ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3210.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3210/2020-779
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: J. M. , narozená XY, bytem XY, zastoupená prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Botičská 1936/4, 128 00 Praha 2, proti žalovaným: 1. P. J. , narozený XY, bytem XY, 2. T. O. , narozená XY, bytem XY, oba zastoupení JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Medkova 913/48, 149 00 Praha 4, a 3. STAVO - H CZ, s.r.o. , IČO 26069865, se sídlem 391 36 Sudoměřice u Tábora 23, zastoupená Mgr. Vladimírem Štolem, advokátem se sídlem Převrátilská 330/15, 390 01 Tábor, o 1 197 028 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Mě stského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 11 Co 395/2019-694 , o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 11 Co 395/2019-694, se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 11 Co 395/2019-694, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2019, č. j. 27 C 104/2011-581, ve výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 1 197 028 Kč s příslušenstvím, změnil jej v nákladových výrocích tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení 1. žalovanému 231 884,40 Kč, 2. žalované 248 098,40 Kč a 3. žalované 329 030,46 Kč a státu (výše náhrady nákladů řízení státu byla stanovena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2020, č. j. 27 C 104/2011-709, částkou 24 711,50 Kč), a uložil žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.žalovanému 38 768,40 Kč, 2. žalované 38 768,40 Kč a 3. žalované 26 659,93 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání a současně navrhla odložení jeho vykonatelnosti s tím, že hrozbu závažné újmy spatřuje v tom, že v případě nahrazení značně vysokých nákladů řízení žalovaným by jí, v případě úspěchu v dovolacím řízení, nemusely být zaplacené částky žalovanými vráceny.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17).
Na podkladě shora stanovených kritérií Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že dovolání žalobkyně nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné subjektivně i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v §238 o. s. ř.), podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Zbývá posoudit, zda je splněno i kritérium hrozící závažné újmy.
K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uvést potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu. Žalobkyně však svůj návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnila pouze obavou z toho, že v případě úspěchu v dovolacím řízení by se jí vyplacené plnění nemuselo vrátit. Tuto obavu však nepodložila žádnými skutečnostmi a nic, co by svědčilo o případné nesolventnosti žalovaných, nevyplývá ani z obsahu spisu.
Jestliže podání včasného a projednatelného dovolání nezakládá možnost automatického odkladu vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a dovolatelka neprokázala závažnost hrozící újmy, nejsou podmínky pro odklad vykonatelnosti splněny.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl [§243 písm. a) a b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2021
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu