ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1274.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1274/2021-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce L. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 770/52, proti žalovanému J. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 770/52, o zaplacení 60.160 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, o návrhu na neúčinnost doručení směnečného platebního rozkazu a o návrhu na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 835/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 4 Co 109/2013-252, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.335,30 Kč k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, advokáta se sídlem v Třebíči, Bráfova 770/52, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 21. 11. 2013, č. j. 4 Co 109/2013-252, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 27. 3. 2013, č. j. 38 Cm 835/2011-185, v části, v níž zamítl žalobu na obnovu řízení, žalobu pro zmatečnost, návrh na neúčinnost doručení a návrh na odklad vykonatelnosti ve věci směnečného platebního rozkazu soudu prvního stupně ze dne 26. 1. 2012, č. j. 38 Cm 835/2011-7; změnil výrok o povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení tak, že jejich výše činí 36.105,48 Kč, a současně mu uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17.176,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalobce.
Výroky o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.”, neboť dovoláním označenou otázku aplikace §150 o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod č. 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je zásada úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.) základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu. Ustanovení §150 o. s. ř., které tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi stranami, ale k řešení situace, v níž jsou dány takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z pečlivého posouzení rozhodných hledisek a musí být náležitě odůvodněn. Důvody hodné zvláštního zřetele přitom mohou vyplývat nejen z majetkových, sociálních, osobních a dalších poměrů všech účastníků, ale v úvahu je třeba vzít i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení, jakož i okolnosti související s předprocesním stádiem sporu včetně chování účastníků v tomto stádiu. Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně posouzení důvodů zvláštního zřetele hodných je dovolací soud oprávněn přezkoumávat pouze tehdy, pokud by byly zjevně nepřiměřené (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 928/2017).
Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel ze zásady úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.); neshledal tedy důvody pro aplikaci §150 o. s. ř. Aplikace §150 o. s. ř. je výjimkou z pravidla, k níž je třeba přistupovat zdrženlivě, a to zejména v případě, kdy nalézací soudy důvody pro aplikaci §150 o. s. ř. neshledají (tento závěr vyplývá i z dovolatelem citovaných rozhodnutí Ústavního soudu – viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07). Žádná ze skutečností, které podle dovolatele zakládají důvod aplikace §150 o. s. ř., není natolik významná, aby bylo možné úvahy nalézacích soudů označit za zjevně nepřiměřené.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí ).
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu