ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2840.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2840/2021-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: I. S. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Ivanou Dvorskou, advokátkou se sídlem Žižkova 2040, Benešov, proti žalovanému: město Benešov , IČO 00231401, se sídlem městského úřadu Masarykovo náměstí 100, Benešov, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 730/9, Praha 1, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 30/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2020, č. j. 21 Co 73/2020, 21 Co 184/2020-253, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2020, č. j. 21 Co 73/2020, 21 Co 184/2020-253, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 9. 2019, č. j. 4 C 30/2019-161, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 2. 7. 2020, č. j. 4 C 30/2019-225, kterým bylo rozhodnuto, že základ nároku na náhradu újmy je v plném rozsahu opodstatněný a o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Žalobkyně dne 19. 12. 2016 po šesté hodině ranní při cestě ze svého domova do zaměstnání uklouzla na pozemku patřícím žalovanému městu a při pádu si ublížila na zdraví. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se snažila jít po celou dobu opatrně a než došla na místo nehody, nezaznamenala žádný větší problém ve schůdnosti. Na chodníku se nenacházela souvislá vrstva sněhu, malá vrstva sněhu byla většinou umetená a ušlapaná, jen samotné místo pádu nebylo řádně uklizeno a ošetřeno. Údržba chodníku byla provedena předešlý den v dopoledních hodinách, situace byla monitorována a k dalšímu úklidu došlo až dne 23. 12. 2016. Podle průběžných kontrol byl mezi provedenými zásahy dostatek prostoru pro zopakování údržby, ale stav byl po celou dobu hodnocen jako adekvátní dané situaci bez potřeby opakování zásahu. V právním posouzení odkázal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, a věc posoudil podle §26 odst. 7 a §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále „silniční zákon“), s tím, že žalovaný nesplnil svoji povinnost zajistit bezpečný pohyb chodců. Neshledal pak spoluzavinění žalobkyně, která sice s ohledem na roční období měla dbát zvýšených nároků na bezpečnou chůzi, ale nemohla předvídat, že chodník nebude uklizen v určitém místě, kde náledí nebylo na první pohled patrné. Do zaměstnání přitom zvolila nejkratší a nejbezpečnější cestu, měla zimní obuv, a vynaložila tak náležitou míru opatrnosti, aby k újmě nedošlo.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo žalované město dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázky, zda je vlastník pozemní komunikace odpovědný za předvídatelnou závadu ve schůdnosti komunikace, dále otázky, zda porušil vlastník komunikace ve smyslu ustanovení §2910 o. z. povinnost řádně pečovat o stav chodníku, pokud splnil povinnosti stanovené nařízením města Benešov č. 5/2016 a plánem údržby, a otázky, zda je soud povinen při hodnocení důkazů odůvodnit, proč nevěří některým důkazům, pokud si odporují. K prvně uvedené otázce odkazuje na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, a dovozuje, že závadou, s níž se pojí objektivní odpovědnost podle silničního zákona, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu §26 odst. 7 silničního zákona. V návaznosti na to je pak potřeba zkoumat též to, zda vlastník komunikace neodpovídá za vzniklou újmu podle obecné úpravy v občanském zákoníku (druhá v dovolání vymezená otázka). Dovolatel namítá, že přijal a dodržoval plán zimní údržby předvídaný silničním zákonem a nařízením města Benešov č. 5/2016, a tím je vyloučena jeho odpovědnost podle §2910 o. z. Ke třetí otázce pak uvádí, že opakovaně namítal, že z provedeného dokazování vyplývá jiný skutkový stav, než vzaly soudy za prokázaný. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žaloba se zamítá.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že žalovaný řešení jím vymezených otázek staví na odlišných skutečnostech, než byly v řízení prokázány. I kdyby dospěl soud k závěru, že není dána jeho odpovědnost podle silničního zákona, bylo beze všech pochybností prokázáno, že žalované město porušilo povinnost řádné péče o stav chodníku a odpovídá za vzniklou újmu podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl pro nepřípustnost ve smyslu §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí není v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Odpovědností za závadu ve schůdnosti se Nejvyšší soud naposledy zabýval podrobně v rozsudku velkého senátu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, na nějž ostatně dovolatel odkazuje. Dovolací soud zde dospěl kromě jiného k závěru, že neexistuje důvod pro odmítnutí kombinace odpovědnosti podle silničního zákona a obecné občanskoprávní odpovědnosti. Ustanovení §27 odst. 3 silničního zákona zakládá zvláštní objektivní odpovědnost (odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění) vlastníka (správce) komunikace v případě existence určité kvalifikované skutečnosti, jíž je v tomto případě závada ve schůdnosti. Podle §26 odst. 7 silničního zákona se závadou ve schůdnosti rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Jinými slovy závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné (již z toho je zřejmá chyba v úvaze dovolatele, jestliže v první formulované právní otázce v dovolání hovoří o předvídatelné závadě ve schůdnosti). Není ovšem vyloučena ani případná obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, kterým je občanský zákoník (§2910 o. z.), neboť předpoklady obou druhů odpovědnosti se liší. V rámci obecné odpovědnosti pak bude zpravidla přicházet v úvahu porušení prevenční povinnosti obsažené v §2900 a násl. o. z., porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníku, jsou-li obsažena v normativním aktu, nebo porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v §9 odst. 3 silničního zákona.
Byť odvolací soud ve svých úvahách poněkud nepřehledně zkombinoval předpoklady obou typů odpovědnosti, a jeho závěry se tak mohou jevit jako ne zcela přesné (rozhodoval ovšem před vydáním sjednocujícího rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1621/2020), je pro posouzení věci klíčový jeho právní závěr o objektivní odpovědnosti žalovaného za újmu vyvolanou závadou ve schůdnosti, jejíž výskyt nebyl pro žalobkyni předvídatelný, neboť poměrně dlouhou trasu ne zcela dokonale ošetřeného chodníku prošla bez problémů a ojedinělý zledovatělý úsek na kraji chodníku v místě sjezdu pro kočárky nebyl na první pohled patrný. Takový závěr odpovídá jak dřívější ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014, či ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3886/2014), tak závěrům zmíněného rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, od jehož konkrétních poměrů se nyní posuzovaná situace odlišuje právě tím, že inkriminované místo se vymykalo celkovému stavu chodníku, neboť schůdnost krátkého úseku v místě zkosení chodníku byla výrazně zhoršená oproti jiným částem komunikace a nebyla pro chodce zjistitelná.
Jestliže posouzení odvolacího soudu podle §27 odst. 3 silničního zákona nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., je nadbytečné zabývat se tím, zda je dána odpovědnost i podle obecné úpravy náhrady škody v občanském zákoníku. Část úvah odvolacího soudu o intenzitě úklidu by se dala použít k závěru, že není naplněn liberační důvod podle §27 odst. 3 silničního zákona, který ke zproštění odpovědnosti vyžaduje, že nebylo v mezích možností vlastníka chodníku závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Odvolací soud zdůvodnil, proč nepovažuje za dostatečné, že od rána 18. 12. 2016 do rána následujícího dne nebyl předmětný chodník zkontrolován ani upraven. Zda takový přístup odpovídal pravidlům pro zimní údržbu, by bylo významné z hlediska obecné odpovědnosti za újmu způsobenou porušením povinnosti, nikoliv pro naplnění tzv. liberačního důvodu objektivní odpovědnosti.
Nelze konečně přehlédnout, že žalovaný v dovolání vychází z odlišného skutkového stavu, než jak byl zjištěn v průběhu řízení. Oproti odvolacímu soudu dovozuje, že celá ulice byla namrzlá, aniž byla pokryta sněhem, a v místě pádu byly viditelné zmrazky. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není přitom zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolatel se dále snaží se skutkovými zjištěními polemizovat, pomíjí ovšem, že dovolací soud není oprávněn správnost skutkového stavu přezkoumávat, neboť způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci ( §241a odst. 1 o. s. ř.). Ačkoliv lze dát žalobci za pravdu, že některé důkazy byly protichůdné, odvolací soud dostatečným způsobem vysvětlil, proč jedné skupině důkazů dal přednost, a nedošlo proto k porušení práva na spravedlivý proces žalovaného.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť po vydání mezitímního rozsudku následuje část řízení, v níž kromě výše nároku bude rozhodováno o všech nákladech řízení, včetně tohoto řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu