolací soud v tomto jednoznačné stanovisko nezaujal, v odůvodnění svého rozhodnutí hovoří o doplnění žaloby, současně však poukazuje na jeho nedostatky a nepříliš podrobné až kusé vylíčení skutkových okolností), pouze má za mylný závěr o opožděnosti doplnění žaloby. Poukazuje-li žalovaná na šikanózní počínání žalobce, jehož podání směřují k tomu, aby jí zlovolně působil útrapy, a současně na právní a věcnou nesmyslnost těchto podání, pak se nepochybně jedná o procesně významné okolnosti, leč nikoliv z hlediska správnosti přezkoumávaného usnesení. Šikanóznost, respektive svévolnost a zjevná bezúspěšnost podání je důležitým momentem, který by soud měl hodnotit již při posuzování, zda dotyčný splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 a §138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 220/15, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 1 Co 96/2013, usnesení ústavního soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 3649/19, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 223/05), stejně jako právní a věcná nesmyslnost argumentace se pak nepochybně může projevit ve výsledném rozhodnutí ve věci. Při řešení otázky včasnosti doplnění podání ovšem procesní prostor pro zohlednění těchto skutečností není dán.
Z výše uvedeného je však zřejmé, že dovolání bylo podáno důvodně, proto Nejvyšší soud (§243e odst. 1 o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (viz §243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu