ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3864.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3864/2020-666
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. K., narozen XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem Lannova tř. 14/9, České Budějovice, proti žalovaným: 1) J. Š., narozený XY, bytem XY, zastoupený opatrovníkem statutárním městem České Budějovice, sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 1,2, České Budějovice, zastoupený Mgr. Martinem Cyprisem, advokátem se sídlem Krajinská 244/17, České Budějovice, a 2) Dětský domov, Žíchovec 17, se sídlem Žíchovec 17, Strunkovice nad Blanicí, IČO 63284383, zastoupený JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem Nádražní 1988, Písek, o zaplacení 1.016.925 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 284/2015, o dovolání žalobce a žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2020, č. j. 8 Co 182/2020-571, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2020, č. j. 8 Co 182/2020-571, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil vůči žalovaným nárok na náhradu škody na zdraví způsobené fyzickým napadením žalobce žalovaným 1), který je v péči žalovaného 2).
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 15 C 284/2015-525, v části řízení zastavil, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 617.925 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání obou žalovaných změnil Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 8 Co 182/2020-571, rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba vůči žalovanému 2), ve vztahu k žalovanému 1) jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal odpovědnost žalovaného 2) za jednání žalovaného 1), neboť nezanedbal náležitý dozor.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaný 1), který současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Žalovaný 1) k návrhu na odklad vykonatelnosti pouze sdělil, že jej již právní zástupce žalobce vyzval k zaplacení náhrady nákladů řízení a upozornil na možnost nařízení exekuce. V dovolání uvedl, že je nemajetný, výše náhrady je pro něj likvidační pro budoucí život a jeho životní situace vznikla jednáním jeho rodičů, nikoli jeho samotného.
Žalobce ani žalovaný 2) ve svých vyjádřeních k dovolání žalovaného 1) k návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku neuvedli ničeho.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
Peněžité plnění z povahy věci je zásadně vratné, tudíž nedoloží-li zavázaný ohrožení jeho návratnosti, popřípadě ohrožení výživy své nebo na něm závislých osob, nelze odklad vykonatelnosti povolit. V projednávané věci však žalovaný 1) svůj návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nijak neodůvodnil, neuvedl v něm své majetkové poměry ani jiné skutečnosti (např. insolventnost žalobce), z nichž by bylo možno hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí dovodit a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu. Pokud je žalovaný 1) nemajetný, nemá žádný postižitelný majetek, pak není zřejmé, jaká újma by mu výkonem rozhodnutí mohla vzniknout.
Jelikož podání včasného a projednatelného dovolání možnost automatického odkladu vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá a žalovaný 1) svůj návrh na odklad vykonatelnosti nijak neodůvodnil a neprokázal své majetkové poměry, podmínky pro odklad vykonatelnosti nejsou splněny.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalovaného 1) na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu