ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.552.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 552/2021-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. V. , narozený XY, bytem XY, proti žalovanému: T. V. , bytem XY, o náhradu škody , vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 131/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 21 Co 95/2020-276, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. 21 Co 95/2020-276, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 10. 2019, č. j. 7 C 131/2016-233, jímž bylo řízení částečně zastaveno a částečně bylo podání žalobce odmítnuto.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 21 Co 95/2020-276, napadl žalobce dovoláním a současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
S přihlédnutím k §41 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud každý úkon posuzuje podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, považoval dovolací soud podání ze dne 21. 7. 2020, doplněné podáním ze dne 30. 11. 2020, za dovolání, byť takto nebylo označeno. Žalobce v uvedeném podání nesouhlasil s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 21 Co 95/2020-276, a domáhal se jeho zrušení. Podle obsahu podání se proto jedná o dovolání, a to bez ohledu na to, jak je nazváno nebo označováno v jeho textu.
Dovolání směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání žalobce pro absenci základních náležitostí podání. Takové usnesení lze podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost, a proto proti němu není přípustné dovolání [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod č. 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3364/2019, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3457/2019, ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1921/2019, či ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 587/2020) je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá. O žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pak není třeba rozhodovat vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle §238 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druháo. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu