ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2023.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 2023/2021-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce M. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Píštěkem, advokátem se sídlem ve Šternberku, náměstí Svobody 1404/1, proti žalovanému J. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, o předložení vyúčtování a o zaplacení 124.500 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 216/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 69 Co 100/2020-192, ve znění opraveného usnesení ze dne 1. března 2021, č. j. 69 Co 100/2020-209, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 11. 2019, č. j. 25 C 216/2019-109, uložil žalovanému povinnost předložit žalobci tam specifikovaná vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu č. 2 v domě pod adresou XY (výrok I.) a zaplatit žalobci částku 69.750 Kč (výrok II.). Dále zamítl žalobu, aby byl žalovaný zavázán předložit žalobci tam specifikovaná vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním výše uvedeného bytu a zaplatit žalobci částku 54.750 Kč (výrok III.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok IV.) a státu (výrok V.).
K odvolání žalobce, které bylo vzato zpět, a k odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 69 Co 100/2020-192, ve znění opraveného usnesení ze dne 1. 3. 2021, č. j. 69 Co 100/2020-209, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. potvrdil (výrok I.), odvolací řízení do výroku III. rozsudku prvního stupně zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, dovolatel pouze uvádí, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by však jakkoliv (alespoň) naznačil, s jakou judikaturou má být rozhodnutí odvolacího soudu konfrontováno.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovolání podává i proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu (výrok III.). Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu