ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2623.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2623/2020-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně městské části Praha 9, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 14/324, IČO 00063894, zastoupené JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, proti žalované L. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Vraspírem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, o zaplacení 70.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 36 C 55/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2020, č. j. 13 Co 336/2019-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, č. j. 13 Co 336/2019-151, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 26. 6. 2019, č. j. 36 C 55/2018-100, v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku I. tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 70.000 Kč s příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně dohody o zajištění dodávky a montáže vnitřních dveří do bytu žalované) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.
Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že učinil jiná skutková zjištění než soud prvního stupně, aniž zopakoval důkazy, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ve skutečnosti tím nevymezila otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, jak tvrdí v dovolání, ale vytýká mu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Řízení ostatně namítanou vadou ani netrpí, neboť vzhledem k tomu, že obsah listiny se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání, tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 626/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 997, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009). Dovolatelka navíc přehlíží, že odvolací soud se může od skutkových zjištění soudu prvního stupně odchýlit i v situaci, kdy dokazování doplní (§213 odst. 4 o. s. ř.), jak to učinil v projednávané věci (výslechem svědka J. P. a emailovou zprávou ze dne 17. 8. 2017).
Taktéž námitkami, jimiž dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nedostatečně odůvodnil, proč neprovedl jí navržené důkazy, čímž porušil její právo na spravedlivý proces, nevymezila otázku procesního práva, na jejímž řešení by záviselo právní posouzení věci napadeného rozhodnutí, ale opět jen tvrdí, že odvolací soud zatížil řízení vadou, a uplatnila tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění napadeného rozsudku je pak zřejmé, že odvolací soud dostatečně (byť stručně) odůvodnil, z jakých důvodů její důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu