ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2663.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 2663/2021-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce T. Ř. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 18, proti žalovanému J. L., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému opatrovnicí T. K., advokátkou se sídlem XY, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 33/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 25 Co 267/2019-316, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, č. j. 25 Co 267/2019-316, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 24. 5. 2019, č. j. 18 C 33/2014-248, ve znění usnesení ze dne 31. 7. 2019, č. j. 18 C 33/2014-256, kterým uložil žalovanému vyklidit tam specifikované nemovitosti a předat je žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit mu náklady řízení ve výši 15.112,53 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Dovolatel především namítá, že neměl možnost účinně hájit svá práva již od začátku řízení, neboť ačkoliv s ohledem na svou závažnou psychickou poruchu nebyl schopen před soudem samostatně jednat, byl mu ustanoven opatrovník až v odvolacím řízení. Dále odvolacímu soudu vytýká, že mu odňal možnost účastnit se odvolacího jednání (když jeho žádosti o odročení z důvodu nemoci nevyhověl), ani věc nevrátil soudu prvního stupně, aby se prostřednictvím opatrovníka mohl vyjádřit a označit důkazy, nenapravil tak vadu spočívající v tom, že nebyl zastoupen opatrovníkem, a porušil rovněž ustanovení §132 o. s. ř., když se nevypořádal s jeho námitkou, že v řízení nemohl doložit důkazy k prokázání svých tvrzení.
Tím však nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil jednak tzv. zmatečnostními vadami podle §229 odst. 1 písm. c), §229 odst. 3 o. s. ř. a jednak vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Dovolatel tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu