ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2795.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2795/2020-380
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci navrhovatelek a) V. H., narozené XY, b) L. D., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Petrou Krauss, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, za účasti Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Velkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2347/54, o neplatnost usnesení shromáždění vlastníků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 25/2013, o dovolání navrhovatelek proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2020, č. j. 8 Cmo 176/2017-333, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelky jsou povinny zaplatit každá jednou polovinou Společenství vlastníků XY na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám Mgr. Kateřiny Velkové, advokátky se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2347/54, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 2. 2017, č. j. 80 Cm 25/2013-218, zamítl žalobu na určení, že usnesení č. 5 shromáždění Společenství vlastníků XY (dále jen „Společenství“) ze dne 28. 11. 2012, v bodě, kterým se paní V. H. odvolává z výboru Společenství, je neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
Vrchní soud v Praze (soud odvolací) poté, co jeho dřívější rozhodnutí Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 26 Cdo 2103/2019-315, zrušil, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 8 Cmo 176/2017-333, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly navrhovatelky dovolání (k němuž se Společenství prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřilo). Namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že nerespektoval závazný právní názor, který v této věci projevil Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 26 Cdo 2103/2019-315 (že je třeba zkoumat, zda byly naplněny důvody pro odvolání člena výboru, které upravovaly stanovy Společenství). Měly také za to, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, opomenul důkazy jimi navržené a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Navrhly, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání navrhovatelek Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že – jak dovolatelky avizovaly – napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává. Dovolatelky pouze namítají, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu, vyjádřený v usnesení ze dne 27. 8. 2019, č. j. 26 Cdo 2103/2019-315, jestliže dospěl k závěru, že důvody pro odvolání člena výboru, které upravovaly stanovy Společenství, byly splněny.
Uvedené právní posouzení učiněné odvolacím soudem pak zpochybňují prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a jeho rozsahem, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemají (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl (vycházeje z dokazování provedeného soudem prvního stupně), nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Skutková zjištění odvolacího soudu se snaží zpochybnit i odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 192/2002.
Námitkami, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, dovolatelky uplatnily jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., nevyplývají z nich žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., a nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Poukazují-li dovolatelky na nesprávně vypočtenou výši nákladů odvolacího řízení, přehlížejí, že proti výrokům o nákladech řízení není dovolání objektivně přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelek podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může účastník podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu