ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2983.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2983/2021-642
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) L. Č. , narozený XY, bytem XY, a b) E. H. , narozená XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti žalovaným: 1) AGEL Středomoravská nemocniční a. s. , se sídlem Mathonova 291/1, Krasice, Prostějov, IČO 27797660, zastoupená JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 2, Praha 1, a 2) Nemocnice Olomouckého kraje, a. s. , se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc – Hodolany, IČO 26873346, zastoupená JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 99/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 Co 18/2021-606, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 Co 18/2021-606, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Nezletilý AAAAA (pseudonym.) se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 21. 5. 2008 domáhal ochrany svých osobnostních práv, do nichž žalované měly zasáhnout nesprávným způsobem jeho léčby s následkem trvalého poškození jeho zdraví. Žádal finanční zadostiučinění ve výši 15 000 000 Kč podle §13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalobce zemřel dne 30. 10. 2015, tedy v průběhu řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 10. 2019, č. j. 23 C 99/2008-355, rozhodl, že v řízení na místo s dosavadním žalobcem bude pokračováno s jeho rodiči, žalobcem a) a žalobkyní b), kteří jsou podle výsledku dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 22 D 1506/2015 jeho dědici. Poté rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 23 C 99/2008-582, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 Co 18/2021-606, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že právo na peněžité zadostiučinění podle §13 obč. zák., jakožto právo úzce spjaté s osobou fyzické osoby zaniká její smrtí bez ohledu na to, bylo-li před její smrtí uplatněno u soudu či nikoli. Proto řízení, v němž bylo takové právo uplatněno, musí po smrti žalobce být zastaveno podle §107 odst. 1 a 5 o. s. ř. K tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 293/2018, a dodal, že ke změně právní úpravy přechodu práv na ochranu osobnosti došlo až s účinností od 1. 1. 2014, přijetím §1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“).
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z toho, že odvolací soud právní otázku, na které napadené rozhodnutí závisí, vyřešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 293/2018, a usnesením ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016. Nevzal totiž v úvahu znění §1475 odst. 2 o. z., podle něhož pozůstalost tvoří i práva vázaná výlučně na osobu zůstavitele, pokud byla zůstavitelem před jeho smrtí uplatněna žalobou u soudu. Právo na ochranu osobnosti je právo vázané výlučně na osobu, avšak v projednávané věci uplatnil žalobce toto právo u soudu jako orgánu veřejné moci, a proto je součástí pozůstalosti. Dovolatelé proto navrhli, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že žádné z žalobci označených rozhodnutí dovolacího soudu na nyní projednávanou věc nedopadá. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3556/2016 se týkalo práva na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, avšak žalobce nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění u soudu uplatnil samostatnou žalobou, která byla již pravomocně zamítnuta. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 293/2018 se týkalo nároku na náhradu za útrapy spojené s úmrtím osoby blízké. Podle komentáře k §1475 odst. 2 o. z. právo na ochranu osobnosti podle §82 odst. 1 o. z. zaniká smrtí člověka. Žalovaná 1) navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř. a je i důvodné, neboť odvolací soud posoudil otázku přechodu práva na finanční zadostiučinění za zásah do osobnosti člověka v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda pozůstalost ve smyslu §1475 odst. 2 o. z. tvoří i právo na zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, bylo-li uznáno či uplatněno u orgánu veřejné moci, a zda lze ustanovení §1475 odst. 2 o. z. na základě přechodného ustanovení §3069 o. z. aplikovat také na případy, kdy k zásahu do osobnostních práv i k jejich uplatnění u soudu došlo v době do 31. 12. 2013, zatímco v době po tomto datu zásahem dotčená osoba zemřela. Dovolací soud již v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016, uveřejněném pod číslem 133/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že na dědice poškozeného, který utrpěl újmu na zdraví v době do 31. 12. 2013, přechází děděním nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle §444 odst. 1 obč. zák., jestliže poškozený zemřel po uvedeném datu, avšak tyto nároky za svého života uplatnil u soudu. Tehdy totiž právo poškozeného na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění smrtí poškozeného nezaniká a v plné výši se stává předmětem dědického řízení za podmínek uvedených v §1475 odst. 2 o. z. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3402/2019, bylo-li právo na zadostiučinění za zásah do osobnostních práv člověka neoprávněným omezením jeho osobní svobody v letech 2013 a 2015 (zásadně vázané na osobu zůstavitele) uplatněno u orgánu veřejné moci (soudu) za života zůstavitele, patří v souladu s §1475 odst. 2 o. z. do pozůstalosti zůstavitele. Stejně tak je třeba uzavřít v nyní projednávané věci, že i právo na finanční zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, k němuž došlo poškozením zdraví zůstavitele do 31. 12. 2013, uplatněné u soudu za jeho života, patří podle §1475 o. z. do pozůstalosti zůstavitele, zemřelého po 1. 1. 2014. Srovnání nyní uplatněného nároku s nárokem na ochranu osobnosti podle §82 o. z. je nepřípadné zejména vzhledem k tomu, že cestou finančního zadostiučinění za poškození zdraví podle §13 obč. zák. bylo rozhodováno o nárocích, které jsou od 1. 1. 2014 upraveny v §2958 o. z.
Žalobci a) a b) tedy jsou jako dědici původního žalobce jeho právními nástupci, o jejich procesním nástupnictví v tomto řízení bylo již rozhodnuto soudem prvního stupně, proto zde nebyl důvod ke zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení ve smyslu §219a a §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Odvolací soud, který nevzal v úvahu citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, se při řešení otázky právního nástupnictví v dané věci odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, jeho rozhodnutí je proto nesprávné.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, č. j. 23 C 99/2008-582, rozhodne věcně. Rozhodne též o nákladech řízení včetně řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu