ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1982.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1982/2021-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně obce XY , se sídlem XY, zastoupené JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, proti žalovanému V. R. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 127/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2020, č. j. 56 Co 137/2020-99, takto:
I . Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Miroslava Muchny, advokáta se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení .
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný vyklidil „pozemek parc. XY v katastrálním území a obci XY, okres XY, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a katastrální území XY.“ (dále jen „předmětný pozemek“, resp. „pozemek“). V žalobě uvedla, že smlouvou o nájmu pozemku a jeho užívání ze dne 20. listopadu 2006 (dále jen „nájemní smlouva“, resp. „smlouva“) pozemek pronajala jemu a jeho manželce (zemřelé 4. července 2014). V čl. V větě třetí smlouvy se její účastníci dohodli, že nájemní poměr zaniká, nezahájí-li nájemce do jednoho roku, tedy do 20. listopadu 2007, podle platného stavebního povolení stavbu rodinného domu. Jelikož žalovaný s manželkou v uvedeném termínu se stavbou nezapočal, nájemní vztah skončil; přes to však předmětný pozemek nevyklidil a dosud ho neoprávněně užívá.
Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. února 2020, č. j. 6 C 127/2019-71, ve znění usnesení ze dne 15. září 2020, č. j. 6 C 127/2019-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni (odvolacího soudu) ze dne 27. října 2020, č. j. 11 Co 228/2020-113, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný pozemek vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 9. července 2020, č. j. 56 Co 137/2020-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolatel předložil k dovolacímu přezkumu otázku, „zda se na spor soukromoprávní mohou aplikovat bez dalšího závěry judikatury vycházející z práva veřejnoprávního“ . Na takto postavené otázce však napadené rozhodnutí nespočívá, a proto nemůže být ani dovolání pro její řešení přípustné podle §237 o. s. ř. Odvolací soud se totiž při posuzování věci ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že dovolateli se nepodařilo prokázat, zda a v kladném případě kdy na předmětném pozemku uskutečnil skrývku ornice (navíc přičinil, že by i tak šlo o jediný úkon, který by v dohodnutém termínu do 20. listopadu 2007 na pozemku vykonal). Z tohoto důvodu bylo vyloučeno uvažovat o zahájení stavby ve smluvně ujednaném termínu. Nad rámec tohoto názoru shodně se soudem prvního stupně pouze podpůrně (tedy formou argumentu „navíc“) dodal, že i kdyby dovolatel skrývku ornice doložil (což se však nestalo), nebylo by možno stavbu považovat za zahájenou s ohledem na výklad pojmu „zahájení stavby“ vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně např. z jeho rozsudku ze dne 24. září 2008, č. j. 3 Ads 17/2008-68.
S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud připomíná, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 větu první o. s. ř. a contrario ). Právě takové (nezpůsobilé) důvody dovolatel rovněž uplatnil, neboť se pokusil zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu a nesouhlasil ani se způsobem hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal skutková zjištění vztahující se ke skrývce ornice na předmětném pozemku. Konečně ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. března 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu z 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, mají oporu v provedených důkazech; nejsou tudíž natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá „oba výroky“ rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle §237 o. s. ř., a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí ).
V Brně dne 19. 10. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu