ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.366.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 366/2021-406
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Ovesná 356/7, Ostrava, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1, o zaplacení 2.001.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 27/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2019, č. j. 58 Co 109/2019-307, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, č. j. 13 C 27/2013-272, zamítl žalobu o zaplacení 2.001.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce utrpěl škodu na zdraví dne 17. 9. 2006 při dopravní nehodě způsobené řidičem pojištěným pro případ odpovědnosti za škodu u žalované. V důsledku jeho nehody a dlouhého léčení mu ušel zisk ze tří zakázek, jež nemohl realizovat. Obvodní soud uzavřel, že žalobce i po úrazu dál podnikal, dosahoval vyšších výnosů, samotné práce vykonával prostřednictvím spolupracujících osob již před úrazem, a tedy nebylo prokázáno, že by mu ušel zisk v příčinné souvislosti s nehodou. Zakázku od společnosti OBI získal žalobce až po úraze a od počátku počítal s účastí subdodavatelů, rozhodnutí ji zcela přenechat učinil bez souvislosti s úrazem. Zakázku pro společnost Vítkovice Heavy Machinery, a. s., rovněž vykonávali jeho pracovníci a mohl ji řídit na dálku. Ani v případě stavby domu manželů XY nebyl prokázán vznik škody, žalobce přes poučení nebyl schopen vysvětlit, jak k částce 300.000 Kč dospěl a v čem měla spočívat. Pro nadbytečnost nezkoumal podíl žalobce na vzniku nehody.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2019, č. j. 58 Co 109/2019-307, potvrdil napadený rozsudek obvodního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením, že žalobce neprokázal ani vznik škody, ani příčinnou souvislost s úrazem. Dále odvolací soud připomenul judikaturu dovolacího soudu k nároku na ušlý zisk, a že důkazní břemeno k prokázání jistého zvýšení majetkového stavu v budoucnu leží na poškozeném. Odvolací soud odmítl námitky žalobce, že měli být v řízení vyslechnuti jiní svědci a že se tak nemělo stát před dožádaným soudem, neboť tento postup navrhl sám žalobce a jeho právní zástupkyně byla přítomna u všech úkonů a neprotestovala ani proti identitě svědka, ani proti výslechu dožádaným soudem. Ve vztahu ke všem tvrzeným zmařeným zakázkám uvedl odvolací soud, že měly být realizovány prostřednictvím spolupracovníků žalobce, který netvrdil ani neprokázal, že by se na jejich plnění měl podílet sám svou pracovní činností, nýbrž je pouze organizačně zajišťovat a koordinovat, v čemž mu úraz nezabránil, ačkoli by musel vynaložit zvýšené úsilí.
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda příčinnou souvislost mezi škodní událostí a vznikem škody spočívající v ušlém zisku z poškozeným získané ale jím nerealizované zakázky vylučuje bez dalšího okolnost, že poškozený zakázku získal až po škodní události, jež dosud nebyla dovolacím soudem řešena. A dále otázky procesního práva, za jakých podmínek může soud rozhodnout v neprospěch účastníka z důvodu neunesení důkazního břemene, jíž odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolatel připomenul svá žalobní tvrzení ohledně ušlého zisku z jednotlivých zakázek, jež měl realizovat. Odmítl závěr odvolacího soudu, že nebyl aktivně legitimován k uplatnění nároku na náhradu ušlého zisku ze zakázky pro obchodní centrum OBI, neboť došlo k záměně obchodní firmy a jména podnikající fyzické osoby. Dále má dovolatel za to, že řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, neboť dovolatel navrhoval výslech jiného svědka a tento výslech nebyl uskutečněn, ačkoli jím měl být prokázán ušlý zisk dovolatele. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není dle §237 o. s. ř. přípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že dovolatel neprokázal ani vznik škody, ani příčinnou souvislost mezi škodní událostí a tvrzeným vznikem škody. Již soud prvního stupně konstatoval, že dovolatel i před úrazem při realizaci stavebních zakázek předmětné práce osobně nevykonával, ale zajišťoval je organizačně a samotnou práci realizovali jeho spolupracovníci (ať už jako jeho zaměstnanci či jako OSVČ). Na základě tohoto skutkového zjištění, které dovolatel v dovolání ani nezpochybnil, uzavřel obvodní soud, že dovolatel po úrazu dál podnikal, zajišťoval organizační zabezpečení prací, a mezi úrazem a tvrzeným vznikem škody tedy není příčinná souvislost, a odvolací soud se s tímto posouzením ztotožnil. Tvrzení dovolatele, že předmětné zakázky měl realizovat osobně a že bez jeho osobní přítomnosti je nebylo možné splnit, vyvrátili právě jeho spolupracovníci. V řešení dovolatelem předestřené otázky tedy rozhodnutí odvolacího soudu jednak nespočívá, jednak dovolatel sice vymezil otázku, v jejímž řešení spatřuje přípustnost dovolání, nesprávné právní posouzení však vyvozuje z jiných okolností. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Rovněž vady řízení nejsou způsobilým předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (ve znění od 1. 1. 2013).
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu