ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2758.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2758/2020-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, zastoupené JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem v Praze, Elišky Krásnohorské 10/2, proti žalovanému O. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Mgr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, o odstranění vad prohlášení vlastníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 67/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2019, č. j. 14 Co 332/2019-248, ve znění usnesení ze dne 3. srpna 2020, č. j. 14 Co 332/2019-286, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 800 Kč, k rukám JUDr. Mgr. Heleny Horské, advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 11. 2019, č. j. 14 Co 332/2019-248, ve znění usnesení ze dne 3. 8. 2020, č. j. 14 Co 332/2019-286, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 3. 5. 2019, č. j. 39 C 67/2016-199, kterým zamítl návrh na odstranění vad prohlášení vlastníka o vymezení jednotek, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou věcné legitimace účastníků v řízení o návrhu na odstranění vady prohlášení vlastníka podle §1168 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Shledal věcnou aktivní legitimaci žalobkyně (městské části), které byl svěřen do správy majetek hlavního města Prahy a svědčí ji tak široce koncipované právo správy ke svěřenému majetku, proto má právní zájem na odstranění vady prohlášení vlastníka ve smyslu ustanovení §1168 odst. 1 o. z., neboť takové rozhodnutí bude mít dopad na výkon jejích práv a povinností při nakládání se svěřeným majetkem. Ohledně pasivní legitimace na straně žalované uvedl, že opravuje-li soud rozsudkem vady prohlášení vlastníka, jímž se mění vymezení jedné z jednotek a tím i spoluvlastnické podíly vlastníků všech jednotek v domě, vydává rozhodnutí, kterým zasahuje do práv a povinností všech vlastníků jednotek. Účastníky řízení tak musí být všichni tito vlastníci, neboť jsou všichni takovou opravou prohlášení vlastníka dotčeni, a pro všechny musí být výrok rozsudku závazný, přičemž mají postavení nerozlučných společníků.
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku (vymezení okruhu pasivně legitimovaných účastníků v řízení podle §1168 o. z.) v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud uvedl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1811/2020), že jakýkoliv zásah do prohlášení představuje zásah do vlastnických či spoluvlastnických práv vlastníků jednotek, proto není myslitelné, aby se tak stalo bez souhlasu dotčeného vlastníka jednotky. Nedojde-li k odstranění vad dohodou a k opravě vad má dojít soudním rozhodnutím (§1168 odst. 1 o. z.), tak soudní rozhodnutí nahrazuje dohodu dotčených vlastníků a musí se vztahovat na všechny vlastníky dotčené odstraněním vad prohlášení. V řízení podle §1168 o. z. jde na straně dotčených vlastníků jednotek o nerozlučné společenství ve smyslu §91 odst. 2 o. s. ř. se všemi procesními právy a povinnostmi, které pro ně z tohoto jejich postavení plynou. Pro všechny bude výrok rozsudku závazný (§159a odst. 1 o. s. ř.) a není možné, aby vůči některému z dotčených vlastníků bylo rozhodnuto rozdílně.
V projednávané věci mělo dojít podle obsahu spisu k odstranění vad prohlášení, neboť zaknihovaný stav domu č. p. XY na pozemku parcely č. XY, k. ú. XY, obec XY (dále jen „bytový dům“) neodpovídá faktickému stavu, a to ohledně vymezení podlahových ploch nebytových jednotek č. 101 a č. 102, a tak i určení spoluvlastnických podílů jednotlivých vlastníků na společných částech bytového domu. Odstranění vady by tak mělo vliv na velikost podílů na společných částech domu a pozemku pro všechny vlastníky jednotek v domě, tj. bylo by zasaženo do spoluvlastnických práv všech vlastníků.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu judikaturou dovolacího soudu, jestliže dospěl k závěru, že návrh na odstranění vad je třeba zamítnout pro nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť se řízení neúčastní všichni dotčení vlastníci jednotek jakožto nerozluční společníci.
Námitkou, že odvolací soud nesplnil svou poučovací povinnost podle §118a o. s. ř., přičemž dovolatelka nemohla řádně hájit svá práva, disponovat s žalobou a napadené rozhodnutí pro ni bylo překvapivé, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť odvolacímu soudu vytýká vadu řízení. K vadám řízení dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
Pro úplnost lze dodat, že vytčenými vadami odvolací řízení netrpí, neboť poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalující či žalované, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu §5 o. s. ř., ani ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4061/2018, 21 Cdo 4062/2018; či nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95). Navíc v rámci odvolacího řízení již nebylo možné s ohledem na ustanovení §216 odst. 1 o. s. ř. nedostatek věcné legitimace odstranit.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ani přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu