ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3531.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3531/2020-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. V. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Kateřinou Mayerovou Bitterovou, advokátkou se sídlem Baarova 1594/16, Teplice, proti žalované: Schlieger, s. r. o., IČO 28787803, se sídlem Sokolohradská 1728, Chotěboř, zastoupená JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, o 73 523,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 C 81/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 95 Co 41/2020-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 5 276 Kč k rukám jeho advokátky Mgr. Kateřiny Mayerové Bitterové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem pro uznání ze dne 3. 12. 2019, č. j. 71 C 81/2018-29, uložil žalované zaplatit žalobci 73 523,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 1. 2018 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak podle §153a odst. 3 o. s. ř. o žalobě na náhradu škody způsobené poškozením domu žalobce při žalovanou prováděné opravě solární soustavy umístěné na domě, neboť žalovaná se ve lhůtě 30 dnů od doručení kvalifikované výzvy podle §114b o. s. ř. dne 25. 10. 2019 do její datové schránky nevyjádřila a podmínky pro jeho vydání byly splněny.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 95 Co 41/2020-59, potvrdil rozsudek pro uznání a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nepřisvědčil argumentaci žalované, že žaloba neobsahovala všechny právně významné skutečnosti, a proto soud prvního stupně neměl vydávat kvalifikovanou výzvu. Žaloba měla veškeré náležitosti, byla určitá, srozumitelná a netrpěla vadami, které by bránily pokračování v řízení, a tudíž ani vydání kvalifikované výzvy. Tu je možné vydat, jsou-li žalobou dostatečně vylíčeny rozhodující skutečnosti ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř., které činí žalobu projednatelnou. Žalobní nárok vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, žalobce vylíčil dostatečně rozhodující skutečnosti, popsal okolnosti protiprávního jednání žalované, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a škodou, dále označil důkazy, jichž se dovolával, a z žaloby tak bylo jednoznačně patrno, čeho se domáhá. Žaloba byla projednatelná a poskytovala dostatečný základ pro vydání kvalifikované výzvy podle §114b odst. 1 o. s. ř. a následné vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2387/2018, a ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2295/2003) a rozhodovací praxe Ústavního soudu (odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. I ÚS 1261/15). Odvolací soud nerozlišil mezi vadou žaloby z procesního hlediska podle §43 odst. 2 o. s. ř. a vadou žaloby z hlediska možnosti vydání kvalifikované výzvy podle §114b o. s. ř. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2387/2018 není pro posouzení možnosti vydat kvalifikovanou výzvu relevantní, že nebylo potřeba odstranění vad žaloby postupem podle §43 o. s. ř. Žaloba neobsahovala všechny právně významné skutečnosti, které by umožnily využít kvalifikované výzvy, zejména neobsahovala určení subjektu, který se dopustil protiprávního jednání, a žalovaná škoda byla v rozporu s tvrzeními žalobce o její výši. V žalobě zůstala zcela bez povšimnutí otázka příčinné souvislosti, načež odvolací soud dospěl k chybnému závěru, že příčinná souvislost z tvrzení žalobce vyplývá. Příčinná souvislost musí být především prokázána, tj. musí být v žalobě uvedeny konkrétní skutečnosti a důkazy, na jejichž základě má být prokázána. Dovolatelka navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Žalobce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl odmítnutí dovolání, případně jeho zamítnutí, pokud by bylo dovolacím soudem shledáno přípustným.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Předpokladem pro vydání tohoto usnesení není pouze povaha věci vyžadující mimořádně obtížné zjišťování skutkového stavu, ale jeho vydání odůvodňují také takové okolnosti případu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že - ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou - tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Vydání usnesení podle §114b o. s. ř. je vyloučeno jen ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004 , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 173/2004). Žalobu o náhradu škody způsobené při provádění díla nelze považovat za zcela jednoduchou věc nevyžadující podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání.
K přípravě jednání – a v jejím rámci též k vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. – soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě. Má-li žaloba vady, soud žalobu odmítne, nebyla-li přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 968/2003, ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3937/2015, případně ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 504/2016). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor, resp. z žaloby nevyplývá vztah mezi skutkovými tvrzeními a petitem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4414/2015, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003). Jsou-li tyto náležitosti žaloby splněny, je soud oprávněn kvalifikovanou výzvu podle §114b odst. 1 o. s. ř. vydat. Rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř. lze vyhovět pouze žalobě, která je nejen dostatečně určitá a srozumitelná, ale obsahuje skutková tvrzení, z nichž vyplývá žalobou uplatněný nárok, odpovídající skutkové podstatě konkrétní hmotněprávní normy. Taková tvrzení pak soud může pokládat za nesporná, dokazování neprovádí a rozhodne na základě zákonné fikce uznání uplatněného nároku žalovaným.
V daném případě žalobce podal žalobu, která obsahovala veškeré zákonné náležitosti ve smyslu §79 o. s. ř., nejednalo se o žalobu neurčitou, nesrozumitelnou či nejasnou. Dostatečně v ní vylíčil skutková tvrzení nezbytná pro právní posouzení věci, zejména označil odpovědnou osobu (po částečném zpětvzetí žaloby určil výlučně žalovanou jako škůdce), popsal protiprávní jednání (žalovaná prostřednictvím subdodavatele prováděla opravu solární soustavy na domě, při které subdodavatel poškodil střechu provrtáním střešní fólie) a škodu (poškození střešní konstrukce při opravě a poškození tepelné izolace zatékáním vody, která vyčíslil znaleckým posudkem). Těmto tvrzením odpovídal navrhovaný petit (uložení povinnosti zaplatit škodu ve výši určené znaleckým posudkem), včetně tvrzení umožňujících učinit závěr o příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a škodou na domě (škoda vznikla v důsledku poškození střechy při montáži solárního systému a následného zatékání vody děrami ve střešní fólii).
Odvolací soud se tedy neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se ke splnění podmínek pro vydání kvalifikované výzvy a následně rozsudku pro uznání. Tento závěr není v rozporu s žalovanou předloženými rozhodnutími Nejvyššího soudu, která jsou s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu a sama ji shodně shrnují. Navíc se v těchto rozhodnutích soudy zabývaly určitostí a úplností žalob na nahrazení projevů vůle žalovaného podle zákona č. 428/2012 Sb. a zákona č. 229/1991 Sb., což je situace zcela odlišná od žaloby v nyní projednávané věci. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1261/15 není případný, neboť v něm Ústavní soud hodnotil splnění podmínek k vydání rozsudku pro uznání u žaloby o výživné. V nyní posuzované věci uplatněný nárok na náhradu škody není v rozporu s hmotným právem a nejedná se o věc, v níž by nebylo možno uzavřít a schválit smír (§153b odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy k žalobě nevyjádřila. Byly tak splněny podmínky §153a odst. 3 o. s. ř.
Ze všech těchto důvodů dovolací soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu