ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.419.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 419/2021-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti žalovanému: Společenství vlastníků XY, zastoupený JUDr. Ivou Repa Kremplovou, advokátkou se sídlem Okružní 433/1, Brno, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 190/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2020, č. j. 70 Co 182/2019-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám JUDr. Ivy Repa Kremplové, advokátky se sídlem Okružní 433/1, Brno, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 5. 2019, č. j. 47 C 190/2018-86, zamítl žalobu požadující písemnou omluvu následujícího znění: „ Omlouváme se P. K. za to, že jsme o něm nepravdivě prohlásili, že dne 9. 10. 2016 úmyslně znečistil venkovní podestu a podlahu u schránek ve vstupním vestibulu domu exkrementy “ výrokem I.; dále výrokem II. zamítl požadavek na zveřejnění této omluvy po dobu jednoho roku na webových stránkách žalovaného nacházejících se na www.sousede.cz ; výrokem III. zamítl žalobu požadující, aby žalovaný byl povinen v zápise ze shromáždění žalovaného konaného dne 21. 11. 2016 na straně 6 začernit slova: „a že se jedná o obyvatele jednotky XY uvedeného domu“; výrokem IV. zamítl požadavek, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč jako zadostiučinění a výroky V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud uzavřel, že na schůzi shromáždění žalovaného dne 21. 11. 2016 skutečně došlo k prohlášení o znečištění společných prostor domu, avšak toto prohlášení není nepravdivé, neboť k němu skutečně došlo a to úmyslným jednáním žalobce, který si otíral boty znečištěné psími exkrementy o zem. Jelikož byla zveřejněna pravdivá informace a nebyla intimní či zkreslující, není žaloba na ochranu osobnosti důvodná.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 8. 2020, č. j. 70 Co 182/2019-159, potvrdil napadený rozsudek městského soudu ve výrocích I. až IV. a VI., změnil jej ve výroku V. pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce. Dále se obsáhle vypořádal s námitkou nepoužitelnosti důkazu videozáznamem zachycujícím předmětné znečištění domovních prostor žalobcem a připomněl, že pravdivost proneseného výroku dosvědčili rovněž svědci, kteří kamerový záznam shlédli bezprostředně po znečištění. Závěrem zdůraznil, že neobstojí přesvědčení žalobce, že důvodnost žaloby založí zpochybnění kteréhokoli údaje v tvrzení, neboť klíčové pro věc bylo, že žalobce znečistil společné prostory domu, na jejichž úklid musely být vynaloženy finanční prostředky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, jež dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny. Konkrétně se jedná o otázky, z jakých důvodů je správce osobních údajů oprávněn zachovávat kamerový záznam po lhůtě uložení, a zda může být takový záznam použit jako důkaz v občanském soudním řízení. Dovolatel se domnívá, že kamerový záznam byl žalovaným zpracován v rozporu s právními předpisy, a proto neměl být použit jako důkaz. Vůči rozsudku odvolacího soudu vznáší pouze námitky o nepřípustnosti použití kamerového záznamu a o nedostatku skutkových zjištění z něj učiněných. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že s argumentací dovolatele nesouhlasí, rozsudek soudu prvního stupně považuje za mimořádně pečlivě odůvodněný a odpovídající na všechny aspekty projednávané věci. Námitky dovolatele považuje za šikanózní vůči správci osobních údajů a zcela nepřípadné. Proto navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není dle §237 o. s. ř. přípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti dovolatele žalovaným, neboť předmětný výrok je při nejmenším v podstatné části pravdivým, tedy že došlo ke znečištění společných prostor domu úmyslným jednáním dovolatele, k jehož odstranění byly vynaloženy finanční prostředky.
Na řešení dovolatelem vznesených otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jejich řešení tedy nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. Skutkový závěr o jednání dovolatele učinil soud prvního stupně na základě řady důkazů, kromě předmětného kamerového záznamu také výpovědí svědků K. a K., fakturou za mimořádný úklid ze dne 10. 10. 2016, provozního deníku kamerového systému domu a zápisu ze schůze shromáždění žalovaného ze dne 21. 11. 2016. Neobstojí tedy přesvědčení dovolatele, že zpochybněním použitelnosti kamerových záznamů může dosáhnout odlišného posouzení skutkového stavu, i z něj učiněných právních závěrů, které dovoláním nenapadá. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů, a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišnému skutkovému závěru o původci znečištění. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 3.100 Kč. Advokát žalovaného učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 22. 1. 2021, za který mu náleží odměna podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 4 vyhlášky a náhrada 21% DPH ve výši 714 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu