ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2843.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2843/2020-125
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. S. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Josefem Seifertem, advokátem se sídlem Šimkova 1224, Hradec Králové, proti žalovanému: J. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, o zaplacení 474 011 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 C 56/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2020, č. j. 20 Co 123/2020-108, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2020, č. j. 20 Co 123/2020-108, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2020, č. j. 3 C 56/2019-75, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 3. 2020, č. j. 3 C 56/2019-82, se zrušují, a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č. j. 3 C 56/2019-75, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j. 3 C 56/2019-82, uložil žalovanému zaplatit žalobci 474 011 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení od 21. 9. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti. Rozhodl tak o žalobě na náhradu škody a újmy na zdraví. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 19. 12. 2015 udeřil žalobce baseballovou pálkou do bederní části zad, poté jej s dalšími dvěma pachateli kopal do žeber, břicha a stehen, a nakonec jej baseballovou pálkou udeřil do levé strany obličejové části hlavy. Žalobce utrpěl poranění měkkých tkání a kostry obličeje, otřes mozku a zhmoždění krajiny bederní, pro která byl hospitalizován, podrobil se operaci kostí levé očnice a dlouhodobému léčení ambulantnímu, a toto poranění u žalobce zanechalo trvalé následky v podobě únavnosti, poruch soustředění, bolestí hlavy a krční páteře, dvojitého vidění při pohledu do stran. Žalovaný byl za tento přečin ublížení na zdraví a výtržnictví pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 11 T 85/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 11 To 42/2017. Konkrétní poškození zdraví žalobce včetně přetrvávajících obtíží, léčení, rehabilitace a zdravotní výkony, jimž se musel podrobit, měl soud prokázány lékařskými zprávami ošetřujících lékařů. Z žalobcem předloženého posudku znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a stanovení nemateriální újmy na zdraví (od 1. 1. 2021 „hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví“), MUDr. Lucie Laclové, vzal soud za prokázané, že žalobce trpí bolestmi hlavy zejména při fyzické námaze a soustředění, poruchami rovnováhy, výpadky paměti, dvojitým viděním a poruchami soustředění a orientace. Nemůže proto vykonávat svou původní práci řidiče (byť neprofesionálního řízení automobilu je schopen), ale obtíže jej omezují i při hledání jiného zaměstnání, při sportu, při sledování a psaní. Před úrazem trpěl jen artrózou pravé kyčle. Znalkyně při zpracování posudku vyšla z pohovoru s žalobcem a z jeho zdravotní dokumentace, obtíže, které jí popsal, shledala v příčinné souvislosti s napadením a současně odpovídající obsahu zpráv lékařů o průběhu léčby žalobce. Soud vyšel z uvedeného znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalkyně, jak pokud jde o existenci a projevy trvalých následků na zdraví žalobce, tak při hodnocení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a poškozením zdraví žalobce, i při posouzení výše náhrady za ztížení jeho společenského uplatnění. Znalkyně v posudku zpracovaném podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní východiska byla publikována pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dále jen „Metodika“), stanovila výši bolestného v částce 59 078 Kč a výši náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce způsobeného žalovaným v částce 454 011 Kč (po odečtení hodnoty ztížení společenského uplatnění, které žalobci způsobuje artróza pravé kyčle, jíž trpěl před napadením). Tuto částku soud shledal odpovídající náhradou za bolestné a ztížení společenského uplatnění žalobce podle §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), k jejímu zvýšení či snížení podle §2957 či §2953 o. z. neviděl důvod, stejně jako k modifikaci znalkyní vypočtené částky. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že žaloba neobsahuje konkrétní skutková tvrzení o tom, v čem konkrétně má spočívat ztížení žalobcova společenského uplatnění v porovnání se stavem před napadením. K popisu protiprávního jednání žalovaného odkázal žalobce na pravomocná rozhodnutí trestního soudu, k nároku na ztížení společenského uplatnění na znalecký posudek, jehož součástí je i výčet jeho obtíží, což shledal soud dostatečným a žalobu projednatelnou. Soud nepokládal za pochybení, že znalkyně žalobce nevyšetřila, pohovor s žalobcem a jeho zdravotní dokumentace byla pro znalkyni dostatečným podkladem pro zpracování posudku. Vzhledem k tomu, že žalobcem udávané obtíže odpovídaly lékařským zprávám, znalkyně důvodně nepožadovala ani vyšetření jiným specialistou. Protože znalecký posudek byl podle soudu přesvědčivý a znalkyně jeho závěry ústně obhájila, nebyl důvod ke zpracování revizního znaleckého posudku, jehož se žalovaný domáhal. Námitka, že se znalkyně nezabývala zdravotním stavem žalobce před úrazem, je dle soudu též nedůvodná, z posudku je zřejmé, že znalkyně vypočetla ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) žalobce po napadení (s přihlédnutím ke všem zdravotním obtížím žalobce) a před napadením (tedy jen s přihlédnutím k artróze kyčle), obě částky odečetla, a tak dospěla k výslednému finančnímu vyjádření ZSU. Konečně soud s odkazem na §2984 o. z. vyhověl i žalobě co do částky 20 000 Kč, kterou žalobce zaplatil za zpracování znaleckého posudku.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. 20 Co 123/2020-108, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci podle §2984 a §2958 o. z. Námitky žalobce, že žaloba nebyla projednatelná, že žalobce nevylíčil, v čem konkrétně spočívá ztížení jeho společenského uplatnění, a že neuvedl, zda se domáhá i bolestného (které bylo posudkem vyčísleno) či nikoli, jakož i požadavek žalovaného na zpracování revizního znaleckého posudku, neshledal důvodnými. Ze žaloby podle odvolacího soudu nepochybně vyplývá, že jejím předmětem je jen náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada nákladů na znalecký posudek. V tomto rozsahu také soud žalobě vyhověl, byť v odůvodnění se bolestným nadbytečně zabýval. Lpění na popisu obtíží žalobcem v žalobě označil odvolací soud za přepjatý formalismus, za vadu řízení nepokládal, jestliže žalobce učinil obsah znaleckého posudku součástí svých skutkových tvrzení (odkázal např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4994/2016). Není pravdou, že by znalkyně žalobce nevyšetřila, provedla s ním pohovor. Z posudku, který podle odvolacího soudu nevzbuzuje pochybnosti a který byl znalkyní též ústně obhájen, je rozsah zdravotních omezení žalobce zřejmý, stejně jako výše finanční náhrady, která jim podle Metodiky odpovídá. Závěry posudku pak odpovídají i zjištěním, jež soud učinil ze všech ostatních v řízení provedených důkazů, které hodnotil v jejich vzájemné souvislosti.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že soudy obou stupňů při posouzení nároku na náhradu újmy na zdraví nesprávně aplikovaly §2958 o. z. Soudy neprovedly vlastní posouzení překážky lepší budoucnosti žalobce s přihlédnutím k jeho věku, předchozímu zapojení do společnosti a zdravotnímu stavu před zraněním a mechanicky přejaly výsledek znaleckého posudku. Tím se odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu (od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či nálezu Ústavního soudu ze dne ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06). Řízení před oběma soudy navíc podle dovolatele trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí v řízení přijatých, neboť žalobce v žalobě pouze jednou větou uvedl, že úraz, který mu byl žalovaným ve spolupachatelství způsoben, „měl trvalé následky na jeho zdraví“, soudy akceptovaly tento zásadní nedostatek skutkových tvrzení a nepřípustným způsobem jej nahradily obsahem důkazu - znaleckého posudku MUDr. Laclové. Žalovaný je přesvědčen, že tímto posudkem ani tvrzení žalobce nahradit nelze, neboť byl zpracován bez vyšetření žalobce (pohovor není vyšetření), je nesrozumitelný, nedostatečně odůvodněný a neobsahuje popis žalobcova způsobu společenských aktivit před poškozením zdraví a konkrétní obtíže ve způsobu života žalobce po zranění (proto je bez významu odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4994/2016). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a je přípustné podle §237 o. s. ř. pro výklad právní otázky aplikace §2958 o. z. při rozhodování o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění za využití Metodiky.
Dovolání je přípustné i proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o nákladech znaleckého posudku v částce 20 000 Kč, ačkoli svou výší nedosahuje limitu 50 000 Kč stanoveného §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro přípustnost dovolacího přezkumu. Částka, kterou žalobce mimo soudní řízení zaplatil za znalecký posudek, je nákladem spojeným s uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, a tedy jeho příslušenstvím ve smyslu §513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, proto rozhodnutí o tomto příslušenství je závislé na výsledku řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Řízení ve věcech náhrad za újmu na zdraví je řízením sporným, v němž je žalobce povinen tvrdit soudu všechny rozhodné skutečnosti, o které opírá svůj nárok [§101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Skutková tvrzení v občanském řízení sporném sice zásadně nelze nahrazovat odkazem na obsah důkazů, nicméně podle ustálené judikatury dovolacího soudu vylíčení rozhodných skutečností může účastník učinit i odkazem na obsah listin, které navrhl jako důkaz a které byly oběma účastníkům známy. Ve vztahu k těmto skutečnostem účastník splní svou povinnost tvrzení, kterou mu ukládá ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., již tím, že navrhne, aby tyto listiny byly provedeny jako důkaz k prokázání jeho tvrzení; není třeba, aby jednotlivé údaje z těchto listin opakoval, případně je opisoval (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3536/2018, a ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4994/2016, publikovaný pod č. 31/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Opatřil-li si žalobce v dané věci k prokázání svého nároku posudek znalkyně z odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, jeho obsah, který je žalovanému znám, obsahuje popis zdravotních obtíží a funkčních omezení žalobce, pak byla splněna žalobcova povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti.
Podle §2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
Ustanovením §2958 o. z. zákonodárce s účinností od 1. 1. 2014 po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, opustil koncepci stanovení náhrady za trvalé následky na zdraví poškozeného podle diagnóz a k nim příslušejících bodů, jejichž počtem se násobil zmíněnou vyhláškou stanovený finanční ekvivalent jednoho bodu. Citované ustanovení nově zakládá povinnost škůdce odčinit vzniklou újmu, včetně „překážky lepší budoucnosti poškozeného“, tedy ztížení společenského uplatnění, a to „plně“; jen není-li to možné určit, pak má být náhrada stanovena podle zásad slušnosti. Je zřejmé, že text daného ustanovení je vyjádřením snahy zákonodárce o co nejspravedlivější a nejúčinnější náhradu, neboť nenapravitelnou újmu na zdraví zajisté nelze nahradit žádnou finanční částkou plně. Odstraněním bodového systému hodnocení trvalých následků na zdraví hodlal poskytnout soudům při rozhodování o odpovídajících náhradách volnost i odpovědnost vlastní odůvodněné úvahy. To vyplývá z důvodové zprávy k §2951 až 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Rozhodnutí soudů by však i při výše uvedené volnosti úvah měla vyhovět požadavkům §13 o. z., podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení této odchylky. V důvodové zprávě k občanskému zákoníku zákonodárce připustil, že „soudní praxi nic nebrání v tom, aby se sama shodla na zásadách, podle nichž bude v případech náhrad nemajetkové újmy postupováno“. Za účelem objektivizace a sjednocení rozhodovací praxe soudů ve věcech náhrad za bolest a ztížení společenského uplatnění byl proto ve spolupráci zástupců justice, odborných lékařských společností a dalších zdravotnických odborníků vytvořen systém zásad, vycházející z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví Světové zdravotnické organizace (dále též jen „MKF“), nazvaný Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (§2958 o. z.).
Metodika je pomůckou, kterou soud může použít, ale nemusí. Rozhodne-li se ji však použít, je třeba trvat na tom, aby při její aplikaci postupoval v souladu se zásadami vyjádřenými v textu Metodiky, uveřejněném pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dostupném na www.nsoud.cz v sekci „rozhodovací činnost“. Pokud by soudy při použití Metodiky nepostupovaly jednotně, ztratila by tato pomůcka svůj význam pro sjednocování soudní i mimosoudní praxe, neboť výstupy z jednotlivých řízení, v nichž by s Metodikou bylo nakládáno odlišně, by nebyly vzájemně porovnatelné.
Při rozhodování o náhradě za ztížení společenského uplatnění podle §2958 o. z. učiní soud po provedeném dokazování skutkový závěr o tom, jakými obtížemi v běžném způsobu života žalobce trpí, zda jsou dané obtíže následkem protiprávního jednání žalovaného a zda žalobce byl či nebyl již před škodní událostí omezen v běžném způsobu života nějakými zdravotními poškozeními či nemocemi, a to bez ohledu na to, zda hodlá postupovat podle Metodiky či nikoli. Rozhodne-li se Metodiku využít, pak znalec z odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví na základě informací, které získal soud dokazováním právně významných skutkových tvrzení, podle pravidel Metodiky stanoví stupeň (procento) omezení žalobce v obvyklém způsobu života a společenského zapojení v důsledku trvalého poškození žalobcova zdraví. Specifikum činnosti tohoto znalce spočívá v komplexním hodnocení všech aspektů života poškozeného, které je přehledným způsobem uspořádáno na základě osvědčeného systému MKF a které zajišťuje, že při hodnocení uplatněného nároku budou vzaty na zřetel skutečně všechny oblasti společenského uplatnění člověka, počínaje jeho smyslovým vnímáním, duševními schopnostmi, manuálními dovednostmi a pohybovými možnostmi, přes komunikační aktivity, osobní a rodinný život, obstarávání běžných potřeb a záležitostí, vzdělávací a pracovní zapojení, až k životu společenskému a duchovnímu. Posuzování všech aktivit poškozeného vyžaduje, aby znalec dokázal vzít v úvahu skutečně všechny oblasti života člověka a u každé z nich zhodnotil, zda byla poškozením zdraví žalobce zasažena, a pokud ano, do jaké míry (v porovnání s jeho zdravotním stavem před poškozením). Výsledkem je závěr znalce o procentu omezení poškozeného v běžném životě. K výkladu způsobu práce s Metodikou lze v podrobnostech odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021.
Vzhledem k tomu, že hodnocení stavu poškozeného je komplexní, musí se znalec vypořádat i s případným předchorobím poškozeného, za které žalovaný neodpovídá, což lze učinit i tak, že zjistí procento omezení žalobcova zapojení nejprve jen s přihlédnutím k původním omezením a poté i s přihlédnutím k omezením po škodní události a obě zjištěné hodnoty odečte, čímž získá procento omezení poškozeného v běžném životě v příčinné souvislosti se škodní událostí. Znalec sice může soudu předložit i částku výše náhrady, případně navrhnout zvýšení či snížení procentního hodnocení s přihlédnutím k věku poškozeného či jiným okolnostem, zásadně je to však soud, kdo podle závěru znalce o procentu omezení žalobce, eventuálně s přihlédnutím k jeho doporučení, avšak po vlastní úvaze o nutnosti či vhodnosti případné modifikace procentního hodnocení, stanoví příslušnou základní částku finanční náhrady za využití výchozí rámcové částky. K modifikaci výše náhrady podle věku poškozeného, intenzity jeho předchozího společenského zapojení, k jejímu snížení podle §2953 o. z. či zvýšení podle §2957 o. z. je oprávněn pouze soud, který by také měl odůvodnit, z jakého důvodu případně k žádné úpravě základní částky nepřistoupil. Soud by měl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu také kriticky pracovat s obsahem znaleckého posudku, zejména by měl věnovat pozornost otázce, zda znalec skutečně hodnotil odpovídajícím a logicky provázaným způsobem všechny položky oddílu C – aktivity a participace Metodiky a požadovat od znalce vyjasnění případných pochybností.
Tato východiska pro aplikaci Metodiky soudy jsou již v judikatuře Nejvyššího soudu obsažena. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, uveřejněného pod č. 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestněprávní, závěry o výši nemajetkové újmy ve smyslu §2958 obč. zák. provádí výlučně soud, „toliko soud je oprávněn zvažovat okolnosti pro případnou modifikaci zjištěné základní částky, a to na základě individuálního přístupu a zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu. Tudíž jen podle jeho rozhodnutí může být zjištěná částka základního ohodnocení modifikována výjimečnými okolnostmi na straně poškozeného – a) věkem, b) ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti (kariéry) i na straně škůdce – c) důvody podle §2957 obč. zák. Není to tedy znalec, kdo je oprávněn takové částky ve svém znaleckém posudku určovat, protože metodologie znaleckého dokazování vyžaduje, aby jak orgány činné v trestním řízení, tak samotný znalec kriticky hodnotily úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, které znalec svému zkoumání podrobuje. Znalec nemůže sám vyloučit některé z předložených podkladů jen proto, že nezapadají do jím vytyčené verze události. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, bez dalšího důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou (popř. i právní) správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat [srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12 (N 132/70 SbNU 221)]“.
V daném případě žalobce žádá náhradu za ztížení společenského uplatnění, které je následkem porušení jeho zdraví úmyslným trestným činem žalovaného, jenž udeřil žalobce do obličeje baseballovou pálkou. Obtíže, které mu následky tohoto poškození zdraví přináší, popsal žalobce při pohovoru se znalkyní, a soud měl jejich existenci i příčinnou souvislost mezi nimi a útokem žalovaného prokázány nejen znaleckým posudkem znalkyně Laclové, ale též ostatními důkazy (zejména zprávami ošetřujících lékařů žalobce). Znalkyně také při zpracování posudku brala v úvahu zdravotní obtíže žalobce a z nich plynoucí omezení, která útoku předcházela, a která nejsou přičitatelná žalovanému, avšak při stanovení vztahu předchorobí a následků útoku nepostupovala zcela v souladu s pravidly pro práci s Metodikou. Procento omezení žalobce v běžném životě s přihlédnutím k artróze kyčle zvýšila o dvacet procent, procento omezení žalobce pro následky útoku již jen o deset procent (aniž by vysvětlila tento rozdílný přístup), u obou hodnot sama stanovila výši finanční náhrady a odečetla od sebe získané hodnoty. Soud prvního stupně se spokojil s „výpočtem“ znalkyně, který přejal jen s obecným konstatováním, že neshledal důvody pro snížení ani zvýšení náhrady, a ačkoli bylo prokázáno, že k poškození zdraví žalobce došlo v jeho věku 35 let úmyslným trestným jednáním žalovaného, není z rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, zda tyto okolnosti vzal nějakým způsobem v úvahu. Podle zásad pro práci s Metodikou to je však soud, kdo je povinen (a oprávněn) znalcem určené procento obtíží žalobce násobit výchozí rámcovou částkou a zjištěný výsledek teprve podle okolností případu a pravidel Metodiky případně modifikovat. Při práci se znaleckým posudkem soud od znalkyně nepožadoval vysvětlení k hodnocení stupně obtíží v kapacitě a výkonu žalobce v některých položkách, ačkoli v hodnocení některých položek a v jejich vzájemném vztahu se zdá být rozpor. Znalkyně například neshledala u žalobce žádnou obtíž v myšlení, čtení, řešení problémů a rozhodování či zvládání obtíží a jiných psychických nároků (položky 163, 166,175, 177 a 240), ačkoli jeho zdravotní problémy jej podle jejích zjištění mají limitovat v soustředění pozornosti (položka 160). Odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil a spokojil se s jeho odkazem na znalecký posudek.
Takový postup je ze shora uvedených důvodů nesprávný a rozporný se shora citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017. Mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky je nesprávným použitím Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci §2958 o. z.
Uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl tedy naplněn, Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.); tyto důvody přitom platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu