ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1355.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1355/2021-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. K., narozeného XY, bytem XY , zastoupeného Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 633/4, proti žalovanému Společenství vlastníků, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 1144/11 , o zaplacení 53.552,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 230 C 45/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 44 Co 102/2020-245, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 4.308 Kč k rukám JUDr. Ivy Petrové, advokátky se sídlem v Brně, Skopalíkova 1144/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 44 Co 102/2020-245, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2020, č. j. 230 C 45/2018-193, kterým zamítl žalobu na zaplacení 53.552,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 26. 6. 2018 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (zejména ve vztahu k obsahu usnesení shromáždění o proplacení nákladů na výměnu oken). Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu a nevykazují jakýkoliv nesoulad.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že své rozhodnutí řádně neodůvodnil, že se nevypořádal se všemi tvrzeními a zjištěnými skutečnostmi a že řízení bylo postiženo vadami, rovněž uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu má náležitosti stanovené v §157 odst. 1, 2 o. s. ř., dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy významné pro právní posouzení věci a zabýval se všemi relevantními zjištěními.
Dovolatel polemizuje se správnosti právních a skutkových závěrů odvolacího soudu, přípustnost dovolání (jenž je obligatorní součástí dovolání) však vymezuje jen u otázky (o které má za to, že nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu doposud řešena) závaznosti přílohy k pozvánce na shromáždění vlastníků jednotek, na níž není odkazováno v pozvánce ani v usnesení shromáždění vlastníků. Řešení této otázky však přípustnost dovolání nezakládá. Soudní praxe je ustálena v názoru, že soud může posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků pouze v řízení podle ustanovení §1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; v jiném řízení jeho platnost posuzovat nelze, a to ani jako předběžnou otázku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 287/2018). Nadto dovolatel touto námitkou zpochybňuje závěr, který odvolací soud učinil jen „podpůrně“ (tzv. argument „navíc“).
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky výkladu obsahu rozhodnutí přijatého shromážděním (týkající se úhrady nákladů na dříve vyměněná okna). Předně dovolatel ohledně této otázky nevymezuje přípustnost dovolání (nespecifikuje judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud při výkladu této otázky odchýlit); navíc – vezme-li dovolací soud (sám) v úvahu svou rozhodovací praxi - odvolací soud (soud prvního stupně) při výkladu obsahu předmětného rozhodnutí shromáždění tuto praxi respektoval (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, rozsudek téhož soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu