ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.4170.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 4170/2019-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A. D. , narozená XY, bytem XY, zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Zahradníkem, se sídlem Vágnerova 1037/6, Praha 9, proti žalované: I. W. , advokátka se sídlem XY, o 320.000 Kč s příslušenstvím, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a.s . , se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, zastoupená advokátkou JUDr. Danielou Maršálkovou, se sídlem Vladislavova 1388/6, Praha 1, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2019, č. j. 8 Co 126/2019-179, takto:
I. Vstup společnosti Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované se připouští .
II. Dovolání se odmítá.
III. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.955 Kč do pěti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jakuba Zahradníka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 7. 2. 2019, č. j. 15 C 178/2017-131, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 320.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Požadovaná částka představuje škodu, kterou měla žalovaná advokátka způsobit žalobkyni jako její právní zástupkyně v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 129/2011, neboť v důsledku jejího pochybení nebylo vypořádáno nájemné vybírané manželem žalobkyně za užívání nemovitosti ve společném jmění manželů od jeho zániku dne 29. 3. 2011 do vypořádání ke dni 30. 3. 2015 v celkové výši 640.000 Kč. Podle žalobkyně žalovaná nesprávně opomněla zahrnout podíl z nájmu do dohody o smíru, jíž bylo skončeno řízení o vypořádání společného jmění. Následně zahájené řízení, jímž měl být samostatně vznesen požadavek na tuto částku, pak bylo zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, žalovaná proti usnesení o zastavení řízení nepodala odvolání a žalobkyni o výsledku informovala až po delší prodlevě. Soud nepovažoval za naplněné předpoklady vzniku odpovědnosti advokáta za škodu ve smyslu §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Z obsahu spisu vedeného ve věci vypořádání společného jmění manželů se podává, že do majetku ve společném jmění bylo zahrnuto i vypořádání nájemného inkasovaného bývalým manželem a nájemné se mohlo odrazit v konečném ocenění nemovitosti, navíc nelze automaticky vycházet z toho, že by žalobkyně měla právo na částku odpovídající polovině nájemného jako výnosu ze společné věci. Uzavřený smír byl přitom výsledkem dohody účastníků a jeho platnost nebyla nijak zpochybněna. Nebylo prokázáno ani to, že by žalovaná žalobkyni poskytla škodlivou radu stran uzavření nevýhodného smíru, přičemž soud vzal v potaz okolnost, že s ohledem na urgence žalobkyně žalovaná následně podala další žalobu, nicméně v daném řízení žalobkyni nevznikly žádné náklady. Soud tudíž neshledal, že by žalovaná porušila své povinnosti, a současně měl za to, že i v případě jejího pochybení by nebyla dána příčinná souvislost s tvrzenou škodou.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 7. 2019, č. j. 8 Co 126/2019-179, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 320.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že poměrná část výnosu za nájem prostor ve společném jmění manželů nebyla zahrnuta do vypořádání společného jmění a nebyla vypořádána v rámci uzavřeného soudního smíru, přičemž sama žalovaná v dopise oznamujícím vedlejší účastnici pojistnou událost uvedla, že žalobkyni před uzavřením ubezpečila, že se výnosů z pronájmu bude domáhat samostatnou žalobou. Nebyly-li přitom výnosy ze zaniklého společného jmění zohledněny v rámci jeho vypořádání, mohly být následně předmětem samostatného řízení. Žalovaná však pozdější žalobu koncipovala jako návrh na vypořádání společného jmění účastníků s povinností bývalého manžela zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu z titulu zaniklého společného jmění 320.000 Kč, což nezbytně vedlo k zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žalovaná přitom nevyužila možnosti podat odvolání proti usnesení o zastavení řízení a v rámci odvolací lhůty případně změnit žalobu z hlediska jejího skutkového základu. Okolnost, že bývalý manžel žalobkyně pobíral v období od 29. 3. 2011 do 30. 3. 2015 nájemné za pronájem prostor náležících do nevypořádaného společného jmění, přitom v řízení nebyla jakkoliv zpochybněna, a tedy ani právo žalobkyně na poměrnou část z takto získané sumy. Pro žalobkyni jako pro osobu práva neznalou pak znamenal výsledek řízení o dodatečném vypořádání společného jmění manželů nepochybně definitivní zánik možnosti uplatnění tohoto nároku vůči bývalému manželovi, neobstojí tedy argument, že žalobkyně i poté měla možnost podat žalobu na zaplacení uvedené částky proti bývalému manželovi.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s odůvodněním, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka mu vytkla, že nevzal v potaz, že nejen v době zastavení řízení o návrhu na dodatečné vypořádání společného jmění manželů dne 14. 10. 2015, ale ještě ani v době podání nyní projednávané žaloby neuplynula tříletá lhůta k podání žaloby na zaplacení sporné částky vůči bývalému manželu žalobkyně (jež podle ní marně uplynula až dne 23. 4. 2018). Přetrvávající hmotněprávní nárok přitom vylučoval vznik škody v době podání žaloby na náhradu škody proti advokátce. Ještě před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti manželu byla žalobkyně zastoupena jiným advokátem, nemůže tak obstát úsudek odvolacího soudu, že pro ni jako právního laika znamenal výsledek řízení o dodatečném projednání vypořádání společného jmění definitivní zánik možnosti uplatnění nároku vůči jejímu manželovi. Dovolatelka míní, že je třeba zodpovědět odvolacím soudem opomenutou otázku, zda její pochybení mohlo být příčinou vzniku majetkové újmy žalobkyně, v čemž poukazuje na závěr, že vznik škody na straně věřitele v takovýchto případech předpokládá, že právo na plnění proti dlužníkovi nebylo řádně uspokojeno, nebylo u soudu řádně a včas uplatněno a nelze je již na dlužníkovi vymáhat, protože v soudním řízení by se úspěšně bránil námitkou promlčení a dobrovolně plnit odmítá. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud posoudil otázku nároku na výnosy z věci ve společném jmění manželů od jeho zániku do vypořádání v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí reprezentovanou rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3210/2018, sp. zn. 22 Cdo 5703/2015, sp. zn. 22 Cdo 2434/2014, sp. zn. 22 Cdo 4280/2015, sp. zn. 22 Cdo 3379/2014 či sp. zn. 22 Cdo 3395/2012. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalobkyně, která zpochybnila opodstatněnost argumentů dovolatelky a zdůraznila zejména, že pokud ji žalovaná nepoučila o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení, v němž by dosáhla vypořádání výnosů, postupovala chybně a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobkyni škoda. Ostatně žalovaná v přípise pojistiteli odpovědnosti toto své pochybení sama uznala. Otázka příčinné souvislosti pak není otázkou právní, kterou by měl dovolací soud řešit, nýbrž otázkou skutkovou, pro niž přípustnost dovolání založit nelze. Odvolací soud se proto neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe a dovolání by mělo být odmítnuto, případně zamítnuto.
V průběhu dovolacího řízení oznámila podáním ze dne 17. 12. 2019 dosavadní vedlejší účastnice na straně žalované, Generali Pojišťovna a.s., IČO 61859869, že z řízení vystupuje a nadále již nebude účastna řízení, což soud vzal na vědomí.
Podáním ze dne 9. 1. 2020 Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, zastoupená advokátkou JUDr. Danielou Maršálkovou, se sídlem Bílkova 132/4, Praha 1, oznámila svůj vstup do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované. Svůj postup zdůvodnila tím, že je nástupkyní společnosti Generali Pojišťovna a.s., IČO 61859869, s níž dne 4. 7. 2019 uzavřela s účinností ke dni 21. 12. 2019 smlouvu o převodu pojistného kmene, na základě níž odkoupila od této společnosti její pojistný kmen a vstoupila do postavení pojistitele ve všech pojistných smlouvách uzavřených Generali Pojišťovnou a.s. s výjimkou smluv výslovně z převodu vyloučených. Uvedené doložila kopií notářského zápisu ze dne 21. 12. 2019 zachycující doklad o koupi předmětu prodeje pojistného kmene mezi Generali Pojišťovnou a.s., IČO 61859869, jako prodávající, a Českou pojišťovnou a.s. (jejíž firma byla k uvedenému dni změněna na Generali Česká pojišťovna a.s.), IČO 45272956, jako kupující.
K oznámení o přistoupení Generali Česká pojišťovna a.s. se vyjádřila žalobkyně, jež poukázala na to, že pojišťovna s ní již dříve komunikovala a vyplatila jí pojistné plnění, přičemž má-li za to, že se tak stalo neprávem, měla by je vymáhat regresně po své klientce, tj. žalované a nikoliv je nárokovat zpět jako vedlejší účastník. Jednání pojišťovny má tak žalobkyně za nemravné, odporující zásadám spravedlnosti i principům fungování právního státu a s jejím přistoupením do řízení na pozici vedlejšího účastníka nesouhlasí.
Generali Česká pojišťovna a.s. se následně vyjádřila k podanému dovolání, podpořila argumentaci dovolatelky a akcentovala, že v projednávané věci nebyly naplněny předpoklady vzniku tvrzené škody.
Dříve, než Nejvyšší soud přistoupil k posouzení dovolání, zabýval se s ohledem na nesouhlas žalobkyně přípustností vedlejšího účastenství podle §243b o. s. ř. ve spojení s §93 o. s. ř.
Podle §93 odst. 1 o. s. ř. se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
V souvislosti s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je právní zájem vedlejšího účastníka dán tehdy, jestliže rozhodnutím ve sporu bude dotčeno jeho právní postavení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2018, ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 131/2000, či ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2616/2019). V dané věci z obsahu spisu (viz již vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě, dále pak zejména vyjádření Generali Pojišťovny, a.s. k pojistné události ze dne 7. 12. 2016 připojené k žalobě, vyjádření téže pojišťovny ze dne 13. 4. 2017 či oznámení této pojišťovny o vstupu do řízení jako vedlejší účastník ze dne 5. 10. 2017) vyplynulo, že právní předchůdkyně pojišťovny Generali Česká pojišťovna a.s. - Generali Pojišťovna, a.s. vystupovala v řízení jako osoba, u níž měla žalovaná sjednané pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu advokacie, což nesporovala ani jedna ze stran sporu. Z doložené listiny pak vyplynulo, že do postavení Generali Pojišťovny, a.s., jako pojistitele vstoupila Generali Česká pojišťovna a.s., která, jak lze usuzovat z podání žalobkyně, již poskytla pojistné plnění. Jelikož předmětem sporu je odpovědnost žalované za škodu, jež měla způsobit při výkonu advokacie žalobkyni, přičemž přistupující účastnici by pak mohla tížit povinnost danou sumu uhradit z pozice pojistitele, pak není pochyb o tom, že se výsledek sporu, tj. včetně rozhodnutí o podaném dovolání, může dotknout jejího postavení, neboť má vliv též na závěr, zda jí vznikla povinnost poskytnout plnění z titulu pojištění či nikoliv. V daném případě tak lze mít zákonem dané podmínky (§93 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s §243b o. s. ř.) pro vstup vedlejší účastnice do řízení za splněné, Nejvyšší soud tedy rozhodl o připuštění vstupu Generali Česká pojišťovna a.s. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), splňující podmínku právního vzdělání ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není však podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť na právní otázce vymezené v dovolání rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a může tak soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř., vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
Dovolatelce lze sice přisvědčit, že při posuzování odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie soud jako předběžnou otázku zkoumá, zda nebýt pochybení advokáta, k uspokojení pohledávky žalobce jeho dlužníkem by došlo, tedy že toto pochybení je rozhodující příčinou vzniku majetkové újmy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2520/2006, publikovaný pod C 6088 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, či usnesení téhož soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 795/2008).
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné řešení otázky promlčení nároku žalobkyně na vypořádání jejího majetkového vztahu s bývalým manželem, přehlíží však, že odvolací soud bez ohledu, zda se nárok žalobkyně na vypořádání spoluvlastnictví k přírůstkům z věci náležející původně do společného jmění manželů za dobu od rozvodu manželství do vypořádání tohoto majetkového společenství promlčel či nikoliv, dovodil ztrátu pohledávky již z té okolnosti, že žalovaná nezabránila pravomocnému zastavení řízení o vypořádání výnosů ze společné nemovitosti a neodvrátila procesní podmínky, které žalobkyni z uplatnění nároku vylučují. Obstojí-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na tento závěr, jehož správnost dovolatelka nenapadá (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. §242 odst. 3 věta první v návaznosti na §241a odst. 3 o. s. ř.), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, č. 55/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, č. 48/2006 Sbírky). Dovolatelkou vymezené (jiné) právní otázky za této procesní situace totiž nemají povahu otázek, jejichž zodpovězení způsobem konvenujícím jejímu pohledu by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o předmětu sporu.
Pro úplnost lze dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu i s další judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1315/2013, Soubor C 14931), podle níž není příčinná souvislost mezi pochybením advokáta a škodou klienta přetržena tím, že klient jako nepoučený laik nepostupoval ve sporu profesně lépe než kvalifikovaný odborník; nelze mu tedy nepřiznat nárok na náhradu škody s poukazem na to, že nevyužil sám právní možnosti, které mu mohly zbývat přes nečinnost advokáta. Takový přístup by kladl přehnané nároky na postup laika a okolnost, že si klient nepočínal odborně zdatněji než jím zmocněný advokát, nemůže představovat příčinu, která by nastoupila nezávisle na prvotní příčině, jíž bylo pochybení advokáta.
Nejvyšší soud z těchto důvodů podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu