ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2133.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 2133/2021-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. H. , bytem XY, zastoupené Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, proti žalovaným 1/ J. K. a 2/ Z. K. , oběma bytem XY zastoupeným Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o vyklizení nemovitostí, o žalobě žalovaných na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 211/2019, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. března 2021, č. j. 22 Co 1/2021-154, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Renaty Wachtlové, advokátky se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) usnesením ze dne 19. února 2020, č. j. 14 C 211/2019-45, schválil smír, v němž se žalovaní zavázali vyklidit a vyklizené žalobkyni předat nejpozději do 30. června 2020 tam specifikované nemovitosti (výrok I.), vrátil žalobkyni soudní poplatek ve výši 4.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. června 2020, č. j. 26 Co 123/2020-63, odmítl odvolání žalovaných proti citovanému usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.)
Usnesením ze dne 31. července 2020, č. j. 14 C 211/2019-92, soud prvního stupně zamítl žalobu žalovaných o povolení obnovy řízení v dané věci (výrok I.), žalobu o zrušení usnesení o schválení smíru vyloučil k samostatnému řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalovaných odvolací soud usnesením ze dne 9. března 2021, č. j. 22 Co 1/2021-154, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.)
Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“).
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí žaloby či naopak k jejímu vyhovění), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, z 6. října 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016 /a judikaturu v nich citovanou/, či z 6. května 2020, sp. zn. 26 Cdo 896/2020).
Svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení založil odvolací soud na dvou na sobě nezávislých právních závěrech. Předně dovodil, že špatný zdravotní stav dovolatelů nemůže mít na (ne)schválení smíru vliv, neboť nezapříčiňuje jeho rozpor s právními předpisy, jinak řečeno, i kdyby jejich zdravotní stav nebyl příznivý, nemohlo by to vést k rozporu smíru s hmotným právem; navíc zdůraznil, že při uzavírání smíru byli dovolatelé zastoupeni ustanovenou advokátkou (první právní závěr). Nadto dovodil, že špatný zdravotní stav dovolatelů není ani novou skutečností, kterou bez své viny nemohli použít v původním řízení, jelikož zpráva o zdravotním stavu žalovaného ze dne 14. října 2019, které se dovolávají, časově předchází datu uzavření smíru dne 19. února 2020 (druhý právní závěr). Správnost druhého právního názoru však nebyla dovoláním napadena a nepostačuje, že dovolatelé zpochybnili správnost prvního právního názoru. Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu z 11. 1istopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nezbývá proto než uzavřít, že i případné nesprávné právní posouzení první právní otázky by za dané situace nemohlo mít na výsledek sporu vliv, jestliže současně obstojí dovoláním nezpochybněný druhý právní názor, že nepříznivý zdravotní stav dovolatelů, dokládaný zejména zprávou o zdravotním stavu žalovaného ze dne 14. října 2019, není novou skutečností, která by zakládala důvod pro povolení obnovy řízení. Pro úplnost zbývá dodat, že argumenty, jimiž se dovolatelé pokusili zpochybnit správnost prvního právního závěru, by byly na místě spíše v řízení o zrušení usnesení o schválení smíru podle §99 odst. 3 o. s. ř.
S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Namítli-li tudíž dovolatelé rovněž nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění (týkající se zejména okolností nabytí vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem, o jejichž vyklizení jde) a současně též vady řízení (především námitkou, že usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení je nepřezkoumatelné), neuplatnili v tomto směru jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Nadto nelze přehlédnout, že dovolateli naznačená vada řízení byla zhojena v řízení před odvolacím soudem, který k projednání žaloby na obnovu řízení nařídil jednání a věc meritorně projednal.
Konečně dovolací soud nepřehlédl ani sdělení, že dovolatelé napadají rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. 10. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu