ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.445.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 445/2021-577
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou se sídlem Na Sklonku 368/9, Praha 5, proti žalovanému: M. L., narozený XY, bytem XY, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 3/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 10 Co 201/2019-561, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastnice nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 6. 2020, č. j. 10 Co 201/2019-561, potvrdil usnesení ze dne 24. 4. 2019, č. j. 8 C 3/2010-528, jímž Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 8 C 3/2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení, v němž se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout při dopravní nehodě dne 26. 10. 2005 v obci XY. S poukazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývajících se důvody pro povolení obnovy řízení odvolací soud vyložil, že důvodem k obnově řízení není okolnost, že po skončení řízení byl vyhotoven znalecký posudek revidující závěry znaleckého posudku provedeného v nalézacím řízení, ani okolnost, že po skončení řízení znalec dospěl k jinému závěru. Žalobce měl možnost seznámit se v předchozím řízení s obsahem znaleckých posudků, jimiž byl proveden důkaz, měl možnost namítat jejich nesprávnost a údaje, které znalci v posudcích uváděli, mohl prověřit a zkontrolovat. Pokud takto nepostupoval, nemůže se domáhat obnovy řízení poukazem na „nové“ skutečnosti spočívající v tvrzených nesprávných údajích o šířce krajnice vozovky, z nichž znalci při vypracování znaleckých posudků vycházeli.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, resp. má být vyřešena jinak. Uvádí, že na základě „nově“ objevených důkazů, jimiž jsou šířka krajnice vozovky a rycí stopy, si nechal znaleckým ústavem ADET zpracovat znalecký posudek, který se ve svých závěrech o průběhu nehodového děje zásadním způsobem rozchází se znaleckými posudky zpracovanými v původním řízení. Důvodem obnovy řízení jsou proto tyto nové důkazy, jež byly objeveny až po právní moci rozhodnutí a jež dovolatel beze své viny nemohl uplatnit v předchozím řízení, nikoli nový znalecký posudek; ten byl pouze ověřením pravosti těchto důkazů. Skutečnost, že šířka krajnice neměří 1,5 m, nýbrž cca 2 m, je důkazem skutečnosti již existující v době původního řízení, avšak nově se objevivší. Dovolatel původně spoléhal na správnost plánku vyhotoveného Policií ČR, avšak teprve při náhodné návštěvě místa nehody po skončení předchozího řízení si uvědomil nesrovnalosti, které pak nechal ověřit zmíněným znaleckým posudkem. Odkazuje proto na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1872/2015, sp. zn. 32 Cdo 4503/2011 a sp. zn. 22 Cdo 2150/2013 a namítá, že rozhodnutí, z nichž vychází odvolací soud, nejsou přiléhavá. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátkou ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou.
Dovolatel za důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení [§228 odst. 1 písmeno a) o. s. ř.], označuje šířku krajnice vozovky (odlišný rozměr zjistil náhodně sám po skončení řízení) a nesprávné zaznamenání a vyhodnocení rycích stop ze strany Policie ČR (tuto okolnost má dokládat nový znalecký posudek). Nejde ovšem o důkazy (jimi jsou nosiče informací, např. výpovědi svědků, listiny, znalecké posudky), nýbrž o skutečnosti, které byly zjišťovány a hodnoceny v předchozím řízení, neboť byly zachyceny v dokladech o vyměření místa nehody a sloužily ke zkoumání nehodového děje, včetně ověření správnosti vyměřené šířky krajnice vozovky, kde došlo k dopravní nehodě. Nesprávnost podkladů či jejich vyhodnocení měl a mohl dovolatel zpochybnit již v původním řízení o náhradě škody, proto jím předložený znalecký posudek není důkazem, který by bez své viny nemohl použít v původním řízení, ani důkazem, který v původním řízení nemohl být proveden. Procesní zavinění účastníka při nesplnění jeho povinnosti tvrzení či důkazní povinnosti z hlediska §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nelze pojímat jako subjektivní, tj. nelze brát zřetel na to, zda a kdy si účastník možnost příslušné procesní aktivity uvědomil. Tvrzené nahodilé zjištění odlišného stavu komunikace, s nímž pracuje předkládaný posudek, ač poměry na vozovce byly součástí skutkových zjištění v předchozím řízení, proto odvolací soud neshledal důvodem pro povolení obnovy řízení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění usnesení z 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněné pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 470/2009).
Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1872/2015 (specifická restituční věc a časově vzdálené historické skutečnosti), ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4503/2011 (nalezení listiny z pozůstalosti), a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2013 (nedostatek procesní aktivity účastníka), není přiléhavý, neboť v nich šlo o skutkově odlišné věci a nelze dovodit, že by se v nyní projednávané věci odvolací soud od závěrů v nich vyjádřených jakkoli odchýlil.
Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, a přestože argumentaci k výroku o náhradě nákladů řízení neuvádí, směřuje dovolání i proti tomuto výroku, což ovšem výslovná dikce §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vylučuje.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce pro nepřípustnost podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu