ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2874.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 2874/2021-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci navrhovatele R. I. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 6, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Davidem Raifem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503/9, o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 44 Cm 40/2019, o dovolání navrhovatel proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2021, č. j. 5 Cmo 131/2020-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 25. 3. 2021, č. j. 5 Cmo 131/2020-177, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 14. 2. 2020, č. j. 44 Cm 40/2019-120, ve znění usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 44 Cm 40/2019-168, kterým zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, ze dne 7. 12. 2018 a rozhodl o nákladech účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žaloba byla podána až po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v §259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a vytýká mu, že i v případě, že tříměsíční lhůta již uplynula, měl nicotnost napadeného rozhodnutí vyslovit podle §245 o. z., aniž by však u těchto otázek vylíčil předpoklady přípustnosti dovolání (§237 - 238a o. s. ř.).
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. v tom, že „napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání však nelze zjistit, které z těchto alternativně uvedených hledisek má být u jednotlivých otázek konkrétně splněno.
Navíc závěr o opožděnosti žaloby zpochybňuje rovněž prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně toho, kdy se mohl dozvědět o tom, že shromáždění vlastníků jednotek přijalo napadené rozhodnutí) a nesouhlasí s jeho hodnocením provedeného dokazování. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily.
Jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. uplatnil taktéž námitkou, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud může přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě takovéto vady přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu