ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3231.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3231/2020-450
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobkyně: DATA SYSTEM SOLUTIONS s. r. o., se sídlem Na Bulánce 619, Čerčany, IČO 27617891, zastoupená Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Státní zdravotní ústav, příspěvková organizace, se sídlem Šrobárova 49/48, Praha 10, IČO 75010330, zastoupený Mgr. Michalem Trkalem, advokátem se sídlem Plzeňská 168/27, Praha 5, o zaplacení 182.115 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 16/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 72 Co 436/2019-428, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 72 Co 436/2019-428, byl potvrzen zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2019, č. j. 34 C 16/2016-384, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že v daném případě nebyly shledány podmínky pro naplnění předsmluvní odpovědnosti dle §1729 odst. 1 o. z., neboť kontraktační proces nedospěl do fáze očekávatelného uzavření smlouvy a žalovaný měl spravedlivý důvod pro ukončení jednání o smlouvě.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání, neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolacím soudem by měla být právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka dále tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na případ lze ale vztáhnout i další závažný důvod, že daná problematika zcela nebyla dovolacím soudem řešena. Odvolací soud řádně nezohlednil všechny zmiňované relevantní důkazy a nevypořádal se s námitkami žalobkyně uplatněnými v odvolání. Dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam z důvodu nesprávné aplikace hmotného práva. Otázku zásadního právního významu spatřuje dovolatelka mj. v tom, že daný případ generuje několik právně významných bodů (otázek) k řešení, kterými jsou překvapivost rozhodnutí, hranice vzniku předsmluvní odpovědnosti a vztah zadávacího řízení a civilního řízení o náhradu škody. Navrhla proto, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a následně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak než odvolací soud, zjevně se nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť uvedený předpoklad neodpovídá ani jednomu z kritérií taxativně uvedených v §237 o. s. ř. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak než rozhodl odvolací soud v dané věci, se zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu §237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Ačkoli k výkladu §1729 o. z. již existuje četná judikatura dovolacího soudu, dovolatelka ani nekonkretizovala, zda se jí předestřené otázky vztahují k této rozhodovací praxi, či zda se má jednat o otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Vytýkané námitky navíc představují vady řízení, jež samy přípustnost dovolání založit nemohou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je podle aplikovatelné právní úpravy dovolání bez právního významu.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), anebo odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený požadavek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání však dovolatelka nesplnila. Dovolání postrádá rovněž vymezení rozsahu, v jakém je dovolací přezkum požadován.
Dovolatelka dále uvádí, že se v dané věci odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétní judikaturu dovolacího (i Ústavního) soudu však vymezila pouze v námitce vůči nákladovému výroku, proti němuž však dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (ve znění od 30. 9. 2017) není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu