ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2461.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2461/2021-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem Štěpánská 643/39, Praha 1, proti žalovanému: T. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem se sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, o 201.986 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 45/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 25 Co 150,151/2020-338, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 11. 4. 2019, č. j. 8 C 45/2014-277, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 12. 2019, č. j. 8 C 45/2014-301, zamítl žalobu o zaplacení částky 201.986 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě na náhradu škody, kterou měli zaměstnanci žalovaného způsobit při užívání žalobcova domu, jehož byl žalovaný nájemcem. Okresní soud uzavřel, že nebyl dokumentován stav nemovitosti při zahájení ani při skončení nájmu, nebylo tedy možno přesně zjistit stav opotřebení. Na základě znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce dospěl soud k závěru, že zjištěná a popsaná poškození nejsou vybočením z rámce běžného užívání nemovitosti k účelu ubytování zaměstnanců. Soud neuznal žádný z poškozených zařizovacích předmětů a vybavení domácnosti za nadmíru opotřebený vzhledem k délce a způsobu užívání domu. Kromě toho soud shledal důvodnou námitku promlčení žalobcova nároku.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 25 Co 150,151/2020-338, byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III, změněn ve výroku II pouze co do výše náhrady nákladů řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, odmítl jeho závěr o promlčení nároku, protože bylo na žalovaném po skončení nájmu uvést předmět nájmu do řádného stavu a až od skončení nájmu bylo možno vyčíslit případný vznik škody, avšak potvrdil závěr okresního soudu, že žalobce akceptoval způsob nájmu zaměstnanci žalovaného jako dělnické ubytovny. Vzhledem k tomu, že nebyl při zahájení nájmu sepsán předávací protokol, žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně stavu nemovitosti před začátkem nájmu, a tedy nebylo možno dovodit vznik a výši škody, přičemž u některých položek není vůbec možné uvažovat o vzniku škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nehodnotil veškeré důkazy v jejich vzájemné souvislosti a svoje právní odůvodnění odvíjí toliko od absence předávacího protokolu v době započetí nájmu včetně scházející fotodokumentace z této doby. Dovolatel je proto přesvědčen, že předcházející řízení je postiženo vadou, jež je v přímém rozporu se zásadou spravedlivého procesu, rovnosti účastníků řízení i volného hodnocení důkazů. Na podporu tohoto názoru uvedl řadu rozhodnutí dovolacího soudu k postupu při hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech. Dále dovolatel popírá, že souhlasil s užíváním nemovitosti jako ubytovny pro dělníky, a tedy s vyšší mírou opotřebení, a polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že nebylo prokázáno devastační užívání sanitárního zařízení. Závěrem připomněl neseriózní jednání žalovaného, který po skončení nájmu nechal svého zaměstnance „převzít nájem“, avšak od počátku neplatil nájemné. Proto navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, případně jej zruší a věc vrátí k dalšímu řízení, a dále požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť nákladový výrok má pro dovolatele zvlášť nepříznivé následky.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel konkrétně nevymezil, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, když sice označil spisové značky judikatury dovolacího soudu, ale neuvedl, jaký právní názor z ní vyplývá. Námitky vad řízení nejsou způsobilým dovolacím důvodem stejně jako námitky proti způsobu hodnocení důkazů. Proto žalovaný navrhl dovolání odmítnout pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a není přípustné podle §237 o. s. ř.
Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a nerozhodoval o něm samostatným usnesením, neboť v nejkratším možném termínu rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla potřeba rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém.
Ačkoli dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a přípustnost dovolání vymezil odchýlením se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, obsahem dovolání je pouhý nesouhlas s procesem hodnocení důkazů a z nich odvozeným skutkovým stavem. Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při otázce hodnocení důkazů, čímž zatížil řízení vadou, a na podporu tohoto názoru uvedl konkrétní judikaturu dovolacího soudu, v níž byl dovolací přezkum prováděn podle procesní úpravy z období před účinností novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. od 1. 1. 2013. Tedy namítá pouze vady řízení, popřípadě nesprávná skutková zjištění, jež již nejsou způsobilým předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (ve znění od 1. 1. 2013).
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu