ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1588.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1588/2021-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) H. M. , narozené XY, b) J. M. , narozeného XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, proti žalované I. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntálu, nám. J. Žižky 39/2, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 16/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. ledna 2021, č. j. 69 Co 258/2020-294, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám Mgr. Josefa Blažka, advokáta se sídlem v Bruntálu, nám. J. Žižky 39/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci napadli dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 26. 1. 2021, č. j. 69 Co 258/2020-294, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 23. 6. 2020, č. j. 25 C 16/2017-264, jímž zamítl žalobu na povolení obnovy řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Odvolací soud své rozhodnutí, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, založil na více (na sobě nezávislých) důvodech. Jednak měl za to, že žaloba byla podána opožděně (po uplynutí tří měsíční subjektivní lhůty stanovené v §233 o. s. ř.), a dále, že důvody uváděné žalobci ani přípustnost obnovy nezakládají.
Dovolatelé však zpochybnili toliko druhý závěr odvolacího soudu a přípustnost dovolání vymezili také pouze k otázce, zda důvody, které uvedli, mohou být důvodem obnovy řízení; závěr o (ne)včasnosti podané žaloby nezpochybnili, ani k této otázce nevymezili přípustnost dovolání.
Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí žaloby), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016).
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Obstojí-li právní názor odvolacího soudu (proto, že nebyl dovoláním napaden), že žalobu na obnovu řízení podali žalobci až po uplynutí tří měsíční lhůty stanovené v §233 odst. 1 o. s. ř., tedy opožděně, nemůže věcný přezkum napadené právní otázky výsledek sporu ovlivnit, a dovolání je proto nepřípustné jako celek.
Jen pro úplnost lze uvést, že dovolání by nebylo přípustné ani pro řešení otázky, zda existence soudních rozhodnutí (v tomto případě rozsudků Nejvyššího soudu) týkajících se skutkově obdobné věci, avšak s jiným právním posouzením, je důvodem pro povolení obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť jí odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
V právní teorii i soudní praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3004/2019 a rozhodnutí v něm citovaná) byla a je žaloba na obnovu řízení chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Samotné nesprávné právní posouzení věci není důvodem pro povolení obnovy řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98, uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutím ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se rozumí rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu §135 odst. 1, 2 o. s. ř., tedy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán či z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil-li předběžnou otázku a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak.
Jakkoliv lze souhlasit s dovolateli, že soudy by měly obdobné případy posuzovat obdobně, nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se žalobou na obnovu řízení domáhat nelze. K obraně proti nesprávnému právnímu posouzení slouží dovolání, nikoliv procesní prostředek v podobě žaloby na obnovu řízení.
Námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýkají, že řízení zatížil vadami, neboť neprovedl jimi navržené důkazy, dovolatelé uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237 – 238a o. s. ř.). Dovolatelé navíc důkazní návrhy činí zejména v souvislosti s tvrzeným pochybením soudů při právním posouzením věci.
Dovolatelé sice napadli dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický; navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 11. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu