ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.590.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 590/2021-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) M. V. , narozený XY, a b) K. V. , narozená XY, oba bytem XY, proti žalované: Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, IČO 47558415, se sídlem U Stadionu 486, Beroun, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 206/2016, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, č. j. 25 Co 167/2020-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 6. 2020, č. j. 25 Co 167/2020-132, odmítl odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 10. 2019, č. j. 19 C 206/2016-112, jímž bylo řízení částečně zastaveno a částečně bylo podání žalobců odmítnuto.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 202, č. j. 25 Co 167/2020-132, bylo napadeno podáním obou žalobců, podepsaným však jen žalobcem a). S přihlédnutím k §41 odst. 2 o. s. ř., podle něhož každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, považoval dovolací soud podání ze dne 21. 7. 2020, doplněné podáním ze dne 30. 11. 2020, za dovolání, byť je v jeho textu označeno jako žaloba. Žalobce a) v uvedeném podání nesouhlasil s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, č. j. 25 Co 167/2020-132, a domáhal se jeho zrušení. Podle obsahu podání se proto jedná o dovolání, a to bez ohledu na to, že je v jeho textu označeno jako žaloba (to s přihlédnutím nejen k obsahu podání, ale i procesní situaci žalobce).
Dovolání směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání žalobců pro absenci základních náležitostí podání. Takové usnesení lze podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost, a proto proti němu není přípustné dovolání [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání, požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Ačkoli podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod č. 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3364/2019, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3457/2019, ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1921/2019, či ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 587/2020) je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá. O žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pak není třeba rozhodovat vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle §238 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu